Radost v Trumpově knihovně

KOMENTÁŘ

Radost v Trumpově knihovně
V roce 2021 se mohlo zdát, že Donald Trump, odmítnutý voliči a s reputací pošramocenou kraválem v Kapitolu 6. ledna, bude movité příznivce obtížně hledat. O tři roky později je všechno jinak. Sponzoři inaugurace se jen hrnou. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Ne tak dávno bylo zvykem ustaraně, anebo ne tak ustaraně, pochybovat, jakou podobu bude mít Trumpova prezidentská knihovna. Počínaje Herbertem Hooverem schraňují písemnosti všech amerických prezidentů jejich knihovny, vybudované v jejich rodišti či působišti, zpravidla spojené s muzeem. Hlavní břemeno jejich financování spočívá na soukromých dárcích. Shánění sponzorských darů je pro amerického prezidenta práce, která nikdy nekončí. Neosvobodí ho od ní ani druhé volební vítězství; i když už nebude kandidovat, musí shánět peníze například na slavnostní inauguraci a na prezidentskou knihovnu.

V roce 2021 se mohlo zdát, že Donald Trump, odmítnutý voliči a s reputací pošramocenou kraválem v Kapitolu 6. ledna, bude takové movité příznivce obtížně hledat. O tři roky později je všechno jinak. Sponzoři inaugurace se jen hrnou. A prezidentská knihovna? Vypadá to nadmíru dobře, masivní patnáctimiliónový dar ohlásila společnost ABC News, dceřiná společnost konglomerátu Disney.

 

Není to ovšem příspěvek dobrovolný. Je výsledkem dohody, jíž skončil občanskoprávní spor mezi Trumpem a televizní stanicí. A ten byl zase důsledkem toho, jak televize referovala o jiném Trumpově soudním sporu.

V tom šlo o to, že novinářka jménem E. Jean Carrollová v roce 2019 napsala, že ji Trump v polovině 90. let znásilnil, ten to popřel a ona ho zažalovala za to, že ji znásilnil a pomluvil.. Do detailů sporu zde budeme zacházet co nejméně; je to typický spor, kdy jeden říká to, a druhý ono, na jedné straně je tu Trump, u nějž se na základě všeho, co je o něm známo, žalované jednání jeví jako zcela možné, na druhé straně je tu otázka, proč žalující čekala s žalobou třicet let a jak si představuje, že se teď bude zjišťovat pravda.

Soud dopadl letos v lednu tak, že byl Trump odsouzen k odškodnému 83 milióny dolarů. Porota shledala, že Carrollovou „sexuálně zneužil“, ne však, že ji „znásilnil“. K tomu soudce doplnil výklad, že to, co Trump měl provést, nenaplňuje znásilnění tak, jak je definováno v newyorském trestním zákoníku, ale v běžném slova smyslu ano.

Načež ABC News, konkrétně její moderátor George Stephanopoulos, pohovořil o tom, že Trump byl odsouzen za to, že Carrollovou znásilnil.

Trump žaloval – na Floridě, kde sídlí Disney a kde taky může očekávat více sympatizující porotu než v New Yorku – a soudce rozhodl, že samotný terminologický výklad z předchozího soudu nestačí a že řízení musí pokračovat. Mimo jiné výslechy Trumpa a Stephanopoulose. Načež ABC News přistoupila na patnáctimiliónový smír.

Obávanou součástí takovýchto občanskoprávních sporů v USA je tzv. discovery. Strany si musí navzájem předat veškeré interní písemnosti a komunikace, které mohou s případem souviset. Už to je velká nepříjemnost a nikdo si moc netroufá něco zatajit, protože když se na to přijde, dopadne špatně. To, co je relevantní, je vykládáno velmi široce a v dnešní době do toho spadají i emaily, esemesky či firemní chaty. A v nich nejen, že může být něco, co podkope vaši právní pozici, tedy v tomto případě například něco, co by ukázalo, že novináři ABC měli ke snaze o nestranné zpravodajství o Trumpovi daleko. Může tam být i něco s kauzou zcela nesouvisejícího, co ale vůbec nechcete, aby se dostalo ven. Interní spory ve firmě. Pomluvy někoho jiného. Nějaký ten rasismus a sexismus. Samotné strašidlo „discovery“ může být důvodem, proč, když spor nesměřuje k rychlé výhře, strana raději ustoupí. Mohlo to hrát roli třeba i v rekordním vyrovnání 787 miliónů dolarů, na něž v roce 2020 přistoupila stanice Fox News ve sporu s výrobcem hlasovacích technologií Dominion. A v tom, proč se Fox rozloučil s moderátorem Tuckerem Carlsonem, třebaže ten v žalovaných výrocích o Dominionu nehrál výraznou roli.

Ale i patnáct miliónů je hodně a není divu, že to zarmoutilo mnohé lidi, jimž leží na srdci nezávislost médií. Působí to, jako že se ABC News rozhodla „políbit prsten“, urovnat vztahy s mužem, který bude příští čtyři roky nejmocnějším mužem v zemi a taky důležitým faktorem její sledovanosti.

Jiní k tomu zaujali mnohem cyničtější přístup. Mimo jiné kvůli tomu, kdo je George Stephanopoulos. Byl klíčovým pracovníkem volební kampaně Billa Clintona v roce 1992 a pak, do roku 1996, výraznou osobností Clintonova Bílého domu, stratégem a často de facto tiskovým mluvčím. Kdo něco ví o Billu Clintonovi, ví, co bylo nepominutelnou součástí Stephanopoulosovy práce – vysekávaní Clintona z nekonečné řady obvinění podobných tomu, jež vznesla Carrollová proti Trumpovi. Činil tak kombinací přemlouvání, vyhrožování, pomluv a lhaní. Zaznamenáno je toho hodně, v dokumentárním filmu o Clintonově kampani The War Room je dokonce zachycen přímo kamerou, jak do telefonu předestírá jakémusi novináři, co všechno ho čeká, když půjde ven s jakousi další ženou, jež měla s Clintonem něco mít.

A v roce 1997 přešel tento zkušený stranický šíbr rovnou do prestižní pozice v televizi ABC News, kde mu od té chvíle zřejmě diváci měli věřit, že je přísně objektivní novinář a analytik. Nedůvěra pravicové části americké veřejnosti vůči mainstreamovým médiím se může někomu zdát přemrštěná, jenže ona vznikala léta z řady takovýchto kroků.

A abychom si připomněli, že v tomto příběhu skutečně není kladných hrdinů, Donald Trump pro změnu oznámil, že bude žalovat noviny Des Moines Register ve státě Iowa a průzkumnici veřejného mínění Ann Selzerovou, s níž měly noviny smlouvu. Za špatný průzkum.

Selzerová si v posledních letech krize politických průzkumů vybudovala pověst profesionálky, která se často odchylovala od převládajícího trendu – tedy podceňování podpory republikánů – a trefovala se. Ale v posledním, listopadovém průzkumu před letošními prezidentskými volbami zveřejnila průzkum, podle něhož Harrisová Trumpa nejen dotáhla, ale předstihla – 47:44. Dnes víme, že se mýlila – Trump v Iowě vyhrál 56:43. Odvolává se na iowský zákon o ochraně spotřebitele a tvrdí, že šlo o „zasahování do voleb“.

Trump ten soud prohraje, a to ze stejných důvodů, z jakých v roce 2020 neuspěla organizace jménem Washington League for Increased Transparency and Ethics s žalobou na Fox News kvůli tomu, jak referovala o Covidu, rovněž s odvoláním na zákon na ochranu spotřebitele. Spravedlnost a principy tu nehledejte.

×

Podobné články