V noci z úterý na středu, kdy vznikl tento text, vše naznačovalo na velký comeback Donalda Trumpa, který se nakonec potvrdil. Po čtyřleté pauze se bývalá hlava státu opět vrátí do Bílého domu. Jak to tedy Donald Trump dokázal?
V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Texeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty. Tedy s jejich vzrůstajícím podílem bude růst i podíl demokratických hlasů.
Donald Trump právě tuto tezi naprosto rozkopal. Jeho vítězství totiž stojí na hlasech menšin, hlavně Hispánců. Podle jednoho z exit pollů Trump vyhrál 45 % z nich, což by byl historický úspěch. Bylo by to víc než George Bush v roce 2004, a to Bush se vždy honosil tím, že s Hispánci má dobré vztahy. Dokonce mluvil plynně španělsky. Pokud bychom počítali pouze hispánské muže, vyhrál dokonce většinu, 53 %.
Trump si Hispánce naklonil tím, že je pozurážel. Tedy ne všechny, pouze ty z Portorika. Zhruba týden před volbami uspořádal obří volební mítink ve slavné Madison Square Garden v New Yorku. Jako jeden z jeho předskokanů tam řečnil Tony Hinchcliffe, komik specializující se na „urážlivé vtipy“. Při svém vystoupení nazval Portoriko hromadou odpadků. Téměř do zavření volebních místností se řešilo, že tento nevhodný vtip může Trumpovi prohrát volby. Portorikánci tvořili klíčovou volební skupinu. Mohlo to také připomenout ostatním Hispáncům, že Trump není teoreticky na jejich straně.
Tyto předpovědi se nezhmotnily. Hispánci přes veškeré snahy liberálů netvoří jednolitou skupinu. Kubánci a Venezuelané na Floridě nesnášejí levici a volí republikány. A hlavně i Hispánce trápí jedno z největších témat voleb, migrační krize na americko-mexické hranici. Liberální teorie praví, že by měli se svými latinskoamerickými druhy cítit sounáležitost a být pro jejich přijímání. Jenže Hispánci, často žijící v pohraničních státech, jsou právě ti, kdo cítí tlaky a problémy, které vyvolává migrační vlna. Zároveň nutně nejde o nedávné přistěhovalce, například takoví Tejanos se usídlili v Texasu dávno předtím, než se tento stát stal součástí USA.
K tomu je třeba připočítat kulturní války. Hispánci, ve velké míře konzervativní katolíci, na progresivní novoty příliš neslyší. Například nedávná studie zkoumala nadšení Hispánců pro používání genderově neutrálního výrazu latinx místo latino. Došla k názoru, že čím víc se tento termín tlačí, tím víc posouvá Hispánce doprava.
Nakonec i Hispánci jsou ovlivněni ekonomikou. I když analytici upozorňovali, že objektivní čísla nejsou úplně špatná, všeobecně mezi Američany vládla nálada, že se jim příliš nedaří. Byl to následek vysoké inflace v první polovině Bidenova prezidentství. Nelze zapírat, že všechno zdražilo. Celkově dvě třetiny z nich mělo pocit, že země je „na špatné cestě“.
Tři důvody
Takže migrace, ekonomika a kulturní války. To jsou tři důvody proč Hispánci volili nad očekávání Trumpa. A nejen Hispánci, všichni Američané. Nicméně to dobře ukazuje demokratickou bláhovost spoléhat se na to, že etnická sounáležitost převáží nad opravdovými problémy.
Proti tomu Kamala Harrisová nedokázala nic nabídnout. Po prvním prezidentském vítězství Miloše Zemana se v Česku rozšířila poučka, že nic nemůže porazit něco. To v podstatě platí i nyní v USA. Donald Trump má milion charakterových vad, od prokázaných nevěr přes hrubé vystupování a dětinskou chaotičnost až po pochybný postoj k demokratickým procesům. Současně všichni vědí, co od něj čekat, a nelze zpochybňovat, že s ním je někdy docela legrace.
Trumpův tým se také nebál jít do kulturních válek. Nasadil například reklamu, ve které tvrdil, že zatímco Harrisová bojuje za ně (they) on bude bojovat za vás (you). Vtip byl v tom, že zájmeno they je také označení pro nebinární osoby. Trump tím dal jasně najevo, na které straně v kulturních válkách stojí. Neopomněl připomenout, že Harrisová v roce 2019 v jakémsi dotazníku vyplnila, že podporuje změny pohlaví pro zadržované migranty zdarma. Umně tím spojil strach z migrace, zločinnosti a progresivních výstřelků.
Harrisová je prázdná nádoba. V podstatě standardní demokratka; pokud má vlastní originální myšlenku, tak to rozhodně nedává najevo. Své názory se snažila tak úspěšně skrývat, že jí to nejspíš prohrálo volby. Nejdřív se vyhýbala rozhovorům, aby náhodou neřekla něco, co by mohlo rozhněvat voliče. Když se tento postoj ukázal jako neudržitelný, rozhovory začala rozdávat, ale pokračovala ve strategii nic neříct.
Nakonec se její témata smrskla na dvě. Zaprvé: Trump je fašista. Varování, že americká demokracie nemusí další Trumpovo volební období přežít, bylo hlavním poselstvím závěru její kampaně. Naráželo ale na jeden zásadní problém, Trump již jednou prezidentem byl a americká demokracie pokračuje. Proto voliči na toto varování neslyšeli. Jistě, byl tu útok na Kapitol 6. ledna 2021, ten ale nakonec k ničemu nevedl. Američané to vytěsnili.
Druhým tématem byly potraty. Trumpem jmenovaný Nejvyšší soud v roce 2022 zrušil ústavní právo na interrupci. Nezakázal ji, jen řekl, že je na rozhodnutí jednotlivých států. Kdykoli se v následujících dvou letech demokratům podařilo udělat z potratů volební téma, vedlo se jim nad očekávání dobře. Harrisová evidentně doufala, že se to podaří i v prezidentských volbách.
Správnost strategie těsně před volbami zdánlivě potvrzoval průzkum od legendární politoložky Ann Selzerové, všeobecně uznávané expertky na její domovský stát Iowa. Ten nikdo neřadil mezi přelétavé státy a všeobecně se očekávalo, že tam vyhraje Trump. Průzkum Selzerové ale senzačně tvrdil, že tam vyhraje Harrisová, a to o tři procentní body. Důvod? Bílé ženy se měly masivně přiklonit k Harrisové na protest proti rozhodnutí zrušit právo na potrat. V Iowě před pár měsíci vešel v platnost zákon notně ho omezující. Nakonec Trump v Iowě vyhrál.
Ženy opravdu převážně volily Harrisovou. Muži se ale přiklonili k Trumpovi. Podle exit pollu pro NBC News Harrisová zvítězila u žen o 12 procentních bodů (55–43 %) a Trump u mužů o 9 bodů (53–44 %). Boj za potraty vymazala Trumpova ofenziva v podcastech „pro chlapy“. Zajímavé je, že vdané ženy spíš volily Trumpa.
Trump vystoupil v několika pořadech známých tím, že je poslouchají mladí muži. Nejvýznamnější z nich je pořad Joea Rogana, světové podcastové jedničky. Jeho publikum se počítá na miliony. Dostal se tak do povědomí lidí, kteří nedůvěřují tradičním médiím. Harrisová byla k Roganovi také pozvána, ale odmítla přijít. Přitom Rogan není znám svou útočností, spíš naopak. Zpětně to nejspíš bude hodnocena jako zásadní chyba Harrisové.
Další velká chyba byla výběr viceprezidenta. Harrisová se rozhodovala mezi dvěma kandidáty, guvernéry Timem Waltzem z Minnesoty a Joshem Shapirem z Pensylvánie. Shapiro je ve svém státě extrémně oblíbený, i mezi republikány, a navíc Pensylvánie je nejdůležitější z přelétavých států. Shapiro mohl vítězství tam hodně pomoci. Jenže Shapiro je Žid, který se netají svou podporou Izraele. Harrisová si nechtěla znepřátelit muslimské hlasy v dalším klíčovém statě, Michiganu. Také se bála, že schopný a charismatický Shapiro ji zastíní. Proto ho nakonec nejmenovala. Nakonec prohrála Michigan i Pensylvánii. Harrisová prostě nedokázala rozšířit řady voličů ve srovnání s Bidenem.
Což byla její třetí velká chyba. Na rozdíl od Bidena měla Harrisová tu výhodu, že aspoň vždy byla duchem přítomná. Odmítala se ale jakkoli distancovat od nepopulárního prezidenta. Voliči ji tedy považovali za Bidenovo druhé volební období a zhrozili se toho. Odmítnutí Bidenovy administrativy je rozhodně na předních příčkách důvodů, proč Trump zvítězil. Ten navíc dokázal řady svých voličů rozšířit. Analytik Chris Stirewalt republikány rozdělil do tři skupin: Nikdy Trump, Vždycky Trump a Vždycky republikán. Trump vsadil na to, že poslední dvě skupiny ho budou volit, ať se stane cokoli. V roce 2020 to ale nestačilo, ba ani v roce 2016 nezískal absolutní počet hlasů. Proto si je nijak nepředcházel, ale hledal hlasy na okrajích společnosti. Může se ukázat, že klíčové bylo angažování Roberta Kennedyho juniora. Tento bývalý demokrat a člen slavné rodiny podpořil Trumpa výměnou za slib vlivného postu v jeho administrativě. Kennedy je v mnoha ohledech regulérní blázen a konspirační teoretik. Například odmítá veškeré vakcíny jako zdraví škodlivé. Přivedl ale Trumpovi své fanoušky.
Nakonec se tak ukáže, že údajný fašista Trump zvítězil s nejrozmanitější volební skupinou mezi republikány. Tradiční konzervativci pro něj hlasovali společně s Hispánci i černochy, s mladými muži i blázny, s dělníky i vdanými ženami. Trump bude ve svém druhém volebním období mít silnější mandát než v tom prvním. Připravme se, bude to jízda.
00:08
