Z magistrátu zní nesmysly o výstavbě škol i o nedostatku peněz, tvrdí místostarosta

Pražský magistrát se snaží situaci kapacit na středních školách vysvětlovat chaotickým systémem přijímacího řízení. Podle radního pro školství Antonína Klecandy (STAN) je však do budoucna potřeba začít s výstavbou a k té je nutné financování ze strany státu. Pak by podle jeho slov mohla do půl roku začít výstavba čtrnácti základních a tří středních škol. To však vzbudilo ostrou kritiku ze strany opoziční Prahy Sobě. „Je to úplný nesmysl,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 místostarosta Prahy 7 Pavel Zelenka, který radního Klecandu osočil z „fantazírování“.

Nařkl jste radního pro školství Antonína Klecandu z fantazírování ohledně stavby základních a středních škol. Stoupl si tedy pan Klecanda na tiskovku a lhal rodičům, že je možné za půl roku začít stavět?

Nechci používat takhle expresivní výraz, ale čtyři roky jsem byl v koalici a vím, co se připravovalo za projekty. Nevím o tom, ani kolegové, kterých jsem se ptal, že by se někde do půl roku mohly začít stavět tři střední školy. To je úplný nesmysl. Vím, že se řešila výstavba konzervatoře, jediné, co mě ještě napadlo, že je někde možná nějaká přístavba. V tuto chvíli by muselo existovat stavební povolení, v podstatě byste už měl soutěžit zhotovitele té stavby. Tak ať pan radní řekne přesně adresu, které školy a kde. Tohle jsou jenom čísla, která nemají žádné ukotvení v realitě.

A čtrnáct základních škol možná městské části projektují, nevím, v jaké fázi připravenosti jsou. Ale zase, muselo by tu být čtrnáct základních škol se stavebním povolením, aby se do půl roku mohly začít stavět. Základní škola se staví na devítce, možná je těsně před podáním na stavebním povolení nějaká škola na pětce, ale jinak, co jsem se bavil s kolegy z jiných městských částí – sám vedu projekt výstavby základní školy na sedmičce – tak nevím o tom, že by tohle bylo někde k dispozici.

Radní Klecanda mluvil o tom, že výstavba může začít, pokud získají peníze od státu. Podle vás ale peníze nejsou hlavní problém, v čem tedy vězí?

Hlavní problém je připravenost projektů. Nezažil jsem, že by v Praze nastala situace, kdy je hotové stavební povolení k takhle kritické infrastruktuře, jako jsou školy, a někdo řekne: nemáme ani vindru, z čeho bychom to zafinancovali? Praha má na účtech vždycky nějaké peníze, aktuálně jsou to vyšší desítky miliard, a jestli je takováhle situace ve školství, neumím si představit, že by na to zastupitelstvo ty peníze neuvolnilo – kdyby bylo na co.

Praha by podle vás tedy neměla čekat na stát a začít výstavbu financovat sama?

Myslím si, že má Praha dostávat peníze na velké infrastrukturní stavby typu okruh a metro, ale školství bychom měli být schopni financovat z našeho rozpočtu. Respektive, problém je skutečně to, že financujeme i kapacity pro studenty ze Středočeského kraje, kterých je asi třetina. Uznávám, že tohle není úplně spravedlivé, protože saturujeme potřeby Středočeského kraje z pražského rozpočtu.

Nicméně střední školy nemají spádovost, nemůžeme se k těm studentům stavět na základě místa jejich bydliště. Jsou tu i speciální školy, které nemají v republice alternativu. Co se ale týká gymnázií a podobných, problém je, že se ty kapacity soustavně nebudovaly. Podívejte se je na vyjádření z minulého týdne, kdy radní Klecanda s bývalým radním Vítem Šimralem (Piráti) tvrdili, že problém není, že je to jen panika.

Přiznávají problém, ale spíš jinde, než na gymnáziích. Vy to vidíte jinak?

Jde o to, jak se na to podíváme. Přece není možné, aby na gymnázia šly jenom děti, které získají bodové ohodnocení 80 % a výš. To z toho děláme superelitní školy. A jinde mimo Prahu se dostanou na gymnázia děti, které udělají výrazně nižší výsledek. Je tam pak obrovská nesouměřitelnost kvality těch studentů. To, že se dnes hlásí děti na střední školy, je spíše taktizování dané systémem přijímaček, vědí, že na gymnázia bude tak obrovský převis, že se raději hlásí na školy, kam by normálně ani nechtěly. Celé to vede k tomu, že začínáme vychovávat generaci dětí chodících do vzdělávacího ústavu, který je nebude reálně připravovat na jejich budoucnost.

Měli bychom posunout volbu povolání daleko do pozdějšího věku a ty děti připravovat na to, že povolání změní třikrát, desetkrát za život. Princip z Vrchní, prchni „vyučil jsem se knihkupcem, teď jsem knihkupcem a budu knihkupcem do důchodu“, to už je přece úplný nonsens. Myslíme si, že ta gymnázia nemají být vůbec takhle elitní a mají být šířeji dostupná.

To jsou dlouhodobější řešení, jak navrhujete řešit situaci teď? Rozvolnění kapacit, které jste navrhovali, už se začalo podle magistrátu dít.

To je okamžité řešení, které nepomůže úplně všem, ale hrajeme o to, jestli nešťastných dětí bude tisíc nebo pět set, i to má nějakou hodnotou. K dalším řešením: Když jsme na Praze 7 začali před osmi lety řešit nedostatek mateřských a potom základních škol, prošli jsme budovy s řediteli a zjistili jsme, že někde jsou tak velké kabinety, že by z toho šla udělat nová třída, někde jsou prostory, které jdou stavebně upravit a podobně. Osm let navyšujeme kapacity základních škol, aniž bychom jedinou postavili. To samé u mateřských. Jedno z řešení, sice ne pro letošní, ale pro příští rok, je tedy projít budovy a zamyslet se nad tím. Je to rychlé a relativně levné řešení. Pak už zbývá „jen“ sehnat učitele.

A nějaká další řešení pro tento rok?

Na navýšení kapacit se přidá nejvíc. Pak je také otázka zmapování a využití míst ve kvintách víceletých gymnázií, tedy otevřít na nich místa pro nástup na ten středoškolský stupeň. Přidáte sice čtyři místa, ale když to vynásobíte sto střídami, už je to teoreticky obrovská pomoc.

Nehrozí pak snížení kvality výuky?

Rozumím, že by k tomu mohl být i nějaký odpor ze strany stávajících žáků či jejich rodičů, ale zase je to otázka toho, co reálně chceme. Dobrý učitel a dobré gymnázium by si s tím mělo poradit, při nějaké kvalitě přijatých dětí by to neměl pro tu třídu být úplně neřešitelný problém.