O naději Zbyňka Stanjury

KOMENTÁŘ

O naději Zbyňka Stanjury
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) Foto: Tomáš Novák
1
Komentáře
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Máme konečná čísla o stavu ekonomiky za loňský rok. Růst o jedno procento HDP lze vnímat pozitivně. Tedy tak, že je to odražení od pomyslného dna po předloňském propadu o 0,4 procenta. Nebo jako zklamání, protože očekávání byla jiná. Tak či tak, takový „růst“ je dost pravděpodobně nový normál. Doby, kdy se ekonomika zvětšovala tříprocentním tempem, budou prozatím minulostí. Slabý průmysl, na kterém naše hospodářství ještě stále silně závisí, a smutný pohled na Německo jsou v tuto chvíli stěžejním důvodem.

Růst se samozřejmě konal kvůli vyšší spotřebě domácností, protože inflace byla po drastických výších z předchozích let konečně na normálnějších hodnotách. A tudíž se po dvou letech poklesu zvedly reálné mzdy. Jenže ta spotřeba nebyla zase tak oživená, jak by se mohlo čekat. Lidé jsou opatrní.

 

Zaprvé, úrokové sazby jsou pořád docela vysoko, peníze jsou tedy drahé. Názory na to, zda by měla jít centrální banka se sazbami ještě dolů, aby ekonomiku už zase příliš nedusila, se různí. Obavy z toho, že cenová hladina se ale zase zvedne, převládají. Do toho lidem zasáhl do života vládní konsolidační balíček, který zvedl všechny přímé i nepřímé daně. A co je tím nejsilnějším impulzem, jsou energie. I po krizových letech 2022 a 2023, kdy stát rozdával peníze na zastropování a další plošná opatření, jsou ceny někde úplně jinde než před rokem 2021. Opět nová realita, jiné už to nebude.

Náklady na život zkrátka vzrostly, krize nekrize. Stejně tak jako ceny potravin už se na žádné jiné hodnoty nevrátí, ač se vláda i opozice snaží vytvářet dojem, že někdy přijde nějaké klesání cen a že za to budou moct politici. Šok z drahých energií přetrval. A to jak psychologicky, tak opravdu. V přepočtu na paritu kupní síly mají české domácnosti nejdražší elektřinu v EU, jak ukázala loňská čísla Eurostatu. A to, kolik skutečně domácnosti a menší podnikatelé za elektřinu zaplatí vzhledem ke svým příjmům, je pro fungování společnosti zásadní. Co se týče velkých podniků a průmyslu, tam samozřejmě zase hraje větší roli to, jaké náklady pro ně představují ceny energií ve srovnání s jejich konkurencí v zahraničí.

Vysoké ceny elektřiny pro spotřebitele jsou způsobeny tím, jak moc se zvyšuje státem regulovaná složka. Poplatky budou stále růst právě kvůli tomu, jak moc se bude muset do přenosových sítí investovat, aby unesly připojování nových nestálých zdrojů. Daň za nastavení evropské energetiky. A za vliv Německa, se kterým je náš energetických trh silně propojen. A stejně tak celá naše ekonomika. Navázání na Německo, náš největší vývozní trh, způsobuje, že průmysl je v totální nejistotě, a podle toho budou vypadat i rozhodnutí o dalších investicích podniků. A za vším jsou obavy z toho, jak nakonec opravdu dopadne vyjednávání o uvalení cel ze strany Spojených států. Tady by si EU měla uvědomit, že v sázce je docela dost, a vyjednávat chytře.

Čerstvá čísla z Německa nepřinášejí téměř žádnou útěchu. HDP tam klesá už dva roky po sobě a letos by možná mohlo růst o nepatrné 0,3 procenta. Němci úspěšně pokračují ve své cestě dolů, a když se nezmátoří, ani s námi to lepší nebude.

Letošní státní rozpočet založil ministr financí Zbyněk Stanjura na očekávaném růstu ekonomiky 2,7 procenta. Od začátku odhad dost mimo mísu. Teď tvrdí, že ekonomika letos poroste o 2,3 procenta. V lednové predikci ministerstva nebezpečí rizika toho, že Německo půjde dál dolů, zaznívá. Většina nezávislých odhadů ekonomů se shoduje na tom, že budeme opravdu rádi, kdybychom se na dvě procenta dostali. Ale že to bude spíš růst kolem 1,6 procenta. Stanjura tvrdí, že nižší než očekávaný růst v plnění rozpočtu nevadí. Samozřejmě. Nemůžeme nevzpomenout, že příjmy do rozpočtu ve výši desítek miliard korun z mimořádné daně v nekrizové době bez jakýchkoli mimořádných výdajů to jistí.

×

Podobné články