Odborníci varují před neřízenou migrací z Ukrajiny. „Nemáme data nebo je neumíme používat“

Odborníci varují před neřízeným vývojem adaptace statisíců ukrajinských uprchlíků, který může mít do budoucna vážné důsledky. Ačkoliv se prvotní fáze vládě i dalším aktérům podařila, podpora uprchlíků zůstává i po půl roce „provizoriem“ a chybí jasná vize, upozorňuje Expertní skupina pro Ukrajinu na FSV UK. „Musíme udělat mentální krok z naší představy, že migrační situace bude taková, jak ji známe. Svět se změnil i v tomto,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 socioložka a expertka na migraci Marie Jelínková.

Nedávno vyvolal poměrně rozruch případ uprchlíků v Harrachově a plány na jejich vystěhování kvůli „lyžování poslanců“. Vidíte to jako symptom nějakého systémového problému, nebo jde spíše o výjimečný případ?

Systémové problémy tam jsou, ale tohle vnímám spíš jako výjimečný případ, nakonec jim našli ubytování hned „vedle“. Bylo to trochu nešťastné, přišlo to s tím, že napadl sníh, kdyby se to stalo o měsíc předem, asi by to nevyvolalo takový rozruch.

Vládu chválíte za prvotní reakci, podle vás však další kroky, které si stanovila ve vlastní strategii, už prakticky nedokázala naplnit. V čem vězí největší problém?

Já bych neřekla, že nedokázala naplnit, v některých oblastech toho zvládal udělat hodně, třeba v základním školství. Ale každá krize nebo těžká situace, což příchod velkého množství ukrajinských uprchlíků je, ukazuje, jaké jsou silné a slabé stránky společnosti. To, jakým způsobem se staráme o ukrajinské uprchlíky, nám nabízí hrozně moc cenných informací o tom, co umíme a neumíme.

A co se ukázalo, že neumíme, je mít jasně stanovenou vizi, na které se dohodneme a pak ji společně naplňujeme. To se tady neděje. Je skvělé, že byla v dubnu vykopnuta nějaká strategie, bylo to ještě na začátku trochu v euforii, ale když se podíváme na jednotlivé věci, není naplňovaná či hodnocená. A abychom mohli vůbec hodnotit, jak postupujeme, je třeba stanovit si nějaké indikátory. Je to vlastně snadné, když chci udělat nějaké změny, musím si nastavit to, jak mají vypadat, co pro to musím udělat a pak se můžu dívat, jakým způsobem se mi to daří. A to my jako Češi umíme obecně velice špatně.

Takže nám chybí vůbec nějaký přehled o tom, jak ta situace vypadá.

My k tomu máme relativně málo dat a když už je máme, tak je třeba neumíme dobře používat. Je to spojené zásadně s tím, že celá ta agenda potřebuje mít nastavený nějaký systém řízení od národní úrovně, po krajskou a obecní. Mít někoho, kdo je za to na dané úrovni jednoduše zodpovědný. A když tohle nemáme, máme rozprostřeně hodně aktérů, ve výsledku jsou za to zodpovědní všichni a nikdo a není tam nějaký tlak na změnu.

Pokud se tedy situace nezmění, hrozí podle vás nějaké vážnější důsledky?

To právě hrozí. Když se podíváme například na téma ubytování, máme docela hrubou představu, kde uprchlíci bydlí. A je tu jakýsi obecný cíl dostat je z hromadných ubytování do soukromého. Je potřeba porozumět tomu, kde je jaké množství uprchlíků, v jakých podmínkách bydlí, jaké jsou jejich možnosti a možnosti těch měst. A dát si pozor na to, abychom udrželi ubytování v hromadných ubytovacích zařízeních, pokud nejsme ještě dost připraveni na to, že jinde dostupné bydlení najdou.

V minulosti přišla vláda s úvahou, která neprošla, že podporu tomu hromadnému ubytování sebere. A přišla s tím, aniž by měla analýzu, co by to znamenalo a co by se s těmi lidmi stalo. A pořád se o tom uvažuje. Provést takovou věc bez podložených dat a porozumění lokální situaci potom může přinášet velké množství problémů. Ti lidé pak nemají kam jít, stali by se z nich bezdomovci.

A v dalších oblastech?

Něco stejného je s přístupem studentů na střední školy. Víme jenom zhruba, kolik jich tady je, to je všechno. Víme, že jich je pár na středních školách. Iniciativa jako otevřít různé nulté ročníky vychází z nevládních organizací a třeba v Praze ze dvou osvícených škol, které s tím přijdou na základě své aktivity. To je v praxi v pořádku, ale ve chvíli, kdy je to reakce na nějaký lokální problém a ne na příchod statisíců lidí. V takové chvíli je potřeba stanovovat strategii, vize a určovat konkrétní kroky k jejich naplnění. A sledovat to. To se tady děje velmi omezeně.

Není trochu problém nastavovat strategie v situaci, kdy se pochopitelně značná část uprchlíků plánuje vrátit domů, až to podmínky budou umožňovat?

Co bude do budoucna bude strašně důležité a nevíme to, ale musíme se o tom bavit. Zatím Ukrajinci nemají možnost přestoupit na jiný pobytový status, očekáváme, že všichni odjedou, ale zároveň z migračních studií víme, že určitě všichni neodjedou. Spousta z nich tu navázala nebo naváže vazby nebo se vůbec nebudou mít kam vrátit. Je samozřejmě v zájmu Ukrajiny, aby se vrátili, ale určitě ten proces nebude fungovat ve stylu: tak, teď všichni odejděte, až to bude možné.

Myslím si, že právě proto je potřeba bavit se o tom, že naše migrační politika vůči Ukrajině bude muset nabízet nějakou možnost dlouhodobého pobytu. Ne proto, že bychom chtěli Ukrajině ukrást občany, ale třeba proto, že se budou potřebovat tady zajistit, aby se s něčím mohli vrátit. Je zcela iluzorní se domnívat, že by všichni odešli zpátky.

Říkají nám zkušenosti z migračních studií, jak velká část by mohla zůstat?

Ta čísla jsou velice široce rozkročená, ale udávají se mezi 30 až 70 %. Když s Ukrajinci mluvím, opravdu se chtějí z velké míry vracet domů. Ale tady nejde o to říct si jedno jasné procento, musíme udělat mentální krok z té naší představy, že migrační situace bude taková, jak ji známe. Ten svět se změnil i v tomto, stejně jako náš vztah s Ruskem už nebude nikdy takový, jaký býval. Asi bude potřeba migrační politiku změnit, abychom třeba dovolovali nějakou částečnou existenci v obou zemích. Není to zase nic nového pod sluncem, některé země tento vztah mají se zeměmi, s kterými měly úzké historické vztahy.

Česko může pravděpodobně čekat během zimy další uprchlická vlna kvůli Ruskem zpustošené infrastruktuře na Ukrajině, kraje mluví o přeplnění kapacit, opatrné je i ministerstvo vnitra, dalo se na to nějak připravit nebo už jsme skutečně na hraně?

Ministerstvo vnitra se snaží na situaci připravit, už jenom tento fakt je pozitivní. Zároveň některé kraje řekly, že jsou plné, ale jiné jasně vyčíslily kapacity, které mají a nemají obsazené, takže mně ten přístup přišel dobře pragmatický. Na druhou stranu zaznívá, že už tady máme uprchlíků hodně a pokud přijde nějaká větší vlna, budeme je ubytovávat za nekomfortních podmínek v tělocvičnách a podobných zařízeních. Ale to mi přijde jako velmi srozumitelné a podložené tvrzení, spíše se do toho promítá to, že už jsou lidé unavení a za žádné či malé kompenzace se tomu hodně věnovali. Jejich nasazení bylo tak enormní právě proto, že to zatím nemáme strategicky dobře podchycené. Můžeme debatovat nad tím, jaké jsou kapacity, ale spíš bych pochválila to, že se o to nějakým způsobem snaží. Pokud by došlo na lámání chleba, nakonec by se stejně musely připravit kapacity, které jsou prostě nekomfortní.

Co vidíte jako nejurgentnější problém, který nyní řešit?

Určitým koordinátorem pro integraci, kterým byl dosud ministr vnitra Vít Rakušan, se stala (vládní zmocněnkyně pro lidská práva) Klára Laurenčíková, což je určitě vynikající volba. Jen je potřeba, aby k tomu dostala potřebnou personální podporu a pravomoci. To je určitě jedna věc, ne jen aby existovala, ale měla možnost tu práci vykonávat. A potom, aby na krajích byli skutečně ustanovení koordinátoři.