Život v dobách velkého mazacího tlačítka
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
EDITORIAL
Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativy, ať už ji někdo vítá, nebo je jí pobouřen, obnažila slabá místa Evropy i České republiky. ...
I software může být dospělý, a Skype, naprogramovaný několika estonskými vývojáři na začátku 21. století, by letos měl dvaadvacet let. Leč nebude, protože na své dvaadvacáté narozeniny (29. srpna) už bude odpočívat na digitálním hřbitově. Microsoft, jeho současný majitel, se jej totiž rozhodl vypnout. Pěkně globálně, totální výmaz. Má totiž ve svém portfoliu ještě jedno konkurenční řešení (Teams) – a dva kohouti na jednom smetišti jsou prý příliš. Hlavně jde ale asi o to, že Teams jsou integrované do různých korporátních řešení, kdežto Skype stál tak trochu stranou.
Skype býval pojem. Už na počátku své existence se proslavil mimořádnou schopností prolézat skrze různé firewally, a to navíc použitelnou rychlostí (u hlasové komunikace je nízká latence naprosto zásadní) a s použitím dobrého kodeku, který umožňoval solidní hovor i odkudsi z venkovského Pákistánu. Pro zkostnatělé telekomunikační giganty, kteří rádi vybírali nehorázné poplatky za mezinárodní hovory, to byl vážný konkurent.
Byla to asi nejlepší ukázka toho, že i na „Divokém východě“, v bývalé sovětské vlivové zóně, žijí velmi schopní lidé – velmi praktický software, užitečný pro stamiliony lidí, navenek jednoduchý, ale s extrémně sofistikovanými vnitřními mechanismy. Vůbec je trochu záhada, jak zrovna Estonsko, jež má jen něco přes milion obyvatel, dokáže být tak silné v oblasti IT: kdyby stejné úrovně v tomtéž oboru dosahovali v Německu, nemusela by se německá ekonomika o svou budoucnost bát.
Nicméně jako skoro všechny evropské softwarové produkty, i Skype byl odkoupen Američany, a tím se z něj stal řadový korporátní produkt. Přirozeně se vynořili i další konkurenti a fuč jsou ty sladké časy, kdy se sloveso skypovat používalo zcela samozřejmě pro jakýkoliv hovor po internetu, asi jako když říkáme luxovat a myslíme tím vysávání (Lux je původně obchodní značka). Vrcholný tržní podíl Skypu na trhu IP telefonie dosahoval 40 %, za covidu ale zkolaboval do jednociferných hodnot. Microsoft si nechal do svého hájemství vlézt příliš mnoho protivníků, z nichž asi nejsilnější je WhatsApp.
Teď tedy bude konec a s tím koncem zmizí i slova a obrázky, konverzace stovek milionů lidí. Pozdravy, banality, vyznání lásky, první fotky novorozenců a poslední slova umírajících, to všechno bude pryč – a my se k tomu ani nemůžeme vyjádřit. Přesně v souladu s tím cynickým rčením jsme totiž v rámci služby zadarmo nebyli zákazníky, ale nabízenými produkty, a produkty nemají obchodníkům co kecat do jejich řemesla, že.
Jistě, teoreticky si můžete stáhnout vlastní komunikační historii, což napadne asi tak 0,1 % lidí a je to mírně komplikováno tím, že výchozí prohlížeč té historie, který Microsoft nabízí, je nepraktický a skoro až hnusný. Ale to je svým způsobem alibismus, protože u Microsoftu dobře vědí, že drtivá většina uživatelů se o tom ani nedozví.
Mezitím můžeme alespoň krátce zameditovat nad měrou naší svobody v éře velkého mazacího tlačítka. Všechny možné ústavy a jiné zákony nás hlasitě ujišťují o tom, jak velmi svobodní občané jsme. Ale člověk je zejména tvor mluvící, a naše hovory už tak svobodné nejsou. Jak státy, tak korporáty se nás neustále snaží nějak šmírovat (vsaďte se, že v červenci, až předsednictví EU přeberou Dánové, nastane další kolo tlačení dystopického fízlovacího systému Chat Control), a v tom korporátu vás občas ještě navíc zaplácnou asi stejně lhostejně, jako když Vesuv zaplácl Pompeje a Herculaneum.
Vlastně hůř. Moderní technika totiž slibuje možnost, že zuhelnatělé svitky z Herculanea půjde pomocí umělé inteligence přečíst. Naše skypové hovory už si nepřečte nikdo, tím spíš ne za dva tisíce let. Moderní velké mazací tlačítko je silnější než sopka.
Tak co, cítíte se svobodní, mí milí spoluobčané?
VOYO A O2 TV SE SLUČUJÍ DO JEDNÉ SLUŽBY