Horská střediska napříč republikou očekávají silný víkend. Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Jizerské i Krušné hory se připravují na prázdninový příval návštěvníků. ...
V úterý to vypadalo, že roztržka mezi Kyjevem a Washingtonem je zažehnána. Ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj vyjádřil politování nad událostmi v Oválné pracovně. „Můj tým a já jsme připraveni pracovat pod silným vedením prezidenta Trumpa na dosažení trvalého míru,“ tweetoval mimo jiné. Donald Trump ho za to následně pochválil v projevu před Kongresem. Nicméně pozastavená americká pomoc nebyla obnovena. Naopak, Američané ukončili sdílení zpravodajských informací.
Navzdory údajné geniální vyjednávací schopnosti Donalda Trumpa věnuje veškerý tlak a ostrá slova nominálním americkým spojencům, zatímco američtí protivníci nemohou uvěřit svému štěstí. Zatímco Bílý dům omezuje ukrajinskou schopnost bránit se, přemýšlí o zrušení protiruských sankcí a údajně jedná o znovuotevření plynovodu Nord Stream 2, Moskva zatím nemusela učinit jediný ústupek.
Nejde ale jen o Ukrajinu. Trump ve svém projevu zopakoval požadavek zabrat Grónsko, neustále mluví o připojení Kanady a na Mexiko City a Ottawu uvalil nesmyslná cla. Jedná se o čistě impulzivní politiku, nebo se za chaosem skrývají nějaké hlubší cíle?
Pokud jde o Ukrajinu, jedna často citovaná teorie tvrdí, že Trumpův tým se snaží o „reverzního Kissingera“. Na začátku sedmdesátých let poradce pro národní bezpečnost prezidenta Richarda Nixona Henry Kissinger vyjednal normalizaci vztahů mezi USA a komunistickou Čínou, čímž rozbil čínsko-sovětské spojenectví. Jeho snahy vyvrcholily Nixonovou návštěvou Pekingu v roce 1972.
Analogicky má Trumpův tým za cíl rozbít osu Peking–Moskva přetažením Ruska na svou stranu. Ukrajina je podle této teorie nezbytnou obětí této operace. Plán je to ale značně pochybný.
V Kissingerově době mezi Pekingem a Moskvou panovaly vážné spory. Mao Ce-tung považoval sovětské vedení za marxistické heretiky, kteří zradili Stalinův odkaz. Zároveň země měly územní spory, které v roce 1969 přerostly v ozbrojené střety na hranicích s minimálně desítkami, ale možná až stovkami mrtvých.
Dnes jsou však Rusko i Čína se svým „partnerstvím bez limitů“ spokojeny. Moskva nejeví přílišnou nespokojenost se svým juniorním postavením. Jistě by byla ráda, kdyby to bylo naopak, ale nemusí se obávat tlaků na demokratizaci či dodržování občanských práv ze strany Pekingu, které by mohly přijít z Washingtonu – zejména až se Trump jednou vystěhuje z Bílého domu. Moskva i Peking vnímají USA jako hlavního tvůrce svých geopolitických problémů. Kissinger pouze využil již existujících sporů, ty však nyní chybějí.
Ekonom a bloger Noah Smith přišel s jiným vysvětlením kroků americké vlády. Nazval ho Metternichovou-Lindberghovou teorií – podle rakouského kancléře knížete Metternicha a amerického letce Charlese Lindbergha.
Metternich byl po napoleonských válkách architektem takzvaného koncertu velmocí. Základní ideou bylo, že hrůzy a války započaté Francouzskou revolucí se již nesmí opakovat. Evropské státy se tak měly shodnout na respektování vzájemných sfér vlivu a na snaze udržet doma konzervativní zřízení.
Lindbergh se sice proslavil v roce 1927 jako první člověk, který přeletěl Atlantik bez zastávky, ale v roce 1940 se stal hlavní tváří původního hnutí „Amerika na prvním místě“. To podporovalo izolacionismus a agitovalo proti vstupu USA do druhé světové války. Lindbergh hlásal, že Spojené státy by se měly zajímat pouze o dění na západní polokouli a rezignovat na zbytek světa.
Smith tvrdí, že to je v podstatě politika současného Bílého domu. Spolu s Ruskem a Čínou si chtějí rozdělit svět – do ruské sféry vlivu by spadla Evropa, do čínské Asie a Spojeným státům by připadl celý americký kontinent.
Podle Smitha to vysvětluje nejen nepřátelské kroky vůči Grónsku, Kanadě a Panamě – Trump se chová, jako by už byly v jeho nezpochybnitelné sféře vlivu a neměly jinou možnost než se podřídit –, ale i jeho čínskou politiku.
Během prvního mandátu byl Trump architektem ostře protičínské politiky, kterou poté převzal Joe Biden. Řada kritiků pomoci Ukrajině tvrdila, že vynaložené vojenské prostředky je třeba šetřit na válku s Čínou o Tchaj-wan. Množí se však důkazy, že Trump o žádný boj o Tchaj-wan nestojí. Trump odmítl odpovědět na otázku, zda by USA někdy dovolily Číně převzít Tchaj-wan silou.
Darren Beattie, momentálně náměstek na ministerstvu zahraničí pro veřejnou diplomacii a vnější vztahy, minulý rok tweetoval: „Skutečnost je taková, že Tchaj-wan bude nakonec nevyhnutelně pohlcen Čínou. Možná to bude znamenat méně přehlídek transsexuálů na Tchaj-wanu, ale jinak to není konec světa.“
Američtí spojenci v Pacifiku jsou tak z Trumpovy politiky podobně nervózní jako ti v Evropě.
Do této koncepce zapadá i nedávné prohlášení ministra zahraničí Marca Rubia. Ten serveru Breitbart na otázku, zda se snaží o „reverzního Kissingera“, odpověděl: „Nevím, jestli se nám někdy úplně podaří vymanit Rusy ze vztahu s Číňany. Také si nemyslím, že by bylo dobré pro globální stabilitu, aby si Čína a Rusko šly po krku, protože obě jsou jaderné mocnosti. Ale myslím si, že jsme v situaci, kdy se Rusové stávají stále více závislými na Číňanech, a to také není dobrý výsledek, když se nad tím zamyslíte,“ pokračoval. Zní to jako snaha vytvořit nějaký světový trojúhelník. Do této strategie zapadají i Rubiova slova o tom, že žijeme v multipolárním světě.
Deník New York Post zase přinesl zprávu o zvažovaném „pivotu“ od Evropy k Latinské Americe. „Bude to součást většího obratu od konfliktů v Evropě k budování aliancí v Latinské Americe a na západní polokouli,“ řekl listu zdroj blízký Bílému domu.
Pokud má Smith pravdu, není to dobrá zpráva pro náš kout světa, protože podle něj jde o projev americké slabosti. Tvrdí, že jde o předběžnou americkou kapitulaci v nové studené válce. Washington situaci vyhodnotil a raději předem opustil pozice – což povede k většímu ruskému zájmu o Evropu.
Konzervativní komentátor Ross Douthat před lety varoval: „Pokud se vám nelíbí náboženská pravice, počkejte, až se setkáte s postnáboženskou pravicí.“ Stejně tak lze říci: pokud se vám nelíbí americký svět, počkejte, až se setkáte s tím postamerickým.
00:01
