Nesmiřitelné Slovensko

Každý člověk, který se dostane na hranici života, je tímto fatálním okamžikem nějak poznamenán. Může ho významně změnit. Utvrdit ve svém vidění světa, nebo ho naopak změnit, nebo se navenek nic měnit nemusí a člověk si to odehraje ve svém vnitřním světě. Těžko říct, jak se s atentátem vyrovná nejvýraznější současný slovenský politik a premiér Robert Fico, který přežil útok zjevně frustrovaného a psychicky nevyrovnaného individua.

Takových najdeme v historii 20. století mnoho. Jen zřídka za atentátem na politika najdeme organizované spiknutí opozice. Jak už dříve trefně v komentáři na Echo24 poznamenal kolega Martin Weiss, i útok na slovenského premiéra je spíš aktem asociálního jedince, i když se nakonec prokáže, že zločinný akt provedl Juraj Cintula s komplici.

Podobně jako v Nizozemsku, kde psychicky narušený zločinec zavraždil politika Pima Fortuyna nebo v Japonsku expremiéra Šinzóa Abeho. Na Slovensku je ale zcela jiný, velmi vypjatý společenský kontext. Vláda Roberta Fica padla jako důsledek odporné vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Robert Fico byl opozicí a především většinou slovenských médií za tuto vraždu činěn politicky odpovědným, přestože se neprokázala žádá souvislost nebo podíl Ficovy vlády. Celková atmosféra na Slovensku vedla ke zvolení prezidentkou opozici blízké Zuzany Čaputové a hlavně parlamentní volby vynesly do čela vlády Igora Matoviče jako nadějné alternativy k éře Roberta Fica, za kterého skutečně kvetl klientelismus a korupce.

Jenže Matovičova vláda přinesla ještě něco horšího – chaos, rozvrat právního státu, jakýsi robespierrovský teror pod vedením speciálního prokurátora Daniela Lipšice, kdy se zatýkalo hlava nehlava. Slováci to nakonec odmítli a v loňských parlamentních volbách vrátili do premiérského křesla Roberta Fica. Slovenské elity a především většina tamních médií ze zoufalství propadly šílenství z nenávisti a tento obraz se přenesl i do těch českých; ochotně byl přijímán v rámci falešného moralizovaní i předními představiteli českého státu.

Je těžké hledat kladné hrdiny, nemusí jít ani o hrdiny, ale o postavy. Na Slovensku jsou emoce vybičované natolik, že české země jsou proti tomu klidná kotlina. Nesmiřitelnost je na obou stranách, každá má svoji pravdu, svoje vypjaté a v mnohých ohledech pochopitelné emoce. A jen těžko lze očekávat nějaké brzké smíření. Další směr ukáže Robert Fico, až se zotaví natolik, aby mohl vystoupit na veřejnosti.