Převýchova dívek v Německu. Co dělat, když vnučka je neonacistka

Německý spisovatel, původně soudce a profesor práva, Bernhard Schlink (1944), autor bestselleru Předčítač (1995), je možná ten typ spisovatele, kterého mají na mysli různí nostalgici (patřím k nim), když vzpomínají na časy, kdy literatura hrála, a to i v Německu, tzv. společenskou roli. To znamená, že píše o věcech, které se ve společnosti dějí a jimiž společnost prochází, přitom hledá vzory a předpoklady k debatě, která pak případně může vést k nějakému konsenzu či postoji.

Ne že by literatura nutně měla jen takový úkol, ale když ho úplně potlačí nebo na něj zapomene, nemůže se pak divit, že se zapomene na ni. Na druhé straně, příliš tlačit na angažovanost také není asi ta pravá cesta, pak je to spíš didaktika a občanská nauka pro uvědomělé. Samozřejmě jako ve všem záleží na míře a na tom, jak se to umí.

Schlink to tedy umí, což neznamená, že je to autor pro každého, náročnější čtenář se může ošívat, asi podobně jako u naší Aleny Mornštajnové, se kterou má Schlink něco společného, v každém případě přímočarost vyprávění, maximálně zjednodušený účelný styl podání, sklon k melodramatickým efektům, postavy vytvářené à la thèse. Schlink je ovšem političtější a „historičtější“ spisovatel, což bude i tím, že jeho tématem je prostě Německo. A Německo je politikum samo o sobě, téma non plus ultra a těžší váha už z podstaty: je to kovárna, dílna a laboratoř osudu (a zániku) Evropy, ať člověk chce, nebo ne. A jde o ten druh knih, které člověk zhltne s velkým zaujetím, ale pak už nemá důvod se k nim vracet. V podstatě jejich kouzlo vyčerpal prvním čtením. Ale to čtení ho vtáhne.

Jeho poslední kniha se jmenuje Vnučka, německy vyšla v roce 2021. Vnučkou je mladá neonacistka Sigrun. Jinak něžné a talentované děvče, které by chtěl její dědeček Kašpar Wettner převychovat. Kašpar je (západo)berlínský knihkupec, člověk mírný a hodný, idealista, vyrostlý v duchu poválečného demokratického západního Německa, toho příkladného státu, který se poučil z historie a měl se už chovat jen správně. Vypracoval si na to metodu a měl dobrou vůli. Vypadalo to, že to půjde. A dlouho to šlo. A najednou jsou tady vnučky neonacistky…

Sigrun je milé děvče, ale myslí si, že holocaust je výmysl, že dozorkyně v koncentrácích dělaly svou práci a že Němci jsou všude jen zrazováni, nejvíc sebou samými.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.