„Věnováno všem, kteří vyrůstají jako ti druzí.“ Do kin jde silný český dokument

Osmnáctiletá Johana chce odejít na vysokou školu, nejtěžší zkouškou ale nejsou maturita a přijímačky. V rodině má nezastupitelnou roli, denně pomáhá s péčí o mladší sestřičku s hendikepem. Johanu tak čeká ještě další výzva – dát poprvé v životě sebe na první místo. Dokument Ta druhá, který je celovečerním debutem třicetileté režisérky Marie-Magdaleny Kochové, uvede ve středu 12. února na 70 českých kin, zapojených do projektu Tady Vary. V distribuci pak bude Ta druhá od konce letošního března.

Pamatuji si ten letní festivalový zážitek z karlovarského kina Čas jasně: jdete na film, o kterém toho ještě moc nevíte (snímek byl loni ve Varech uveden poprvé, v Sekci Zvláštní uvedení). Pohodlně se usadíte a pak už jen tajíte dech. Nad vnitřní dramatičností i zdánlivou obyčejností vyprávění. Nad moderně srozumitelným, ale zároveň velmi poetickým filmovým jazykem. Nad běžnými rodinnými situacemi, do kterých nás unavená čtyřčlenná rodina z moravského města nechává nahlédnout. A nakonec nad silně podprahovým vzkazem, aby si každý našel své místo na slunci.

Režisérka Marie-Magdalena Kochová (rozhovor s ní zhlédnete před projekcí Tady Vary) absolvovala dokumentární režii na FAMU a několik jejích krátkometrážních snímků již bylo promítáno na mnoha mezinárodních festivalech; její tvorba se soustřeďuje na osobní a sociální témata skrze dokumentární i hranou formu. Téma tak zvaných „skleněných dětí“ zpracovala obzvlášť citlivě i díky své vlastní osobní zkušenosti. Tu ale ve filmu přímo nezrcadlí: maximální pozornost věnuje své hrdince Johaně, jejímu světu a časově jejímu maturitnímu roku, ve kterém se rozhodne o jejím budoucím životě.

V autorském komentáři Marie-Magdalena Kochová vysvětluje: „I já jsem sestrou holčičky s postižením. Vyrůstala jsem po jejím boku v milující rodině a vím, že situace nebyla jednoduchá pro nikoho. Vím, že všichni dělali to nejlepší, co mohli. Vím ale také, jaké to je toužit po pozornosti přetížených rodičů a přitom chápat, že ji moje sestra potřebuje mnohem, mnohem víc. (…) Když jsem potkala Johanu, uvědomila jsem si, jak její život zrcadlí ten můj. Skrze ni jsem se rozhodla zachytit křehké období mezi dětstvím a dospělostí a vyprávět intimní příběh o dospívání, hledání svobody a zodpovědnosti za druhé, ale i sama za sebe. Tento příběh, který vnímám jako mou vnitřní povinnost vyprávět, bych tak ráda věnovala všem ‚skleněným dětem‘, které vyrůstaly a žijí jako ti druzí.“

Film Ta druhá představí do českého prostředí pojem „Glass Child“, v zahraničí označující zpravidla zdravé sourozence dětí se speciálními potřebami, nebo dětí, které potřebují stálou péči a pozornost rodičů. Slovo „skleněný“ symbolizuje, že potřeby zdravých sourozenců jsou v přetížených rodinách často nevědomky přehlíženy s ohledem na bratra nebo sestru s hendikepem, cítí se mnohdy sami a často si připadají průhledné, takřka neviditelné.

V České republice ale neexistuje dostatečná podpora, ať už se jedná o odlehčující služby nebo podobné aktivity, které by přetíženým rodičům umožnily lépe zvládat náročnou rodinnou situaci a dát potřebnou pozornost i zdravému dítěti. Problémem je i malá znalost termínu „skleněné dítě“; právě v možném proboření těchto bariér je český dokument Ta druhá převratný.