VW Amarok. Čtyřválec, nebo šestiválec?

Užitkově všestranný Amarok přichází ve druhé generaci. Stojí na stejné platformě jako nedávno testovaný Ford Ranger a na českém trhu je nabízen se vznětovými čtyřválci a šestiválcem.

Přímé porovnání dvou zásadních pick-upů, tedy Rangeru a Amaroku, prokázalo, jak hezky nová platforma funguje z hlediska komfortu posádky při jízdě na zpevněném povrchu i mimo něj. V případě Amaroku jsme tentokrát důkladně vyzkoušeli verzi se čtyřválcem TDI o výkonu 204 k, a to ve spojení s dnes již neobvyklou manuální převodovkou.

Amarok není nutné domácímu publiku příliš detailně představovat – první generace dosáhly ohromné obliby zejména nabídkou motoru V6, v čemž nástupce pokračuje. Ale ani základní čtyřválce 2.0 TDI nejsou špatné – s výkonem buď 170, nebo 205 koní, přičemž druhý zmíněný výkon poháněl testovaný vůz. Jde o turbodiesel twin-turbo, který sice při startování trochu připomíná traktor (zejména když rtuť teploměru klesne k minus 10 °C), ale jízdně je dostatečně kultivovaný a navíc nabízí docela příjemnou spotřebu kolem 8,5 litru na 100 km. Spojení s manuální převodovkou nabízí přesné a dobře odstupňované dráhy řazení. K silnějšímu čtyřválci je možné koupit i desetistupňový automat (příplatek ve výši cca 32 000 Kč), který zvyšuje tažnou kapacitu na obligátní 3,5 tuny.

Amarok je (stejně jako Ranger) větší než jeho předchůdce – na délku má karoserie celkem 5350 mm (plus 96 mm) a rozvor náprav vyrostl na 3270 mm (plus 173 mm). Je to patrné na prostoru v kabině, která je celkově vzdušná a jednoduchá, s minimem ovládacích prvků. S těmi jsme měli prakticky jediný problém – za absolutně neintuitivní ovládání klimatizace na displeji bychom autorovi nejraději předali cenu za blbost roku. Ranger má tyto ovladače vyřešeny mechanicky, ale u Volkswagenu si asi řekli Ne, uděláme to složité – takže zejména studený displej špatně reaguje, menu je nepřehledné a navíc má několik úrovní. Proč? Další drobný detail: u spolujezdce je zbytečná šikmá plocha, která by mohla ideálně rozšířit možnosti odkládání předmětů v interiéru. Víc odkládacích míst by jistě většina řidičů kvitovala s povděkem.

V nabídce jsou dvě verze karoserie – tradičně dvoudveřový single cab a čtyřdveřový double cab. Vpředu je pozice za volantem dobrá, chválíme už připomenutou vzdušnost. Na zadních sedadlech je to pak takový průměr, dvě postavy průměrného vzrůstu a váhy se usadí vcelku pohodlně, ale nemohou čekat žádný luxus. Od toho jsou jiné vozy. Oceňujeme rychlé vyhřívání interiéru včetně sedadel a volantu.

Jdeme dál. Už Ranger jsme chválili za jízdní komfort, Amarok je na tom podobně. Zejména nižší výbava Life obsahovala zcela vhodná sedmnáctipalcová kola s pneumatikami 255/70 R17, takže pick-up byl komfortní, ale zároveň dostatečně čitelný. V terénu jsou právě pneumatiky jediným limitem, jinak jsou schopnosti čtyřkolky s připojitelnou přední nápravou, uzamykatelným zadním diferenciálem a redukční převodovkou výrazně pod limitem toho, co běžní zákazníci s autem dělají.

Novinka je nabízena v pěti různých výbavách, od Amaroku (s cenou od 911 442 Kč bez DPH) po vrcholnou verzi nazvanou Aventura, samozřejmě s motorem V6 (od 1 243 386 Kč bez DPH). Testovaný vůz v provedení Life s manuální převodovkou vyšel na částku 1 018 014 Kč bez DPH.

Upřímně řečeno, kromě ovládání klimatizace a topení (a celkově té nesmyslné preferenci digitalizace) a otravného systému držení v pruzích není tomuto autu co vytknout. Pod neutrálním vzhledem, jaký je u vozů značky Volkswagen žádaný, se skrývá skvělá platforma, která posouvá vlastnosti pick-upu na novou úroveň. Čtyřválec u auta s provozní hmotností přes 2,2 tuny občas postrádá výkon, ale pro běžnou jízdu je dostatečný. Po zkušenostech bychom určitě doporučili šestiválec 3,0 litru, který nabídne 241 koní a mnohem kultivovanější projev se srovnatelnou spotřebou (ve výbavě Style s cenou od 1 078 652 Kč bez DPH). Inu, pořádné auto pro práci i zábavu vyžaduje pořádný motor.

Plusy:

Podvozek, komfort, schopnosti.

Minusy:

Čtyřválec, ovládání displeje uprostřed.