Zastávky na znamení jsou výraz důvěry v cestující a v lidi
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
NOVÁ ZBRAŇ VE VÁLCE NA UKRAJINĚ
Rusko odpálilo na Ukrajinu mezikontinentální raketu. Podle ukrajinského letectva mířila na město Dnipro na východě země. Informuje o tom agentura AP. Podle ...
Začaly letní prázdniny, což obvykle znamená, že ve velkých městech budou mít šoféři dva měsíce jakžtakž pré. Dopravě totiž díky absenci řidičů a řidiček vozících své ratolesti do školy znatelně odlehne. Navíc kdekdo vyrazí na zaslouženou dovolenou, což zaručuje další úbytek jinak všudypřítomných vozů. Je to vlastně jistý paradox: zácpy se z center Prahy a Brna přestěhují do jejich okolí, než se s prvním školním dnem zase osudově vrátí do metropolí.
Prázdninové dopravní pořádky přirozeně zasahují také hromadnou městskou dopravu – proluky jsou delší, výluk kvůli opravám také přibývá. To vše je každoroční standard. Letos však pražský dopravní podnik přichystal novinku, která platí od včera: všechny autobusové zastávky jsou nyní na znamení. Neznamená to, že musíte mávat, stačí na zastávce stát, tedy viditelně stát, a řidič musí zastavit. Mávání ale jistě ještě nějaký čas nezmizí, protože je to naučený reflex, který působí jako zdvořilé a přátelské gesto vůči druhým, v tomto případě především řidičům.
Nové je ale vystupování: každý teď zodpovídá sám za sebe, a chce-li vystoupit, musí včas zmáčknout tlačítko Stop. Líbí se mi, že novinka – taková titěrná drobnost! – de facto předpokládá větší zodpovědnost a spoluúčast všech účastníků dopravy na přepravě i jejich větší vzájemnou komunikaci. Na kolik drobných a zpětně viděno očividných zlepšováků jsme ještě nepřišli? Vždyť i tahle změna by dle zkušeností odjinud měla pomoct zlepšit plynulost pražské dopravy, zejména v časech mimo špičku.
Z předešlého plyne, že systém zastávek na znamení bez výjimky není pražský nápad, ale že už funguje jinde. Takto v tuzemsku fungují městské autobusy například v Jihlavě nebo v Liberci. Na Praze oproti jiným českým městům patrně děsí představa četnosti: linek i cestujících je samozřejmě násobně víc (sto padesát linek v Praze prý ročně přepraví čtvrt miliardy lidí). Škarohlídi se novince samozřejmě vysmívají a věští katastrofu a chaos. Leč to jsou nářky těch, kteří chtějí svět vyhlížet negativně a věřit, že lepší už byl.
Přitom se dopravní podnik naopak patří pochválit: novinka se pokouší zlepšit život, přináší potenciální zvrat v chování všech, což je vždycky vzrušující, a zaváděna je ohleduplně: ve slabém provozu, aby cestující měli čas si na ni zvyknout, než začne zářijový nápor.
Abychom nezůstávali jen v hlavním městě: brněnský dopravní podnik naopak zrušil předpis, který jeho řidičům zakazoval pouštět si v průběhu jízdy rádio. To je taky prima posun: někdo zodpovědný si zjevně uvědomil, že lepší je lidem věřit než je preventivně podezírat. Že se i bez vyhlášky spolu svedou dohodnout a dokážou sami vyhodnotit, co kdy druhého obtěžuje. A obráceně: že dovedou slušně druhému vysvětlit, když už jim něco vadí.
Místo negace přišli naopak v Brně s pozitivní motivací: řidič, který se půl roku vyhne nehodě, dostane odměnu deset tisíc korun. Takže když si to shrneme: začaly prázdniny a dvě největší česká města vyslala signál, že se tu žije dobře a může ještě líp a že stojí za to se o to pokoušet. To je krásný začátek léta.