Hokej jako tajná zbraň malých národů proti velmocem

Sedíte v pražské restauraci Lokál nedaleko Stromovky a kolem úplně neznámí lidé. Část z nich má tlustá těla narvaná v rudých dresech fotbalové Sparty, která před chvílí nedaleko odtud oslavila ligový titul. Jiná část jsou známí neznámí jako v každé hospodě. Všichni civíte na obrazovku, kde po kluzišti létají chlapi na bruslích. Najednou siréna ukončí zápas a vy se nepochopitelně objímáte s cizími lidmi od vedlejších stolů. Kdybyste je potkali na noční ulici, nejspíš přejdete na opačnou stranu. Pak však společně vstanete a zpíváte českou hymnu. Ne proto, že musíte, ale proto, že chcete. I ti největší cynici mají ruku na srdci nebo se drží za ramena a řečnicky ptají, kde domov můj. Kruci, to je jako co? To je hokej a vy cítíte, že to nebude jenom hra.

Metafyzika hokeje

Kanadský filozof Jean Grondin ve svém eseji Metafyzika hokeje napsal: „Uprostřed monotónnosti moderního života nám hokej poskytuje závan transcendence. Ve světě plném rozčarování, zbaveném zázraků, nám nabízí něco velkolepého a vytváří okamžiky extáze. Vypůjčíme-li si Marxova slova, hokej je něco jako ,srdce bezcitného světa a duše bezduchých poměrů‘. Rozproudí nám krev v žilách a naplní náš každodenní život poezií a sněním. Ztělesňuje vzácné (nebo možná ne tak vzácné) okamžiky oslav, je to, abychom si tentokrát vypůjčili slova Hegelova, ‚neděle života‘ – až na to, že ji nejčastěji slavíme v sobotu večer (jak nám diktuje její liturgie). Stadiony jsou jejími chrámy a play-off a další důležitá mistrovství (včetně Summit Series) jsou jejími posvátnými dny a časy radovánek. Jeho elitní sportovci jsou uctíváni jako svatí a bohové. Po zápase nebo i mezi zápasy hltáme i ty nejobyčejnější komentáře. To je přece všechno, ne? Čas mezi zápasy? Rok je prakticky definován hokejovým kalendářem, aspoň pro fanoušky, stejně jako býval definován křesťanským kalendářem (Vánoce, Velikonoce, neděle Nejsvětější Trojice, svátek Michaela, jak jinak). Pokud můžeme mluvit o metafyzice hokeje, pak je to proto, že hra umožňuje svým účastníkům i divákům (a není vždy nutné mezi nimi rozlišovat) zažít okamžik transcendence, který je inspiruje k tomu, aby podali lepší výkon, než je jejich nejlepší.“

Filozof Grondin říká, že metafyziku hokeje odlišuje od jiných sportů jeho výhradně severský charakter. V tom se mýlí. Lední hokej může také dávat dohromady poztrácenou národní identitu a slouží jako tajná zbraň malých evropských národů proti velmocem.

Proti Rusům

Kdy vlastně u nás hokej dostal národní přesah? Nejspíš na počátku padesátých let minulého století, když českoslovenští komunisté nechali zatknout většinu národního týmu tehdejších mistrů světa. Hlavně evropskou hvězdu hvězd a krasavce Bóžu Modrého. Mezi lidmi se tehdy říkalo, že za vším stojí Rusové, kteří nebyli schopni náš dream team porazit, takže se k tomu přistoupilo takříkajíc stalinsky. Vlastně je jedno, jestli to byla pravda, nebo legenda.

Po další desetiletí se tento drastický krok stal součástí národní paměti. Pro mladší generaci: je to asi takové, jako kdyby Jaromíra Jágra někdo ze dne na den poslal na řadu let do uranových dolů.

Celý text si můžete přečíst ve speciálu Best of Echo 2024. Koupit si jej můžete ZDE.