Valentinské bombardování Prahy. Po navigační chybě spojenců zahynulo 700 lidí

Se sílícími nálety spojeneckých vojsk na průmyslové srdce Německa na sklonku druhé světové války se i Praha stala cílem bombardování. Pražané ale podléhali víře, že se hlavní město cílem bombových útoků nestane. O to větším šokem pro ně byl 14. únor 1945, kdy Praha zažila nejhorší nálet nejen v průběhu druhé světové války, ale i v celé své historii.

Toho dne vylétlo z Velké Británie přes dva tisíce spojeneckých letounů, které měly za cíl bombardovat strategické cíle ležící v německém Weselu, Magdeburgu, Saské Kamenici a Drážďanech. Kvůli navigační chybě však zamířilo celkem 62 bombardérů B-17 Flying Fortress nad území Prahy.

Během méně než pěti minut zde svrhly přes 150 tun bomb, které zabily na 700 civilistů a dalších asi 1200 lidí zranily. Bomby úplně zničily kolem stovky domů, mezi nimi i některé historické památky, především Emauzy, které po zásahu několik dnů hořely. Více než 60 let trvalo, než se kostel v roce 2003 otevřel veřejnosti.

letadla poškodila Pankrác, horní část Nového Města a Vinohrady, bomba odhozená při odletu nad Břevnovem zabila dalších 20 lidí. Nálet poničil kromě Emauzského kláštera, budovu Vinohradského divadla, nemocnici a Faustův dům na Karlově náměstí i Palackého most. Na místech vybombardovaných domů vznikly proluky, jejichž zastavení trvalo mnohde několik desítek let. Posledním z objektů, který vznikl na vybombardovaném místě, byl Tančící dům na Rašínově nábřeží dokončený v roce 1996.

Poprvé americké letectvo bombardovalo Prahu v listopadu 1944, po únorovém náletu pak znovu v březnu 1945. Během Pražského povstání v květnu 1945 několikrát na město zaútočilo německé letectvo.