Češi čekají na nové léky přes rok, ke všem pacientům se nedostanou

V Evropské unii se nachází nejmodernější léky, ale vy máte smůlu, žijete ve „špatném“ státě. Ačkoliv je trend pozitivní a do Česka se nejnovější léčiva dostávají rychleji, v jejich dostupnosti bez dalších omezení se Česko nachází na chvostu. A v některých případech to pro pacienty může být značný problém, jelikož nemusí mít čas čekat měsíce na řešení. Nejde zdaleka o problém jen České republiky. A jak ukazuje například nedávná rozsáhlá investigace projektu Investigate Europe, pacientům někdy pomohou až soudy.

Ze 167 léků schválených pro použití v EU v posledních čtyřech letech se k českým pacientům dostalo 104, tedy asi 60 procent. Téměř polovinou z nich se ale léčilo méně než deset pacientů, jen 17 procent léků je dostupných plošně bez omezení. Vyplývá to z analýzy EFPIA Patients W. A .I. T. Indicator 2024 srovnávající dostupnost léků, kterou nedávno představila Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Podíl léků, které se do Česka dostávají, podle analýzy roste. Zatímco v roce 2018 zaujímalo Česko dvacáté místo, v roce 2020 jedenácté, loni sedmé. „Těch 104 léčiv ale neznamená, že má český pacient sedmou nejlepší šanci, aby se k lékům dostal, protože může jít i o jednoho léčeného pacienta,“ uvedl výkonný ředitel AIFP David Kolář. V dostupnosti bez omezení je ČR na 25. místě mezi 36 posuzovanými zeměmi.

Široce dostupných bylo loni 18 nových léků, například schválené léky na migrénu nebo vzácné kožní nádory. Osm léků dostalo ve sledované době více než 1000 pacientů, 25 léků 100 až 999 osob, 47 léků pak dostalo méně než deset pacientů. Podle Koláře tak šlo zřejmě o zdravotní pojišťovnou povolenou výjimečnou úhradu v případě, že není jiná možnost léčby, kterou upravuje paragraf 16 v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. Zkrátila se také doba od schválení Evropskou lékovou agenturou (EMA) do dostupnosti léků v ČR. V roce 2018 čekali čeští pacienti 600 dní, loni 435, vyplývá z dat. Například v Německu jsou nové léky dostupné zhruba za čtyři měsíce od schválení.

Podle Jany Skoupé, ředitelky společnosti EconHealth, která se věnuje farmakoekonomii, může být částečně vina i u výrobců léků. „Z části je to i vina průmyslu, protože léky nepřihlašuje nebo je přihlašuje pozdě,“ uvedla s tím, že některým vyhovuje úhrada prostřednictvím výjimky. Upozornila také na to, že se léčba ubírá trendem stále preciznějším, ale tím pádem dražších léčiv.

„Když se podíváme na vývoj medicíny, strašně se změnil. Dnes se nebavíme o nádorech plic, bavíme se o nádorech plic s takovou či onakou mutací, kde na nádorové buňce něco je a na to je cílená léčba. To je bezva, protože to strašně zvyšuje šance pacientů na to, že se prodlouží jejich kvalitní život,“ uvedla Jana Skoupá. Je si podle ní ale třeba uvědomit, že pokud se mluví o čekání pět set dní na nové léky, pacienti často tolik času nemají. „Jestliže chceme využít toho, že máme lepší léčbu, cílenou, která představuje pro pacienty větší šanci, měli bychom se zamyslet nad tím, jak lidem umožnit, aby z toho profitovali,“ dodala Jana Skoupá.

Z léků schválených EMA v roce 2022 je podle ní 42 procent v ČR dostupných, z toho 59 procent je omezeno na výjimečnou úhradu prostřednictvím paragrafu 16, 27 procent omezeno na předepisování ve specializovaných centrech a 14 procent omezeno na předepisování lékařem specialistou. Konkrétním příkladem omezené dostupnosti mohou být léky na migrénu. „V České republice jsou k léčbě dostupné účinné moderní monoklonální protilátky podávané ve specializovaných centrech. Jejich benefity by mohlo čerpat na 15 tisíc pacientů, kteří zažívají nejméně 4 migrenózní dny za měsíc a u kterých předchozí dvě preventivní terapie selhaly. Léčbu však využívá jen třetina z nich,“ uvedla Skoupá.

Podle Koláře patří mezi důvody nižší dostupnosti těchto léků pro české pacienty omezená kapacita některých zdravotnických zařízení, která by je mohla předepsat, časové prodlevy v léčbě a omezení lékařů, kteří je mohou předepsat, a diagnóz, na než je mohou předepsat. Limitem českého systému jsou také omezené prostředky, které do něj na léčiva z veřejného zdravotního pojištění přicházejí, současná pravidla byla nastavená v roce 2008. „Náš systém není připravený na velmi drahé léky pro jednotky pacientů, kterých bude přibývat,“ uvedl Kolář. Dodal, že zatímco u léků se jejich nákladová efektivita pro systém posuzuje poměrně striktně, v jiných oblastech zdravotní péče tomu tak není.

Jak ukazuje i investigace projektu Investigate Europe, která mapovala dostupnost vybraných inovativních léčiv, situace napříč státy v Evropské unii zůstává různorodá. Pro některé pacienty to tak znamená vydávat se za léčbou značně složitou cestou, ať už skrze sbírky, charitativní organizace či dokonce i skrze soudní řízení proti vlastnímu státu.

Narovnat situaci pro pacienty napříč evropskými státy se chce pokusit i legislativa na úrovni unie. Vznikl takzvaný farmaceutický balíček, který předložila v dubnu 2023 Evropská komise. Cílem nové směrnice a nového nařízení je zvýšit dostupnost léčivých přípravků a zároveň podpořit konkurenceschopnost a atraktivitu farmaceutického průmyslu v EU. Objevuje se také snaha evropských zemí vyjednávat s výrobci společně.