Velvyslanec u příbuzných

KOMENTÁŘ

Velvyslanec u příbuzných
Je zvláštní, že ve světě, který se z plných sil vrhl na výzkum a rozvoj umělé inteligence, věnujeme tak málo pozornosti inteligenci přirozené. A přitom jí v té přírodě vůbec není málo, píše Marian Kechlibar. Foto: Queens Public Library
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Polsko uznalo slezštinu za regionální jazyk

SLEZŠTINA

Polský Sejm schválil zákon, který uznává slezský jazyk jako "regionální jazyk". Pro přijetí novely zákona o národnostních a etnických menšinách a regionálním ...

11:17

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Ve čtvrtek 14. března zemřel nizozemský biolog Frans de Waal, náš velvyslanec u příbuzných. Kterých? Šimpanzů a bonobů, nám nejbližších dvou druhů, které ještě chodí po planetě Zemi. Různých hominidů nám ještě bližších bylo v pravěku dost, ale všichni vymřeli, případně „byli vymřeni“ zásluhou našich předků. Šimpanzi a bonobové, obyvatelé afrického rovníkového pralesa, si s námi tolik nekonkurovali o zdroje, a dokázali tak přežít až dodnes.

Zajdete-li do zoo a podíváte se do expozice lidoopů, pochopíte intuitivně to, čemu Waal věnoval celý život: oni jsou to opravdu skoro lidé. V upřených očích, které na vás hledí zpoza skla, je inteligence stejného druhu jako ta naše, i když se třeba neumí vyjádřit mluvenou řečí, protože na rozdíl od nás nemá k dispozici hlasivky. A de Waal dokázal tenhle intuitivní vjem podepřít desítkami let odborných pozorování.

 

Prokázal, že šimpanzi spolupracují, vyrábějí nástroje, komunikují mezi sebou, uklidňují vřískající novorozence, vedou (pěkně krvavé) války, ale dokážou také spojit své tlupy do většího celku bez násilí. Většina našeho chování má u nich přímý ekvivalent, od pohlazení přes politiku až po prostituci. Pár změn v DNA a četli by nepochybně i Echo.

Je zvláštní, že ve světě, který se z plných sil vrhl na výzkum a rozvoj umělé inteligence, věnujeme tak málo pozornosti inteligenci přirozené. A přitom jí v té přírodě vůbec není málo: vysokou úroveň abstraktního uvažování mají někteří ptáci jako krkavcovití a papoušci, ale nápadně chytře se chovají i chobotnice nebo pavouci, bytosti od nás (a od šimpanzů) oddělené stamiliony let separátního vývoje. Ačkoliv se jejich chytrost projevuje podobně jako ta naše – schopnost plánovat, řešit úkoly, někdy i podvádět –, musí být biologicky úplně jiné podstaty. Stálo by za to jí rozumět do větší hloubky, ale peníze v tom, na rozdíl od AI, bohužel nejsou. „Bohužel“ proto, protože ty přírodní mechanismy by v lecčems mohly fungovat líp než ty počítačové.

Částečně je to asi dáno tím, že lidstvo si úplně neví rady se svojí vlastní inteligencí. Její zkoumání se, hlavně na Západě, dostalo v první polovině dvacátého století do „špinavé společnosti“ v podobě různých eugeniků s pronacistickými sklony, a nikdy se z toho úplně nevzpamatovalo. Coby reakce na totalitní ideologii, která viděla příčiny všeho v rase a dědičnosti, se mezi intelektuály ujala „vznešená lež“ v podobě víry, že záleží hlavně na kvalitním vzdělání. Poslední dobou se kyvadlo trochu vrací zpět do středu mezi oběma extrémy; ale celému tématu stále ještě nerozumíme dost a obor je podfinancovaný. Ostatně zcela stejně jako to studium inteligence zvířat.
Aspoň jedno se de Waalovi nepochybně podařilo – vzbudit zájem širší veřejnosti. Byl to talentovaný popularizátor vědy a dokázal nám svoje šimpanze představit opravdu zblízka. Je to jedině dobře. Čím více si tu vzájemnou blízkost uvědomíme, tím méně budeme nosit ty svoje lidské nosy nahoru.

 

×

Podobné články