„Život v Česku je nesnesitelný.“ Muž žádal po státu eutanazii, soud jeho žádost zamítl

Nejvyšší soud zamítl dovolání muže, jenž se domáhal eutanazie, tedy dobrovolného ukončení života. České zákony eutanazii neumožňují. Žaloba však nárok na ni odvozovala z Listiny základních práv a svobod, a to s argumentací, že právo na zachování lidské důstojnosti zahrnuje i právo na důstojnou smrt. Nejvyšší soud s tímto výkladem nesouhlasil. Rozhodnutí dočasně zpřístupnil na úřední desce.

"V České republice, jak správně dovodily i soudy nižších stupňů, neexistuje de iure možnost provedení eutanazie ani asistované sebevraždy," stojí v rozsudku. Život a zdraví jsou považovány za tak významné hodnoty, že i když se týkají konkrétního člověka, převažuje společenský zájem na jejich ochraně před právem jedince svobodně rozhodovat, argumentoval Nejvyšší soud.

Okresní soud v Pardubicích se žalobou o přivolení k zásahu do osobní integrity zabýval od roku 2018. Muž uváděl, že dále nechce žít, a to jednak kvůli svému zdravotnímu stavu, bolestem a nedobré prognóze, ale také kvůli nesouhlasu s režimem v České republice. Život v něm označil za subjektivně nesnesitelný.

Pardubický soud žalobu poprvé zamítl v roce 2021 s tím, že návrhu nelze vyhovět, protože eutanazie není v Česku povolená. Jednání, jehož se muž po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu. Pardubická pobočka krajského soudu rozhodnutí potvrdila, opět s poukazem na chybějící zákonný rámec.

Nejvyšší soud však v roce 2022 vrátil spor k okresnímu soudu. Uvedl, že mužův požadavek je neurčitý a je zapotřebí jej nejprve specifikovat. Konstatoval, že eutanazie je mnohovýznamový pojem. Může zahrnovat aktivní i pasivní eutanazii, případně asistovanou sebevraždu. Muž pak při obnoveném projednání žaloby uvedl, že se domáhá "podání smrtícího prostředku lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce“.

Okresní soud znovu žalobu zamítl. Zdůraznil, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v Česku hodnoceno jako trestný čin vraždy, což "nelze zhojit ani vydáním soudního rozhodnutí, které by směřovalo k takovému postupu". Krajský soud opět rozhodnutí potvrdil.

V novém dovolání nastolil muž otázku, zda lze v ČR povolit eutanazii jen na základě Listiny základních práv a svobod, ačkoliv ji zákony nepřipouštějí. Uvedl, že "člověk by měl mít právo rozhodovat i o své smrti", že "svobodná vůle je projevem autonomie člověka, na základě které může každý činit libovolná rozhodnutí" a že "jeho svobodné rozhodnutí v podobě ukončení jeho života nikoho neohrožuje, nezasahuje do práv třetích osob a je naplněním práva na svobodu člověka".

Nejvyšší soud se dovoláním zabýval, protože danou otázku pokládal za dosud v judikatuře nevyřešenou, nakonec ale podnět zamítl. Nedomnívá se, že by s odkazem na Listinu základních práv a svobod bylo možné povolit eutanazii. Stát by měl chránit hodnotu života jednotlivce i proti vůli jeho samotného.

V některých zemích je eutanazie legální. Český parlament zatím podobné návrhy neschválil. Podpora veřejnosti ale narůstá. Podle loni zveřejněného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR souhlasilo s uzákoněním eutanazie 73 procent Čechů, což je nejvíce od roku 2007, kdy se centrum na tuto otázku začalo ptát.