Inženýr lidských duší na Vinohradech

KOMENTÁŘ

Komentáře

Jiří Peňás 3. února 2023

divadlo Josef Škvorecký

Související články

Hlavní zprávy

Paříž odpadky zavalená

KOMENTÁŘ

Lukáš Novosad

V médiích se již týdny objevují fotografie a videa z Paříže zabarikádované haldami odpadků, které nikdo nevyváží, protože popeláři sveřepě demonstrují proti důc ...

26. března 2023

00:07

Česká pošta si na transformaci napůjčuje miliardy. Schodek rozpočtu se nezvýší, slibuje MF

TRANSFORMACE POŠTY

26. března 2023

00:06

Paříž odpadky zavalená

Lukáš Novosad

26. března 2023
00:07
Liberec, město jako málokteré

Jiří Peňás

25. března 2023
00:01
Loučení s Archou

Jan Burian

25. března 2023
00:01
Jsou to politici tmy

Daniel Kaiser

25. března 2023
00:01
Hlavní problémy bank jsou teprve před námi

Markéta Šichtařová

24. března 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Česká pošta si na transformaci napůjčuje miliardy. Schodek rozpočtu se nezvýší, slibuje MF

00:06

26. března 2023
00:06
Ulíznutý dobrodruh, to je Audi A4

00:05

26. března 2023
00:05
Školy trápí další časovaná bomba. Brzy budou končit silné učitelské ročníky

00:03

26. března 2023
00:03
Zeštíhlování státu vyžaduje silné politiky, část agendy se dá privatizovat, míní ekonomové

00:03

26. března 2023
00:03
Léčba mystikou: k čemu jsou dobrá psychedelika

00:02

26. března 2023
00:02
Kdo jsou pražští zvoníci: právník, kosmický inženýr i kardiochirurg

00:01

26. března 2023
00:01
Rusko snižuje produkci ropy

25. 3.

25. března 2023
23:24
Steven Seagal bude učit ruské vojáky Aikido. Podle Ukrajiny naučí ruské vojáky leda utíkat

25. 3.

25. března 2023
22:29
Další nápad zeleného Německa, spojování příjmení. Ze Schneidera a Müllerové by se stali Schnüllerovi

25. 3.

25. března 2023
21:39
Domácí baterie podle Tesly. Díky Muskově Powerwallu může být dům odpojený až rok od elektřiny

25. 3.

25. března 2023
20:22

Další zprávy

Minulý týden měla v Divadle na Vinohradech premiéru dramatizace jednoho z nejvýznamnějších románů české literatury minulého století, Škvoreckého Příběhu inženýra lidských duší. Jde samozřejmě o dílo úplně jiného žánru než divadelního, ale jako může být na jevišti třeba Švejk nebo třeba Vojna a mír (vždy redukovaná), lze se o něco takového pokusit s Inženýrem, pochopitelně za cenu, že jde jen o digest, ošklivým slovem řečeno výcuc, který nicméně může mít svou kvalitu a přitažlivost.

Autor dramatizace, Jan Vedral, se logicky soustředil na ústřední motiv románu, tedy na linii vztahu mladého Dannyho s naivní, avšak čistou a statečnou „fabričkou“ Naďou, dívkou, se kterou se on, buržoazní floutek a intelektuál, setká a sblíží během totálního nasazení v kostelecké (náchodské) fabrice, kde se vyrábějí díly do stíhaček luftwafe. Danny chce na Naďu zapůsobit, tak se pustí do sabotérské odbojové činnosti, je z toho samozřejmě za chvíli průšvih, který může skončit velmi špatně. Naďa je ochotna vzít všechno na sebe, protože takové čisté srdce, jako má ona, bere věci bezprostředně a s obětavostí, kterou pak Danny už jinde nepozná.

K tomuto napůl pravdivému a napůl vybájenému „příběhu z dávných časů“ se pak v myšlenkách vrací zestárlý profesor Danny na kanadské universitě, je mu odrazovou plochou ke vzpomínkám na podivuhodný život, který pak Danny pozoroval jako svědek toho „divného věku“. To, co má v románu mnoho faset a variací a co se jedinečně kloubí s úvahami o literatuře, umění, politice, dějinách, lidských osudech, se na divadle realizuje jako sled obrazů a výjevů, krátkých scének a výstupů, ve kterém se objevuje na dvě desítky postav z Škvoreckého díla a života, jazzový band, svazácký soubor, studenti, spisovatelé a spisovatelky, soudruzi i diverzanti, fízlové i emigranti. Samozřejmě jsou tam i Dannyho lásky, nejen Naďa, ale i Irena, Marie. Sám Danny je přítomen ve čtyřech vydáních, od Daníčka po zestárlého Danny-seniora, kterého hraje Svatopluk Skopal, který je chvílemi starému Škvoreckému dokonce trochu i podobný: viděno z 15. řady.

Je možné, že recenzenti a kritici budou o takovém představení psát jako o konzervativní nebo staromilské estrádě, o představení vhodném pro nostalgiky anebo na druhé straně pro povinnou školní exkurzi. Je to divadlo, které neexperimentuje a věci neztemňuje, vše je tam vlastně jasné a přehledné, vše je v něm na svém místě, holky se chichotají, Danny je nesmělý a naivní, výjevy z dějin bez většího překvapení.

Chvíli to lehce zajiskří, když se na Vinohradech připomene, jak se i zde vstupovalo odhodlaně do vraždících dějin. Mladý Danny by mohl být výraznější a vůbec by neškodilo trochu více šťávy a nějakého vzruchu a nadsázky, která by připomenula, že Škvorecký byl taky nanejvýš vtipný spisovatel: energie výrazně poskočí vzhůru v opilecké scéně s ruským spisovatelem Arašidovem, kterého skvěle vystřihne ukrajinský herec Stanislav Moskvin, pro mě nepochybný herecký vrchol představení.

Ale i vedle toho se u diváka možná dostaví ještě další efekt, který souvisí s celkovým étosem Škvoreckého díla a života. Silně ho pocítí zvláště ten, pro koho je Škvoreckého dílo drahé a zasahuje ho u srdce až do stavu blízkého ztotožnění. Připomene si možná zážitek, který zprostředkovával Škvorecký jako málokterý spisovatel. Zážitek, že člověk má právo, možná povinnost, věřit své zkušenosti, která se vytváří na základě otevřené mysli a poctivosti duše. Vyžaduje to, že si člověk nebude nic nalhávat a nic si ulehčovat. Na dějiny se bude dívat se skepsí a na ty, kdo budou vždy s prstem na jejich tepu, s nedůvěrou a s odstupem. Zato s vřelým soucitem na ty, koho právě ten prst dějin zatlačil do země. To dělalo Škvoreckého nejen velkým spisovatelem, ale i laskavým a moudrým člověkem.

Málokdy se to tak sejde.

Inženýr lidských duší na Vinohradech

Související články

Hlavní zprávy

Podobné články