Paradox Schwarzenberg. Politický portrét knížete

V tomto politicko-občanském nekrologu si nejprve připomeňme, kým vším Karel Schwarzenberg nebyl. Nebyl politickým myslitelem, je otázka, zda bychom ho vůbec měli řadit mezi intelektuály. Nezůstaly po něm žádné vlastní rukou psané texty s nějakým obecným přesahem. Nebyl ani žádným architektem novodobého českého státu, jakkoli i to teď zaznělo.

V raných 90. letech byl občas přítomen, když se nastavovaly výhybky a přijímala rozhodnutí o základním směřování státu, ale jako úředník. Konečně když se později stal politikem, nebyl stranickým manažerem a vůdcem, byť jednu stranu založil. A přece je zřejmé, že s Karlem Schwarzenbergem 12. listopadu odešla jedna ze zásadních postav polistopadové doby. Náš nekrolog je pokusem tento naskicovaný paradox zodpovědět.

K Havlovi

Karel Schwarzenberg pocházel ze šlechtické rodiny s bohatou tradicí veřejného angažmá, ale po roce 1948 v rakouském exilu se Schwarzenbergové ocitli přechodně v tísni a nadlouho i na jakémsi politickém vidrholci. Karel studoval práva a lesnictví, a i když povahou byl flamendr, měl přirozeně blízko k Rakouské lidové straně. Nějaké angažmá v barvách tehdy ještě značně konzervativní strany se koncem 60. let, tedy kolem třicítky, rýsovalo, nicméně předseda ÖVP a jeho přítel Josef Klaus se nakonec cítil nucen zohlednit protišlechtický étos Rakouské republiky. Ostatně jen asi tři roky předtím vidina pouhé návštěvy Otty Habsburského ve Vídni způsobila vládní krizi.

Ačkoli Karel, adoptovaný do hlavní rodové linie strýcem Jindřichem a tím najednou hlava schwarzenberského rodu, se i přes tento nečekaný obrat štěstěny pořád cítil Čechem, zájem o vlast se týkal spíš historie než současnosti. Rozhodně dlouho nebyl tak veliký, jak se nám může zdát zpětně. Spolupráci s politickou emigrací a s disentem navázal „teprve“ po polovině 80. let, když se v sovětském bloku věci daly do pohybu. Roku 1986 poskytl Vilému Prečanovi zámek v bavorském Scheinfeldu pro potřeby Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury. S Václavem Havlem se poprvé viděl o rok později při cestě do Prahy. Do Československa zajížděl teď přece jen častěji, také z titulu předsedy Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. V onom roce 1987 se s na konferenci pořádané helsinskou federací seznámil v Krakově s českým mladíčkem, jistým Sašou Vondrou. Vondra byl pak ve skupince poradců, která na jaře 1990 přesvědčila prezidenta Havla, aby Schwarzenbergovi nabídl místo kancléře.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.