Proč uprostřed života usínáme? Ztrácíme cit pro vlastní život našeho nitra

Směšnými se stáváme, když se necháme lapit do stereotypů a nejsme schopni vnímat ani sebe ani druhé. Henri Bergson, filozof první poloviny dvacátého století a nositel Nobelovy ceny za literaturu. Jeho dílo a přínos světové filozofii připomíná a popisuje v novém podcastu Tereza Matějčková. Výstižně poznamenává, že v tom případě jsme usnuli uprostřed „my“. Nechali jsme se společenstvím ukolébat.

Věda a technologie nás zaklely do jediného typu sebevztahu. Obsesivně o sobě přemítáme místo toho, abychom žili. Emoce neprožíváme, ale pitváme, čímž je pitvoříme, a tím deformujeme své nitro. Věda nás učí vše chápat jako objekty existující v prostoru. To je jistě mnohokrát i správné. Problém je, když takto vnímáme i svůj život. Třeba svobodu, která není pro život zrovna nepodstatná, pak honíme po světě stejně jako stíháme v galerii obrazy. S mobilem v ruce ji chceme ukořistit, jako by to byla lovná zvěř.

Kompletní audio a videoverzi naleznete ZDE