Pokus vyvolat strach z uniformy se neopírá o žádnou Pavlovu doložitelnou snahu či tendenci, jen zkouší aktivovat podprahový instinkt: voják, uniforma, válka, zabíjení, píše Martin Weiss.
Foto: Jan Zatorsky
1
Legendární investor a předseda správní rady společnosti Berkshire Hathaway Warren Buffett se dále připravuje na to, že jeho majetek připadne potřebným. Čtyřiade ...
V měsících před volbami někteří lidé v tzv. demobloku, třeba prezidentský kandidát Pavel Fischer a další, hleděli vyvolat nedůvěru vůči Petru Pavlovi tvrzením, že by prezidentem neměl být voják. Teď na jimi nakypřenou půdu zkouší sít Andrej Babiš, když hned na první várku billboardů po prvním kole umístil slova: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“
Je to dost nízký pokus, neopírá se o žádnou Pavlovu doložitelnou snahu či tendenci, jen zkouší aktivovat podprahový instinkt: voják, uniforma, válka, zabíjení. Může samozřejmě na někoho účinkovat. Ale je to hloupost a Babiš ji prodává dost špatně.
Ke vztahu vojáků k válce jedna osobní vzpomínka ze zákulisí české diplomacie v 90. letech, z doby rodících se úvah o zásahu NATO v Jugoslávii: „Kudy byste šel do Kosova, pane generále?“ ptal se vysoký český diplomat vysokého českého vojenského činitele. „Já bych do Kosova nechodil,“ zněla generálova odpověď. Ta reakce je typická.
Moderní západní generálové se zpravidla do boje nehrnou. Nejenže mají zažité své postavení, že podléhají civilnímu velení. Oni v době dlouhého míru a zrušení povinné vojenské služby vědí lépe než civilisté, jak hrozná válka je. Když si probereme často pomýlené západní vojenské intervence posledních desetiletí, nebyli to zpravidla vojáci, nýbrž politici a političtí intelektuálové, kteří do nich hecovali. Byla to civilistka Madeleine Albrightová, která pronesla typickou větu „K čemu máme tu naši skvělou armádu, když ji nemůžeme nikdy použít?“ a byl to tehdejší předseda sboru náčelníků štábů, voják Colin Powell, který na to v nějakém pozdějším rozhovoru či pamětech vzpomínal slovy „Myslel jsem, že mi praskne cévka“.
A byl to generál Pavel, který v listopadu, když v polském pohraničí dopadla zprvu neidentifikovaná raketa, ve srovnání s jinými našimi činiteli nejstřízlivěji popisoval, co všechno je třeba udělat, abychom nespadli do války. To je v čerstvé paměti lidí a Pavel na to může kdykoli odkázat.
Andrej Babiš se snažil kontrastovat Pavlovo údajné válečné štváčství tím, že on je mírotvůrce. A navrhoval například, že by svolal do Prahy mírovou konferenci a že by využil svých kontaktů s francouzským prezidentem Macronem a s tureckým prezidentem Erdoganem. Jenže se to pokoušel podpořit třeba tím, že vytáhl fotografii generála Pavla s náčelníkem ruského generálního štábu Valerijem Gerasimovem (Pavel to, že ve své funkci v roce 2017 s Gerasimovem jednal, několikrát popsal). Sdílel ji na Facebooku se slovy „Fotkou s masovým vrahem bych se fakt nechlubil“. Ale není to přece právě vizitka toho, že diplomat (vojenský) musí jednat s každým? A nemusel by přijet na tu mírovou konferenci do Prahy i Gerasimovův nadřízený Putin?
Zároveň se Babišovi přihodilo to, že se někdo rozpomněl na jeho knihu z roku 2017 „O čem sním, když náhodou spím“ a vytáhl z ní do mediálního prostoru větu „NATO by se mělo změnit z obranného paktu na útočný“. I video, kde Babiš tato slova opakuje.
V této konstelaci vstupovali kandidáti do prvního přímého střetu po prvním kole, videodiskusé organizované mediálním portálem Deník. A tam se pokoušel tuto svou linii jet. A bezděky dal za pravdu heslu z nového Pavlova billboardu „Konec chaosu“.
„Já nestraším válkou, já nejsem válečník. … Já nechci válku, já chci mír, takže já nikoho válkou nestraším,“ tak a podobně tautologicky opakoval message. Přitom se dostal do křížku s generálovými slovy z jedné z předchozích debat, že „trvalý mír je iluze“. „My tady máme mír v Evropě od druhé světové války, a proto já říkám, že nechci válku, ale chci mír, a kdybych byl na Hradě, tak bych o to usiloval,“ opakoval jak kolovrátek.
Pavel mu připomněl, že tu byla válka v Jugoslávii. Mohl jít ještě dál a říct, že to, že tu byl od konce druhé světové války mír, je polopravda, kterou rádi opakují hlavně lidé v západní Evropě. Sovětská invaze do Maďarska v roce 1956 a invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 se jich netýkaly, a tak pro ně neexistují.
„Já mluvím o Evropě,“ reagoval na to Babiš, a ukázal tak, že se opičíme po Západoevropanech a tak jako oni nepočítají do Evropy nás, my se zase rádi ujišťujeme, že nejsme Balkán.
S připomínkou svých slov o tom, že NATO by se mělo změnit v útočný pakt, se Babiš vypořádal tak, že mluvil o operaci Sophia. To byla operace EU na zastavení pašeráků ve Středozemním moři, která měla ten efekt, že pašeráctví stimulovala.
Svůj chaos se pak pokusil sesumírovat takto:
„Já mluvím o Evropě. Humanitární bombardování mě skutečně mrzí a škoda, že tomu někdo nezabránil, tam taky umírali lidé a já chci trvalý mír v Evropě. A my jsme po druhé světové válce založili OSN… tam je ta bezpečnostní rada, tam sedí ty velmoci a ty by se měly domluvit. Takže nesouhlasím, že mír je iluze, a budu bojovat za to, aby byl mír, aby nebyla válka.“
Takže je pro mír. A z NATO by se měla stát útočná organizace. Ale ne taková útočná organizace, která bude podnikat operace, jež se nelíbí lidem, které Babiš právě potřebuje, jako Jaroslav Foldyna.
Pro Babiše účast na duelu asi měla smysl, navzdory okaté pomoci moderátorky Kateřiny Perknerové Pavlovi si tam efektivně odříkal své sdělení, že Pavel je vládní kandidát. Ale jeho pokus vyvolávat strach z uniforem dopadl trochu polovičatě.
00:07
