Demokraty a jim fandící novináře popadly chmury. Jak to Donald Trump dokázal?
BEST OF ECHO 2024
V noci z úterý 7. listopadu začal velký comeback Donalda Trumpa. Bývalý a s velkou pravděpodobností i budoucí prezident vyhrál v klíčových přelétavých státech Georgia a Severní Karolína. Demokraty a jim fandící novináře na Twitteru a v televizi popadly chmury. Jak to tedy Donald Trump dokázal?
V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Teixeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty. Tedy s jejich vzrůstajícím podílem bude růst i podíl demokratických hlasů.
Donald Trump právě tuto tezi naprosto rozkopal. Jeho vítězství totiž stojí na hlasech menšin, hlavně Hispánců. Podle jednoho z exit pollů Trump vyhrál 45 % z nich, což by byl historický úspěch. Bylo by to víc než George Bush v roce 2004, a to Bush se vždy honosil tím, že s Hispánci má dobré vztahy. Dokonce mluvil plynně španělsky. Pokud bychom počítali pouze hispánské muže, vyhrál dokonce většinu, 53 %.
Trump si Hispánce naklonil tím, že je pozurážel. Tedy ne všechny, pouze ty z Portorika. Zhruba týden před volbami uspořádal obří volební mítink ve slavné Madison Square Garden v New Yorku. Jako jeden z jeho předskokanů tam řečnil Tony Hinchcliffe, komik specializující se na „urážlivé vtipy“. Při svém vystoupení nazval Portoriko hromadou odpadků. Téměř do zavření volebních místností se řešilo, že tento nevhodný vtip může Trumpovi prohrát volby. Portorikánci tvořili klíčovou volební skupinu. Mohlo to také připomenout ostatním Hispáncům, že Trump není teoreticky na jejich straně.
Tyto předpovědi se nezhmotnily. Hispánci přes veškeré snahy liberálů netvoří jednolitou skupinu. Kubánci a Venezuelané na Floridě nesnášejí levici a volí republikány. A hlavně i Hispánce trápí jedno z největších témat voleb, migrační krize na americko-mexické hranici. Liberální teorie praví, že by měli se svými latinskoamerickými druhy cítit sounáležitost a být pro jejich přijímání. Jenže Hispánci, často žijící v pohraničních státech, jsou právě ti, kdo cítí tlaky a problémy, které vyvolává migrační vlna. Zároveň nutně nejde o nedávné přistěhovalce, například takoví Tejanos se usídlili v Texasu dávno předtím, než se tento stát stal součástí USA.
K tomu je třeba připočítat kulturní války. Hispánci, ve velké míře konzervativní katolíci, na progresivní novoty příliš neslyší. Například nedávná studie zkoumala nadšení Hispánců pro používání genderově neutrálního výrazu latinx místo latino. Došla k názoru, že čím víc se tento termín tlačí, tím víc posouvá Hispánce doprava.
Nakonec i Hispánci jsou ovlivněni ekonomikou. I když analytici upozorňovali, že objektivní čísla nejsou úplně špatná, všeobecně mezi Američany vládla nálada, že se jim příliš nedaří. Byl to následek vysoké inflace v první polovině Bidenova prezidentství. Nelze zapírat, že všechno zdražilo. Celkově dvě třetiny z nich měly pocit, že země je „na špatné cestě“.
