„Vy chcete dokonce porazit Rusko?!“ Debata o budoucnosti levice vrcholila sporem o Ukrajinu

Téma této debaty je naprosto nekonfliktní, budeme se bavit o budoucnosti levice. „Krizi levice sledujeme vlastně všude, nejen v Česku. A řekla bych, že je to dáno tím, že sociálnědemokratické strany se od začátku hodně koncentrovaly na socioekonomická témata, zatímco ta kulturní, o kterých se dnes hodně mluví, zůstávala v pozadí,“ myslí si politoložka Kateřina Smejkalová. Pozvání do tohoto Salonu Echa přijali: spolupředsedkyně Zelených Gabriela Svárovská, místopředseda SOCDEM Jiří Nedvěd, bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický, filozof Michael Hauser, redaktorka Alarmu Magdalena Dušková a politolog Petr Sokol.

S tím citátem úplně nesouhlasím. Naopak mám dojem, že levicové strany se dnes snaží od kulturních válek ustupovat a řešit spíš ty ekonomické otázky. Jaký je tedy současný trend? A jaká je podle vás vůbec budoucnost levice v Česku?

Stropnický: Už nějakou dobu k nám, a myslím si, že hodně ze Západu, trochu z Ameriky, ale v poslední řadě let už i z Evropské unie, přicházejí kulturní témata, která štěpí společnost i levici. Ano, levice byla v hodně věcech dezorientovaná. Ale přijde mi, že teď pozoruji snahu vrátit se k tomu, co je jádrem levicové politiky. A to je ta osa práce–kapitál. To znamená debata o materiálních věcech, debata o životní úrovni lidí, o veřejných službách, o tom, jaké jsou daně, kolik si lidi vydělají v práci, jaký čas v té práci stráví, jaké jsou jejich materiální podmínky, jaké jsou podmínky jejich životů, jak dobře se mají. A tuhle snahu, kterou teď na levici v Česku pozoruji, tu já hodně podporuji. Je to způsob, kterým se levice znovu může ukázat pro lidi užitečná, i způsob, kterým se může vrátit na scénu. Což neznamená, že má ta kulturní témata zašlapat a říkat, že vůbec nic neznamenají. Ale na prvním místě pro levici musí být ta materiální agenda.

Dušková: Částečně souhlasím. Pro levicovou politiku bylo historicky vždycky nejdůležitější organizování se zdola. Politika má být až úplně to nejvyšší, o čem se bavíme, ale musíme mít dobré organizování v rámci odborů a různých organizací. Když se podíváme třeba na tu novou Lidovou frontu ve Francii, tak právě díky tomuhle oni uspěli, měli hodně silnou a přímou provázanost na ty lidi. A nebyla to jenom politika, která se dělá nahoře, ale byla to právě ta přímá provázanost až úplně do těch nejspodnějších vrstev a pater společnosti. A mám pocit, že právě tohle v Česku dneska hodně chybí, že politika je od lidí odstřižená. A nejde tolik o kulturní nebo nekulturní témata, jde o to, že lidi nemají pocit, že svými aktivitami můžou něco změnit.

Svárovská: Ta odtrženost lidí od politiky je trošku rysem postkomunismu. Vidíme to ve všech zemích bývalého sovětského tábora, tu nedůvěru v to, že politika opravdu zastupuje zájmy lidí. Je to vidět i na masovosti nebo spíš nemasovosti členství v politických stranách v Česku a v okolních zemích, třeba střední Evropy. Politika se vlastně stává takovou projekcí zájmů, v našem případě jsou to zájmy velkého byznysu a oligarchů. Lidé si pak řeknou, že jim politika stejně nic nepřináší a že ten ekonomický liberalismus, který jim byl představován jako výdobytek demokratické změny po roce 1989, je vlastně taková past. Já si myslím, že motorem levice vždycky byla emancipace. Boj za práva, za rovnost, za spravedlnost. A to by podle mého názoru levice neměla opouštět.

Celá audio a video verze zde.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od pátku je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.