Kompromisní řešení reformy penzí. Komu stihnou podnikatelé našetřit na důchod?

Reforma penzí se stále mění před očima a na poslední chvíli z ní tak poslanecký návrh vyškrtl nový nárok pro více než stovku tisíc lidí, kteří měli odcházet dříve do důchodu bez krácení. Nové kompromisní „řešení“, byť již schválené sněmovnou, je vlastně zatím jen nejasný příslib. Konkrétní návrh se má k reformě přidat až v příštím roce. Z dosavadních výroků se však dá usuzovat, kam bude změna směřovat: část lidí v předdůchodovém věku zřejmě o možnost odejít dřív přijde. Záležet bude zejména na tom, komu stihnou zaměstnavatelé „našetřit“.

Podle původního návrhu důchodové reformy, který vydržel až do třetího čtení ve sněmovně, mělo mít možnost předčasného důchodu bez krácení až 120 tisíc lidí. Těm návrh přiřkl status náročných profesí, které se pojí často se zdravotními následky. Na poslední chvíli však došlo ke změně, nárok podle nových pravidel má mít jen něco kolem 15 tisíc lidí, kteří jsou zařazeni ve čtvrté kategorii prací. Pro zbylých více než 100 tisíc má vzniknout alternativa.

Koalice chce až v prosinci představit návrh, který by omezení řešil pomocí povinného přispívání zaměstnavatelů na individuální penzijní připojištění lidí. Jednoduše řečeno, zaměstnanec by si skrze naspořené peníze doplatil zkrácený důchod kvůli předčasnému odchodu do penze. V praxi to pak znamená zásadní změnu jednak pro zaměstnavatele, kteří budou odvádět nižší příspěvek, jednak pro zaměstnance z těchto profesí, pro které to v řadě případů zřejmě znamená další odsunutí možnosti odcházet dříve do nekráceného důchodu.

Zaměstnavatelé by měli podle dosavadních vyjádření platit lidem v rizikových provozech zhruba čtyři procenta jejich hrubé mzdy na individuální účty penzijního připojištění. Původně mělo jít o postupné navýšení odvodů o pět procentních bodů. Ze zatím pronesených představ o tom, jak by nový návrh mohl fungovat, vyvstává několik otázek. Zaprvé, pokud má zaměstnavatel povinně přispívat části zaměstnanců do třetího pilíře důchodového systému, musel by si zaměstnanec „dobrovolné“ penzijní připojištění povinně zřídit.

Zadruhé, pokud si má zaměstnanec z penzijního připojištění vyplácet prostředky, z logiky věci si je musí stihnout do doby odchodu do penze naspořit. To tak znamená, že pokud bychom vycházeli pouze z prostředků dodávaných zaměstnavateli, pro zaměstnance blížící se k důchodovému věku to znamená spíše malou šanci peníze v takové míře uspořit.

To je z pohledu srovnání s původním návrhem zásadní posun. I v něm platilo, že odejít do důchodu dříve o plných pět let budou moci lidé až kolem roku 2045. Dřívější odchod měl totiž stejně jako u čtvrté kategorie vycházet z evidence směn u zaměstnavatelů, kteří ji však nyní mají povinnost držet jen deset let nazpět. I tak by ale zaměstnanci, kteří v posledních deseti letech v rizikovém provozu pracovali, mohli odejít o rok a čtvrt dříve do nekráceného důchodu.

Pokud má však platit, že půjde nově čistě o příspěvek zaměstnavatelů do třetího pilíře, vycházet je možné až z budoucích příspěvků, které se začnou na účtech zaměstnanců spořit se začátkem platnosti zákona. Skloňovanou variantou je využití tzv. předdůchodu, tedy možnosti nechat si z připojištění vyplácet až o pět let dříve část naspořených prostředků v měsíčních intervalech. Jenže i zde platí určitá pravidla, pro minimální výši spojenou s minimální dobou pobírání během dvou let je třeba naspořit přes tři sta tisíc korun.

Výhodou tohoto řešení pak může být to, že půjde o soukromé finanční prostředky zaměstnanců, s kterými lze nakládat i jinými způsoby. Pobírání předdůchodu nesnižuje budoucí důchod, protože se počítá jako tzv. vyloučená doba, a zároveň platí, že během jeho pobírání platí za pojištěnce stát zdravotní pojištění.