Trumpovy Pandořiny skříňky

Největší rozruch ve veřejném prostoru nadále zcela spolehlivě vyvolává Donald Trump a jeho administrativa. Po první várce dekretů a vyhrožování cly (která mimochodem velmi dobře fungují i jako nátlakový prostředek) přišlo zastavení financování zahraniční pomoci, jež přes agenturu USAID mířila do různých, navýsost politických neziskových organizací, a plán na řešení napětí na Blízkém východě spočívající v přeměně Gazy na „americkou riviéru“.

Nikdo rozumný nemůže říct ani popel proti charitativním organizacím, které podporují například hospice a nemocnice a poskytují pomoc nemocným, nemohoucím, dětem nebo starším lidem. To je samozřejmě hodno úcty a obdivu. Jiné je to ale v případě spolků, které pod rouškou neziskovosti a bohulibosti sledují vysloveně politické cíle. Problém nastává, pokud jsou financované státem, tedy z daní, přitom svou činností státní struktury a společenský řád rozkládají.

V Evropě jsme v posledních letech byli svědky toho, že stát přenášel část své exekutivní moci na neziskové organizace, aby si nemusel s některými kontroverzními opatřeními špinit ruce. Týkalo se to především omezování svobody projevu vydávaného za „boj s dezinformacemi“. Dezinformace samozřejmě existují, existovaly vždycky, někdy měly podobu propagandy, jindy zase pomluvy, ale boj s nimi a jejich šiřiteli se časem proměnil v nástroj omezování názorových oponentů.

Evropská unie v tomto smyslu například přijala směrnici DSA, která významnou roli přisoudila právě neziskovým organizacím. Stát má samozřejmě zajišťovat ochranu společnosti před lží a pomluvou a má umožnit účinnou obranu, ale má se tak dít před řádným soudem, a nikoli přenechat toto rozhodování nikým nevoleným, nikomu se nezodpovídajícím aktivistickým skupinám. Podobně se nedávno provalilo, že Evropská komise platila – z daní všech občanů Unie – neziskové nevládní organizace, které lobbovaly za prosazování zelené politiky. Při rozkrývání financování USAID zase prasklo, že peníze amerických daňových poplatníků v řádu desítek milionů dolarů tekly i mediálním organizacím, například internetovému deníku Politico, New York Times, Reuters nebo BBC, které byly známé svou kritikou republikánů a Donalda Trumpa a naopak sympatiemi k Demokratické straně.

Peníze Američanů ovšem živily i české neziskové organizace. Ty ve velké míře zajišťují pomoc lidem v tísni, ale některé se pouští do čistě politických projektů „zabalených“ například do mediálního vzdělávání. Soukromý subjekt si samozřejmě může podporovat, koho chce, jakoukoli neziskovou aktivitu nebo politický spolek. Je ale nepřijatelné, pokud to dělá stát, děje se tak skrytě a zároveň se tím podporuje pouze jeden politický či názorový proud – nebo se tímto způsobem dokonce diskreditují političtí odpůrci.

Donald Trump otevírá Pandořiny skříňky a čert ví, co z nich ještě vypadne, a hlavně co to způsobí. Třeba nápad na vystěhování Palestinců z Pásma Gazy může vypadat jako fantazmagorie, ale také je vyjádřením nutnosti vyřešit zabetonovaný konflikt na Blízkém východě, který přináší jen další a další lidské oběti. Podobně s uvalením cel Trump zatím spíše jen straší, ale už dosáhl třeba toho, že mexická prezidentka poslala na hranice s USA deset tisíc vojáků proti pašerákům drog a nelegální migraci. Kolumbie se clům také prozatím vyhnula, když přes původní neochotu začala nelegální migranty přijímat zpět. Donald Trump zastavil kyvadlo a posílá ho do protisměru. Těžko říct, kde se zastaví.