Kdo opravdu řídí Ameriku. Prezident to není

Americký prezident Joe Biden se rozhodl na Vánoce slitovat a 37 ze 40 federálně odsouzeným na smrt zmírnil jejich trest na doživotí. Právě počet milostí vyvolal pozdvižení. Pokud je Biden principiálním odpůrcem trestu smrti, což on tvrdí, že je, dávalo by smysl zmírnit trest všem.

Biden ale zjevně nenašel politickou odvahu na tři nejznámější případy. Záchrany před injekční stříkačkou se nedočkali Dylan Roof, odsouzený za masakr v převážně černošském kostele v Charlestonu v roce 2015, Robert Bower, odsouzený za masakr v pittsburské synagoze v roce 2018, a Džochar Cernajev, strůjce teroristického útoku na bostonský maraton v roce 2013.

Bidenovo principiální stanovisko tak není úplně principiální. Je to vlastně příběh celého jeho prezidentství. Biden zaujme rezolutně nějaký postoj, často i morálně obhajitelný, jen aby v jeho naplnění skončil na půl cesty. Jeden z důvodů může být ten, že tato rozhodnutí nečiní Biden. Jak minulý týden vyjevil deník Wall Street Journal, Bidenův tým po čtyři roky vytrvale tajil, že prezident na vykonávání úřadu nemá.

Skrývání Bidenova stavu začalo v podstatě ještě před nástupem do úřadu. Článek Wall Street Journal začíná historkou, jak se během primárek v roce 2020 mluvčí budoucí první dámy Jill Bidenové chlubil do médií, že Jill stihne více kampaňových mítinků než sám Joe. Dostal vynadáno od šéfa kampaně, ať to již nikdy neříká, vrhá to špatné světlo na Bidena.

Po zvolení Bidenův tým v podstatě okamžitě omezil k prezidentovi přístup. Důvodem byl covid a strach, aby se jím Biden nenakazil. Když pandemie odezněla, k nastolení normálu nikdy nedošlo. Biden se tak stýkal minimálně se svými ministry a vrcholnými politiky. Za celé prezidentství tak řídil jen devět jednání celého kabinetu. Barack Obama jich během prvního mandátu měl 19 a Trump 25. To, že Biden ignoroval některá méně důležitá ministerstva, může být i pochopitelné, ale příliš nekomunikoval ani s ministryní financí Janet Yellenovou a s ministrem obrany Lloydem Austinem. Bidenova vláda většinou dostávala instrukce skrze jeho nejrůznější poradce.

Údajně má Biden stále po ruce nějakého asistenta, který má za úkol hlídat, aby prezident věděl, kde se nachází dveře – a podobné maličkosti, které by člověk v plné mentální síle věděl sám.

Klíčovou epizodou je výslech zvláštního vyšetřovatele Roberta Hura. Ten prověřoval špatné zacházení s tajnými materiály v době, kdy Biden nebyl v úřadě. Prezident mohl výslech odmítnout, ale souhlasil, neboť se domníval, že spolupráce bude působit dobře v kontrastu s Trumpem, jenž čelil vlastním právním problémům. Bidenův tým ho na výslech připravoval tři hodiny denně celý týden před výslechem. Přestože měl být perfektně připraven, v rozhovoru žalostně selhal. Nakonec to ale zapůsobilo v jeho prospěch. Hur se ho rozhodl neobvinit, jelikož se domníval, že žádná porota neodsoudí „sympatického staršího muže s dobrými úmysly a špatnou pamětí“.

Svět nebyl jen izolován od Bidena, ale i Biden od světa. Mediální brífinky prý byly upravované tak, aby obsahovaly pouze dobré zprávy. Během letošní kampaně Bidenovi nejspíše nikdo neukázal průzkumy dokazující, že brutálně prohrává. Když po jeho tragickém výkonu v debatě s Donaldem Trumpem začal tlak na odstoupení, byl prý doopravdy šokován. Netušil, že je cokoli špatně.

Investigativa Wall Street Journal neodpovídá na dvě důležité otázky. Zaprvé, kdo doopravdy řídil americkou vládu? Víme, kdo ji rozhodně neřídil. Kamala Harrisová, jejíž jméno se v článku objevuje pouze jednou. Zdá se, že šlo o jakési kolektivní vedení, kdy tým nejbližších spolupracovníků společně zkoušel vymýšlet, co by tak mohla být Bidenova politika. Jejich vůdce byl v prvních dvou letech nejspíše Ron Klain, šéf prezidentské kanceláře, ten pak funkci opustil. Pokud zásadní kroky byly výsledkem nějakého rokování a hledání konsenzu, tak není divu, že všechny skončily někde na půl cesty.

Druhou zásadní otázkou je, nakolik se na zakrývání Bidenova skutečného stavu podílela média. Nakolik lhala, aby pomohla svému preferovanému kandidátovi? Jistě jsou novináři, kteří museli vědět, co se ve skutečnosti děje, a rozhodli se minimálně mlčet. Pravděpodobnější je, že americká média zasáhla kolektivní slepota. Nepsala pravdu, ne protože by aktivně lhala, ale protože ji nechtěla vidět. Přiznal se k tomu v podstatě známý komentátor Matthew Yglesias. Ten si do slavné debaty s Trumpem neustále stěžoval, proč Biden nechodí více do médií, aby rozptýlil spekulace o svém stavu. Pak si sypal popel na hlavu, že slepě věřil ujištění Bílého domu.

Mohli jsme to vidět i v Česku. Když se objevilo video ze setkání G7, na kterém Biden působil zmateně, i zde to řada lidí označovala za dezinformace a tvrdila, že klip je záměrně špatně sestříhaný. Ve skutečnosti Biden viditelně upadal poslední čtyři roky a z toho tak dva je již úplně mimo. A tento člověk bude ještě zhruba měsíc oficiálně řídit nejmocnější zemi světa. Veselé Vánoce.