Soumrak lidového vozu
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PŘÍSPĚVKY NA OZE
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Německý koncern Volkswagen zvažuje dříve nemyslitelné: zavírání továren v samotném mateřském Německu. Už nyní má VW za sebou vlnu úsporných opatření, například v saském Zwickau, kde místní zaměstnanci se smlouvou na dobu určitou nedostali další smlouvy. Bývalé hlavní město značky Trabant mimochodem patří v rámci Saska k těm oblastem, kde CDU mívá převahu nad AfD. Zatím.
Propouštět kmenové zaměstnance se smlouvou na dobu neurčitou, to je ovšem jiná káva, ti bývají v německém průmyslu extra chráněni a VW není výjimkou. V současné době je vlastně propouštět nesmí, protože mezi koncernem a odbory byla uzavřena dohoda, že do roku 2029 mají být všechna kmenová pracovní místa v Německu jistá. Jenže vedení VW chce dohodu vypovědět, protože reálné hospodářské výsledky firmy ji neumožňují dodržet. Zejména ziskovost, která se drasticky propadla za covidu, se nedaří dostat zpět na potřebných 6,5 procenta.
Jedním z hlavních vlivů, které „zacvičily“ s vlajkovou lodí německého autoprůmyslu, je velmi nízká poptávka po elektrických vozech. Dokud byl jejich nákup fakticky dotován státem pomocí tzv. E-Autoprämie, nějak se prodávaly. Pobídka byla ale vicekancléřem Robertem Habeckem (Zelení) zrušena ke konci roku 2023, aby se vzápětí ukázalo, že bez ní je e-automobilismus nezajímavý. To ostatně neplatí jen v Německu. E-auta jsou zatím stále ještě dost luxusní zboží, mapa jejich prodejů téměř dokonale reflektuje kupní sílu evropských regionů – a Německo už dnes zase tolik kupní síly nemá; s Norskem nebo Švýcarskem se nemůže srovnávat.
Bývalý český premiér Sobotka kdysi pronesl nezapomenutelně upřímnou větu: „Sliby (ČSSD) nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“ Škoda že jej Němci neznají, protože tento výrok by se dokonale hodil i na Green Deal a na s ním spojené sny o bezuhlíkové Evropě. Dění kolem elektrických aut vůbec poněkud připomíná situaci, kdy úřady krouží kolem těhotné ženy a výměnou za tučnou dotaci po ní chtějí porod za tři měsíce: snaha za každou cenu urychlit něco, co se zas tak moc urychlit nedá.
Navíc se opakuje scénář, který už Německo zažilo v rámci Energiewende, přechodu na obnovitelné energie. Původní představou bylo, že Německo výměnou za zvýšené náklady získá know-how a náskok, který pak použije při prodeji vyvinutých technologií dalším státům. Spolková republika měla být vorreiterem, předvojem změny. Jenže v oblasti solárních panelů vytlačila Němce z trhu Čína, a co se větrníků týče, jsou dnes jen jedněmi z mnoha dodavatelů a žádné fantastické peníze na nich nevydělávají.
I na trhu elektrovozítek teď začíná dominovat Čína, jejíž průmyslové síle se těžko odolává. Dokonce i Muskova Tesla, což je firma o hodně pružnější než evropské koncerny, s ní má potíže. Jednoho dne se možná sejdou všichni ti bývalí propuštění zaměstnanci a jejich rodiny na politickém mítinku a řeknou si: „No jo, tak jsme zlikvidovali vlastní průmysl – a co z toho přesně máme?“
Pak ovšem nebude mít ta AfD v Sasku třicet, ale čtyřicet procent.
STÁVKA VE VOLKSWAGENU
AUTOMOBILOVÁ KRIZE
STÁVKY VE VOLKSWAGENU