Kde vzít další munici? Korejci už dodali Ukrajině víc granátu než celá EU dohromady

Evropská unie bude muset začít utrácet za dělostřeleckou munici pro Ukrajinu i na zahraničních trzích. Jinak nebude schopna splnit své sliby. Ani navýšené kapacity unijních zbrojovek totiž nestačí pro vedení takové opotřebovávací války, jaká se teď odehrává na Ukrajině. Podobný plán už dávno realizují Američané a Britové, kteří uzavřeli kontrakty na dodání munice v Jižní Koreji, Indii nebo Pákistánu.

Brusel slíbil před rokem Ukrajině, že jí do letošního března dodá milion kusů dělostřelecké munice. Za svým plánem ale unie výrazně zaostává. Zatím jich totiž dodala asi jen 330 tisíc kusů. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell nedávno uvedl, že do března plánuje EU dodat dalších 200 tisíc kusů. Svůj cíl tedy splní zhruba z poloviny a milion zvládne dodat možná do konce roku. To ale v situaci, kdy se vývoj na frontě začíná pomalu obracet ve prospěch Rusů a spotřeba munice je obrovská, rozhodně nestačí.

Veškerá dělostřelecká munice, kterou doteď platily země EU, pocházela podle dostupných zdrojů z výrobních kapacit členských zemí, aby peníze nemizely ve třetích zemích. Preferovaný způsob nákupu munice by se ale mohl brzy změnit. S odvoláním na diplomatické zdroje na změnu kurzu upozornil server Politico, podle nějž téma nadneslo Česko. Potvrdil to i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti), který označil za „velice logické“, že by se měla munice pro Ukrajinu dát nakoupit v dané situaci i mimo EU. Zatím není jisté, zda se k iniciativě připojí i klíčoví hráči sedmadvacítky, jako například Francie.

Výrobců dělostřelecké munice různých ráží je po světě omezené množství. Kde by tedy mohla EU začít munici pro Ukrajinu shánět? Podle Politica už Česko navrhlo obrátit se na zbrojní firmy například v Turecku či Jihoafrické republice nebo Jižní Koreji.

Nabízí se také možnost začít lovit ve vodách jihovýchodní Asie. Konkrétně Česká republika má velmi dobré kontakty například v Indonésii, Thajsku nebo ve Vietnamu, kde jsou dlouhodobě aktivní společnosti našeho zbrojního průmyslu. Unie by mohla začít nakupovat i v zemích severní Afriky. Výrobními kapacitami disponuje například Egypt, ten však v minulosti dodání zbraní Ukrajině odmítal. V úvahu by připadalo i Maroko, které se před časem vzdalo v Česku objednané modernizace tanků T-72 ve prospěch Ukrajiny.

Nešlo by o novinku. Plán, který navrhuje Lipavský, už realizují Spojené státy, které objednávají munici v Jižní Koreji a Indii, a Velká Británie, která má díky historickým vazbám kontrakty na nákup munice v Pákistánu.

„Jižní Korea dodala na Ukrajinu víc dělostřelecké munice než celá Evropa dohromady,“ upozorňuje odborník na zbraně Lukáš Visingr. To podle něj také umožnilo, že Ukrajina získala při začátku protiofenzivy dělostřeleckou převahu. „Díky těmto obrovským zásilkám munice loni na podzim skončil hlad po dělostřelecké munici. Teď už se ale zásoby zase vyčerpaly,“ říká.

„Američané momentálně jednají o dodávkách munice s Tureckem a Japonskem. Turecko už dříve dodalo Ukrajině z vlastní iniciativy nějakou munici. Ve skutečnosti byli první, kdo dodal Ukrajině kazetovou munici, dlouho před Američany. U Japonců je problém v tom, že nemohou oficiálně dodávat zbraně do válčících zemí,“ uvedl Visingr. To se ale podle něj dá obejít. „Jedna možnost je, že Japonci budou dodávat Američanům a ti pak budou dál posílat své zásoby Ukrajině. Anebo se použije systém průtokového ohřívače – někdo to koupí od Japonců a pak to pošle Ukrajině,“ popisuje Visingr. Tímto způsobem už v létě 2022 prošlo přes Česko 50 tisíc dělostřeleckých granátů z Jižní Koreje, které měly později skončit na Ukrajině.

Na rozdíl od Američanů a Britů ale také podle Visingra do této chvíle žádná země EU nepřistoupila k nákupu zbraní v mimounijních zemích. Výjimkou podle něj mohl být pouze nákup munice v Jihoafrické republice. „Sídlí tam totiž jedna z fabrik německé zbrojovky Rheinmetall,“ vysvětlil. V původně jihoafrické zbrojovce Denel totiž nyní drží německý výrobce zbraní majoritní podíl.