Oběť hodná lepší věci

KOMENTÁŘ

Oběť hodná lepší věci
Poplatky se rozšiřují i na počítače a mobily, bez ohledu na to, že ti lidé doma nemají televizi. A rozšiřují se na firmy, a to podle počtu zaměstnanců. Což už s nějakým „koncesionářským poplatkem“ nemá vůbec nic společného. Je to prostě mediální daň. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Hele, kámo, to si nedovedeš představit, co bude potom. O nesmrtelnosti

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zvýšení koncesionářských poplatků je ukázkou, jak se má dělat politika. Bohužel na nepravém místě.

Toto zvýšení je, tak jako každé zvýšení jakýchkoli poplatků, nepopulární. Poplatky se navíc rozšiřují i na počítače a mobily, bez ohledu na to, že ti lidé doma nemají televizi. A rozšiřují se na firmy, a to podle počtu zaměstnanců. Což už s nějakým „koncesionářským poplatkem“ nemá vůbec nic společného. Je to prostě mediální daň. Chceš se dívat, zaplatíš. Nechceš se dívat, zaplatíš. Nemáš se co dívat, protože jsi v práci, zaplatíš.

 

Ve středověku se vymýšlely roztodivné daně, třeba na okna, což mělo ten nezamýšlený důsledek, že nám dnes historici architektury vysvětlují, že některé typické charakteristiky budov nebyly dány nějakým provozním či estetickým záměrem ani technickými omezeními, ale právě tou daní. Dnešní zákonodárci jsou chytřejší, vědí, že jim poplatníci nemůžou utéct tím, že by přestali používat mobily a počítače. O ty, na rozdíl od vysílání veřejnoprávní televize, masově stojí.

Lidé dnes přijímají informace a zábavu jinak, lidí, kteří se na televizi – žádnou – vůbec nedívají, přibývá, a to zejména v mladší generaci. Stranická loajalita, jíž pak dokáže otřást jen velký šok, se u mnoha lidí ustaluje v mladším věku, takže si vládní strany tímto odcizují potenciální voliče na celý život.

Zdůvodňování vládních politiků je to nejjalovější, jaké může být – „chceme patřit na Západ“ a podobně. Tohle už dávno nezabírá. Stejně tak velkou částí veřejnosti nehne argument, že potřebujeme spolehlivé informace v éře fake news a dezinformací. Je jednak hodně zprofanovaný a pak, na zpravodajství jde jen malá část televizních a rozhlasových rozpočtů. Pokud věříte tomuto argumentu, není problém přesunout peníze na zpravodajství třeba ze sportovních přenosů, na nichž není nic veřejnoprávního a spolehlivě je obstará soukromý vysílatel.

Suma sumárum je to totální politické minus. Počet voličů, kteří to oceňují, odhadujeme za analogický počtu těch, kteří silně podporují přijetí eura – osm procent. Na ně vládní strany míří, o ně se přetahují. V tom koutě pro ně pro všechny není dost místa.

A právě proto musíme prosazovatelům vyseknout poklonu. Za jaké jiné téma v domácí politice strany vládní koalice bojovaly? Na co byly, u vědomí, že to je nepopulární, investovat politický kapitál? „Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to,“ jak to vyjádřil místopředseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Politické smrti, mohl upřesnit.

Přitom na počátku prosazení poplatků až na tuto úroveň sebezničení stálo úsilí jen malého počtu lidí, kteří zdaleka neměli vyhráno. Vždyť každého, kdo dnes klikl na tweet, jímž ministr kultury Baxa zvýšení poplatků zvěstoval, praštily do očí různé verze screenshotů zprávy z roku 2022, kde Baxa slibuje, že „televizní poplatky nezvýšíme“. Ale ti lidé trpělivě na své věci kutali, hlídali si ji ve sněmovně i ve všech příslušných orgánech, vždy měli po ruce připravená data a argumenty od vedení rozhlasu a televize. Když je někdo v politice schopen nasazení tak nakažlivého, že přiměje celé strany k takovým obětem, nelze než smeknout.

Že ovšem tím ty strany přenechávají velkou část politického pole opozici, to je jasné, stejně jako to, že nejeden volič, který si vytvořil k některé z těchto stran až kmenovou loajalitu, bude postaven před rozhodování, koho jiného volit.

×

Podobné články