Peter Singer: Život není posvátný, ani ten lidský

Když jsem se v roce 1991 pokusil přednášet v Curychu, na pódium vyskočil demonstrant, strhl mi brýle z obličeje, hodil je na podlahu a rozdupal je.“ Peter Singer takto v úvodu ke své knize Praktická etika, která právě vyšla česky, vzpomíná na své zážitky s přednášením. Čím tento australský myslitel, řazen mezi nejvlivnější lidi světa, budí takové emoce?

Jeho nejslavnější kniha Osvobození zvířat z roku 1975 tematizuje naše nemorální zacházení se zvířaty. Singer mimo jiné formuluje to, co nazývá druhismem, tedy předsudečné jednání, které je založeno na přesvědčení, že člověku ve vztahu ke zvířatům připadají zvláštní práva jen proto, že je člověk. To je podle Singera analogické k sexismu nebo rasismu: i v případě tohoto jednání si určité skupiny připisují práva jen proto, že jsou muži, případně příslušníci určité rasy. V případě druhismu přisuzujeme zpravidla značný význam racionalitě. Jenže to je pro Singera problém. Jakkoli je racionalita stěžejní, není jasné, proč by měla být eticky relevantní, a navíc i kdyby byla, jeví se lecjaké zvíře racionálnější než lecjaký člen lidského rodu.

Ostatně novorozenec není podle Singera racionální a není ještě ani osobou. I na tom Singer ukazuje, že je nejvyšší čas přehodnotit četné pojmy, které jsou mnohdy spjaté s křesťanskou kulturou, například předpoklad o posvátnosti života, a které dnes páchají více škody než užitku. Život není sám o sobě posvátný a je-li naplněn jen utrpením, musí být možné jej ukončit. Takto Singer argumentuje i v případě těžce nemocných kojenců. Pakliže víme, že život narozeného dítěte bude naplněn jen utrpením, je žádoucí jej ukončit.

Podobné úvahy mu vynesli pověst zlého muže, veřejné protesty i zrušené kurzy. Singer sám má však zato, že naše intuitivní představy o dobru jsou v mnoha ohledech zmatené, působí utrpení, a jsou tudíž ve skutečnosti zlé. Ilustrovat to lze třeba i na empatii. Tato rituálně vyzdvihovaná vlastnost má svou temnou stránku: nadhodnocujeme utrpení těch, kteří nám jsou blízcí nebo milí. Třeba charity vyberou více peněz na sympatická, ale méně ohrožená zvířata než na nesympatický, zato však ohroženější druh. Analogické platí o lidských nemocech. Proto je třeba do konání dobra zapojit více racionality, a ta nám velí: trochu ponížit význam, který přikládáme lidem, a naopak posílit význam připisovaný ostatním živým tvorům.

Celý podcast můžete najít zde