Věřím, že Bůh má plán s Romy a hned potom i s Čechy, říká pastor Ferko

Poslední české město na Labi zažívá duchovní obrodu, respektive ji zažívá jeho malá, avšak viditelná část. V centru města se konají pravidelné bohoslužby pod širým nebem, které vede bývalý „pouliční rváč“ a bývalý uživatel drog René Ferko (40). Je veden, jak říká, „božím plánem“, který chce probudit Romy ke křesťanské víře, skrze Romy probudit Čechy a nakonec třeba celou Evropu. Posuďte sami, nakolik má Ferkův pohled na svět rysy pohádky a nakolik rysy těžce vyvzdorované skutečnosti.

Vedete v Děčíně sbor Apoštolské církve, který je skoro celý romský. Jakou má sbor strategii?

Vize našeho sboru je dvojí. Jednak věříme tomu, co říká bible, totiž že žeň je veliká a dělníků málo. Proto proste Pána, ať dělníky vypudí na svoji žeň. A my věříme, že je mnoho Romů jak v Čechách, tak po světě, ale jen málo lidí, kteří jim budou sloužit, kteří se o ně budou starat. Naší vizí proto je vychovat romské vedoucí, i duchovní, aby sloužili svým lidem. Ale, a to je druhá vize, aby sloužili zároveň i bílým. Úžasné pak je, když má ve společnosti Rom nějaké postavení a najednou on slouží Čechovi.

Můžete s tou druhou vizí mít mezi bílými Čechy reálně ohlas?

Je fakt, že předsudky v české společnosti zašly tak daleko, že dnes už se nerozlišuje, jestli je Rom slušný, nebo neslušný. Když typický Čech uvidí hlouček pěti Romů a neví, že třeba mají vysokoškolské vzdělání, jsou slušní, poctiví, pracovití, tak si o nich stejně pomyslí: Ti jsou problémoví. Ale my prostě věříme tomu – a já tomu věřím z celého srdce, je to i moje osobní zkušenost –, co říká Bible: Vy jste světlo světa, nechte své světlo zářit před lidmi, aby až uvidí vaše dobré skutky, vzdali slávu vašemu otci na nebesích. Neboli já to beru tak, že Bůh povolává romský národ k tomu, aby žil boží život. To znamená poctivý život po všech stránkách. Pravda, zatím Čechů, kteří by to u Romů viděli, mnoho není. Ale ve chvíli, kdy vidí nějakého skutečného Roma žijícího poctivý život, se to i u nich mění. Předsudky se lámou. Já všude, kde jsem pracoval, jsem měl vždycky od zaměstnavatele dobrou referenci. Snažil jsem se pracovat tak, aby za mnou šla dobrá pověst. Dobrá pověst je základ.

A jaké práce jste dělal?

Kdysi ve fabrice. A pak různě v sociální sféře, tam když jsem před sedmnácti lety začínal, pracoval jsem jako terénní pracovník Domu křesťanské pomoci Bethel v Litoměřicích. Byl jsem tehdy ještě nevzdělaný, vychodil jsem šestou třídu základní školy se samými pětkami. Ve své generaci jsem tady v Děčíně byl asi nejhorší darebák. Ale ty pětky nebyly, že bych byl hloupej, do třetí třídy jsem byl naopak jeden z nejlepších v matice. Učil jsem se rád. Jenže pak jsme s bráchou zažili, jak přišla profesorka do třídy a řekla nám: Vy cigáni. Načež u mě se vytvořil blok, dneska už ho umím popsat: Ohraničil jsem si srdce. Řekl jsem si, že do něj nikoho nepustím. A moje srdce naprosto ztvrdlo vůči lidem. Ne že bych byl uvnitř zlý, ale dával jsem lidem všechno sežrat. A šlo to se mnou z kopce.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.