Kapitán Achabov a ukrajinská bílá velryba

KOMENTÁŘ

Kapitán Achabov a ukrajinská bílá velryba
Putin jde však trochu dál a říká, že příměří nestačí, že je třeba trvalý mír – a k tomu je nutné „řešit příčiny“. To zní logicky – a zároveň je to důvod k velké skepsi. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Po včerejšku existuje snad naděje na příměří, a když bude příměří, bude snad i mír! Jak krásně to zní a jak rád by tomu člověk věřil. Celou dobu války si normální člověk nic jiného nepřeje. Klidně ať si mu říkají chcimír, dezolát a ať si je obviňován, že podléhá ruským narativům nebo čemu. Je mu to jedno. Mír je základ všeho, bez míru nic nejde. Takže sláva: Ukrajina, která přece byla napadena, souhlasí a Rusko snad také. Putin jde však trochu dál a říká, že příměří nestačí, že je třeba trvalý mír – a k tomu je nutné „řešit příčiny“.

To zní logicky – a zároveň je to důvod k velké skepsi. Pesimista – a pesimista je v tomto případě realista – z toho vyvozuje, že mír nebude. Příměří možná na chvíli ano, ale mír nikoli. Člověk snad nemusí být ani rusofob, ani mu nemusí strach z Ruska „zatemňovat mozek“, jak někteří říkají, aby věděl, že jakmile Rusko podmiňuje mír „řešením příčin“, lze na mír zapomenout.

 

Příčinou války, kterou Rusko proti Ukrajině vede, je totiž – samostatná Ukrajina. Dokud ta bude existovat, bude tou „příčinou“, proč Rusko bude toužit ji zničit – z ruského pohledu zachránit. Jako se jednonohý kapitán Achab nikdy nevzdá touhy pomstít se bílé velrybě, tak se Rusko nikdy nevzdá touhy změnit tu největší potupu dějin, tu urážku, kterou mu kdosi (Západ, Gorbačov, liberálové, banderovci, dekadenti…) kdysi, po roce 1989, přivodil: tedy to, že se z jeho „svatého těla“ urval kus masa, a to mimořádně drahocenný kus tkáně, bez níž není Rusko celé a bez níž bude vždy zraněné a krvácející.

Je asi zbytečné říkat, že jde o obsesi a iracionální mánii a že je to vůči Ukrajině kruté a absurdní, ale lze se obávat, že to tak cítí velká většina Rusů a že v tom jsou s Putinem zcela zajedno. Putin to sám několikrát napsal a jistě je o tom hluboce přesvědčen: Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou jeden národ, tři kmeny jednoho velkého ruského světa: russkavo mira. Jeho ideolog Vladimir Surkov to vyjádřil podobně pregnantně a květnatě: „Ukrajina neexistuje, existuje ukrajinství a to je specifická rozumová porucha. Do extrému dovedený zápal pro etnografii. Taková krvavá vlastivěda. Zmatek místo státu. Mají boršč, Banderu a banduru (to je prosím hudební nástroj – pozn. jp). Ale národ nemají. Zatím ho nemají, ale chocholové (hanlivé označení Ukrajinců – pozn. jp) jsou tvrdohlaví, oni si ho vytvoří. A je otázka, jaká Ukrajina bude a v jakých hranicích. A je jasné, že Rusko se rozhodování o těchto otázkách bude účastnit.“

Jak se toho účastní, vidíme přinejmenším tři roky. Ukrajina je „jejich“, je to součást „russkavo mira“ a v něm jen Rusko rozhoduje o tom, jak bude vypadat, co si bude moci dovolit a co nikoli. Alternativy se nepřipustí, v ruském světě rozhoduje Rusko. Tohle je axiom ruské politiky k Ukrajině, věčnému vězni ruského světa. V tomhle ohledu je Rusko předvídatelné a transparentní. Tohle prosté konstatování neobsahuje ani stopu pochopení nebo omluvy, je to naopak odporný rys té země, která je svou chimérou posedlá jako ten kapitán Achab Moby Dickem. Na rozdíl od něj v tom není ani špetka vznešenosti a hrdinství, tahle ruská posedlost je jen a jen hnusná. Ale vědět o ní se musí. I když se pak zdá, že z toho není východisko. Ukrajinci svým vzdorem ukázali, že snad nějaké přece jen ano. Kdyby ještě Američané věděli, jak ruskou vášeň zchladit, snad nějaká naděje existuje. Ale skepse je namístě.

 

×

Podobné články