Česko chce zlepšit výběr soudců

Kvalitní a nezávislý soudce je pro většinu lidí jedním z pilířů právního systému v demokratické společnosti. Jak ale soudce vybírat? Je v Česku tento proces nastaven skutečně efektivně? A je možné hledat inspiraci v jiných evropských zemích? Tím se zabýval projekt The Portrait of a Judge, který vznikl ve spolupráci Metropolitní univerzity Praha s Univerzitou Mykolase Romerise ve Vilniusu, Nejvyšším soudem Albánie a Univerzitou v Oslu.

„Projekt především zkoumal, jak je nastaven výběr soudců v jednotlivých státech, zabýval se také otázkou jejich hodnocení během výkonu funkce a také, jak jsou povyšováni,“ uvedla Judr. Jana Odehnalová, PhD., jedna z koordinátorek projektu z Metropolitní univerzity Praha. Cílem bylo odhalit silné stránky i slabiny, se kterými se v těchto oblastech různé země potýkají a vzájemně se inspirovat k nastavení co nejvíce fungujícího systému.

V rámci projektu proběhlo několik odborných konferencí a setkání mezi účastníky. Jedno z nich uspořádala v polovině ledna Univerzita v Norsku. Zástupci z Litvy, Albánie i Česka zde otevřeně zhodnotili problémy, s nimiž se při výběru soudců jejich země potýkají.

V Litvě je tento proces sice transparentní, ale zároveň velmi náročný a drahý. Proto většina lidí, kteří nejsou finančně zajištěni, odchází do soukromého sektoru a chybí tak větší rozmanitost uchazečů. V Albánii se potýkají s nedostatkem soudců, jmenování do funkce trvá příliš dlouho, zájemců je proto málo a systém není efektivní.

„Český systém je málo transparentní, složitý a s nejistým výsledkem, vede mimo jiné přes nepříliš dobře finančně ohodnocenou pozici asistenta soudce a náročnou justiční zkoušku. To může odradit vhodné kandidáty,“ popsala českou zkušenost Jana Odehnalová. „Pokud jde o výběr uchazečů, u nás jsou kladeny obrovské požadavky, pokud jde o memorování různých právních předpisů, už méně se řeší další profesní, osobnostní a sociální schopnosti adeptů,“ dodala. Jako příklad uvedla, že se málo zkoumá například analytické a logické myšlení, schopnost pracovat ve stresu nebo umět zvládat vlastní předsudky.

Místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Roman Horáček, PhD., další řešitel projektu, k tomu dále uvedl: „V Česku se zjišťují profesní předpoklady v rámci psychotestů, ale to není všeobjímající. Lidi, co nemají předpoklady, nepoznáte jen při testech, ale až v praxi. Někdo nerad rozhoduje, jiný zase nezvládá práci pod stresem. V mnoha případech jsou lidé nadaní, ale nezvládají tlak okolí.“

Jako jednu z dalších vlastností, která se při přijímacím řízení příliš nezkoumá, ale je pro lidi zcela klíčová, jmenoval Roman Horáček schopnost komunikovat. „V české justici obecně chybí srozumitelná komunikace směrem k veřejnosti. Když lidé nerozumí odůvodnění rozsudku, je to chyba a podrývá to důvěru v soudy,“ zdůraznil Roman Horáček. Soudci nejsou ve své činnosti ani nijak průběžně hodnoceni, v čemž se podle Jany Odehnalové lišíme od jiných zemí.

Praktické dopady

Komparativní srovnání a analýza slabých míst, a naopak inspirace ze zahraničí přinesla už i své konkrétní výsledky. V Albánii jsou například návrhy na zefektivnění výběru, hodnocení a povyšování soudců zakomponovány do nově projednávaných zákonů. V Litvě je na konec ledna naplánována prezentace výsledků projektu v parlamentu. Zájem projevilo i Estonsko, které sice není přímým účastníkem projektu, v navržených evaluačních modelech ale našlo nové podněty pro svůj justiční systém.

„V Česku se na půdě Metropolitní univerzity Praha konala na podzim konference, které se zúčastnili i zástupci ministerstva spravedlnosti a Vrchního soudu v Praze. Na této konferenci jsme zhodnotili náš systém včetně konkrétních návrhů na jeho zlepšení,“ vysvětlila Jana Odehnalová. „Jestli se to promítne do dalších úvah o změně české legislativy, se tedy ukáže až časem, my v to nicméně doufáme,“ dodala s tím, že je velmi důležité, že diskuse vůbec začala. V rámci projektu byly také vytvořeny nástroje, které může česká justice využívat už nyní. Jedná se o formulář pro členy komise u výběrového řízení na post soudce nebo online sebehodnotící dotazník pro soudce.

„Sebehodnocení je pro soudce nebo kandidáty na ně velmi důležité, aby byli schopni odhadnout své schopnosti a věděli, co jsou jejich přednosti a v jakých oblastech by na sobě měli ještě zapracovat,“ řekla Jana Odehnalová. Zájemci mohou dotazník vyplnit na webových stránkách projektu https://judgeportrait.eu/self-evaluation-instrument-czech/, požadované heslo je: sei.

Na konci ledna vyjde také kniha, kde budou výsledky projektu The Portrait of a Judge publikovány. Jedná se už o třetí knihu, která se projektem zabývá, ale jako jediná vyjde i v češtině.

„Přes veškeré kritické pohledy na český systém výběru, hodnocení a povyšování soudců a pochybnosti o tom, zda se novými soudci skutečně stávají ti nejvhodnější uchazeči, náš systém jako celek v podstatě funguje, a těší se i relativně vysoké důvěře veřejnosti,“ zakončila Jana Odehnalová. Podle ní tak aktuálně není větší zájem o reformu justice, proto pokud k nějakým změnám na základě výsledků projektu dojde, budou spíše menší a postupné.

Project no. 2018-1-0662 „Portrait of a Judge" – a multi-dimensional model of competencies to be measured during the procedures of selection, evaluation and promotion of judges is funded by Iceland, Liechtenstein and Norway through the EEA and Norway Grants Fund for Regional Cooperation.