Kdo je v Německu vlastně extremista?

KOMENTÁŘ

Kdo je v Německu vlastně extremista?
Björn Hocke, lídr AfD v Durynsku, kde jeho strana na celé čáře zvítězila. Foto: AfD Thüringen
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Durynsko a Sasko jsou dvě pěkné historické země v Německu, v jeho poválečné východní části. Durynský Výmar díky pobytu klasiků Goetha a Schillera byl – nebo snad pořád je – považován za kulturní srdce Německa, o kráse nově vzkříšených Drážďan netřeba mluvit. Kdo tam přijede, nemůže říci, že by se ocitl mezi nepřátelsky naladěnými lidmi. Spíš má – ve srovnání s českou skutečností – pocit klidu, starosvětské pohody a útulnosti.

 

Podle mnohých komentátorů se tam však ve zvýšené míře vyskytují extremisté, krajní pravičáci, dokonce neonacisté a Putinovi příznivci. Ve víkendových zemských volbách tam totiž velmi silně uspěla Alternativa pro Německo (AfD), přízrak německé demokracie, hrozba pro Evropu, Putinova pátá kolona etc., možná sand i Hitlerovi pohrobci. V Sasku měla 30,6 procenta (tam o pár desetin vyhrála CDU) a v Durynsku triumfovala s 32,8 procenta.

Jak je to možné? Nejjednodušší je to svést na oslabené demokratické kořeny bývalé NDR, na příchylnost obyvatelstva k nějakým podezřelým temným pudům a instinktům, prostě tamější specifické zaostalosti, jež se projevuje tím, že to pořád ještě nevypadá úplně multi-kulti. Prý také fandí Putinovi, asi z masochistické nostalgie po sovětských vojscích.

Jenomže ono je to možná poněkud jinak. Možná že ti lidé v těch dvou zemích mají obavy, že stav jejich domovů a vlasti (tihle Němci říkají Heimat, což je jinými považováno za sprosté slovo – není tohle extremismus?) nemusí přetrvat do budoucna: že se totiž i jejich města a městečka mohou začít podobat městům na vzorovém Západě, kde se zvětšují čtvrti, kde jsou Němci pomalu v menšině, kde se dívkám doporučuje nenosit kratší sukně a za bezpečnostní řešení se považuje zákaz kuchyňských nožů. Politika, která k těmto poměrům v Německu vedla, tedy politika otevřených hranic a podpory migrace (skrytě i otevřeně), byla a je přitom považovaná za liberální, státotvornou, mainstreamovou. Jenže právě ona vedla k extrémním následkům a extrémním poměrům, což už, pořád spíš jen v náznacích, uznávají i ti, kteří ji prováděli a vydávali za „alternativlos“ – bez alternativ. Ti, co to už tehdy kritizovali a varovali, kam to povede, byli naopak označováni za xenofoby a extremisty. A jsou pořád. Nyní tedy vyhrávají ve spolkových zemích, kde by si mnozí přáli, aby tyto „extrémy“ nedorazily i k nim. Nebo v co nejmenší míře. Proto volí své extremisty. Kdo za to asi může?

Alternativ für Deutschland není příčinou krize německé politiky, ale je následkem mnoha chybných, dalo by se říci fatálních rozhodnutí klasických stran a tak zvané liberální politiky (ano, tak zvané, protože liberální ve smyslu hodnot nebyla a není). Voliči se pro „alternativu“ nerozhodli hlasovat proto, že by v nich bublaly temné pudy nesnášenlivosti a nenávisti, ale proto, že viděli, kam „liberální“ politika vede: k nesnášenlivosti a nenávisti. Kdyby měli záruku, že politika bude vedena rozumně a v jejich zájmu (i to je ale považováno za extrémní), neopouštěli by strany starého typu, nesháněli by se po alternativách. Když tuto důvěru ztratili, nezbývalo jim nic jiného. Někdo do toho jít musí.

A jdou. Bohužel pak i lidé, kteří by za normálních okolností zůstali neznámí. Jako šéf AfD v Durynsku, Björn Hocke (sám je ovšem zápaďák z Vestfálska), ne právě od pohledu sympatický dobrák. Výskyt právě tohoto typu lidí však odpovídá situaci, která je neštěstím téhle doby: kdy se „mírným“ lidem do konfliktních témat nechce, neboť vědí, že v nich budou rozcupováni smečkou dozorců pravověrnosti. Tak do toho jdou ti bez skrupulí. A kdo za to může? Opět ti, kteří přišli s tím, že jejich extremismus, který ničí Německo a tím i Evropu, nemá alternativu.

 

×

Podobné články