Obavy a varování se potvrdily. O příspěvek pro dohodáře je mizivý zájem
KOMPENZAČNÍ BONUS
Pomoc pro dohodáře se měla dostat k více jak sto tisícům lidí, reálně má peníze po měsíci fungování programu jen dva tisíce pracovníků. Na dohodáře, kam se řadí i matky samoživitelky či invalidní důchodci, vláda Andreje Babiše původně zapomněla a po intervencích odborníků nabídla program, který měl být obdobou úspěšné Pětadvacítky pro OSVČ. Kvůli náročným podmínkám se ale z pomoci stává propadák, jehož zavedení možná vyjde dráž než skutečná pomoc, která se dostane k lidem.
Kompenzační bonus pro dohodáře měl reagovat podobně jako příspěvek pro OSVČ či společníky malých firem na dopady zavření ekonomiky kvůli koronavirové nákaze. Zatímco osoby samostatně výdělečně činné mohly o peníze žádat již 9. dubna, dohodáři se po dlouhých a složitých jednáních dočkali až 22. července. Zpětně tak mohli pracovníci na dohodu žádat o kompenzaci zpětně za období od 12. března do 8. června.
O to ale nemají dohodáři velký zájem. Podle finanční správy za měsíc fungování programu přišlo 2125 žádostí za první bonusové období a 1899 žádostí za druhé. Stát totiž nasadil tvrdé podmínky, kdy musí dohodáři doložit, že jsou plátci nemocenského pojištění a poslední půl roku před koronavirovou krizí pracovali nejméně 4 měsíce. Finanční správa navíc počítala s tím, že vyřizování žádostí nebude rychlé jako u vyplácení jiných kompenzačních bonusů, kvůli složitým podmínkám. Ministerstvo financí od začátku odhaduje, že na pomoc by mohlo dosáhnout až 116 tisíc lidí.
🔹 AKTUÁLNÍ data ke kompenzačnímu bonusu pro osoby vykonávající činnost na základě dohody 🔹
— Finanční správa ČR (@financnisprava) August 24, 2020
✔Zpracované žádosti:
bonusové období 1⃣ ▫ 2 079
bonusové období 2⃣ ▫ 1 859 pic.twitter.com/SpRIadzJkH
Podmínky kritizovala na začátku fungování programu Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Ta také varovala, že 116 tisíc lidí na pomoc opravdu nedosáhne, spíše jednotky tisíc lidí. „Čísla mluví za vše. Skutečně se potvrzuje, co jsem řekla dříve. Program není úplně šťastným nástrojem, který by pokryl problém a vyřešil ho. Mrzí mě, že se jedná o skutečné mrhání peněz daňových poplatníků. Tím nemám na mysli podporu samotnou, ale celý proces vzniku podpory, který byl nákladný. Celé to bylo dražší než to, co z pomoci vůbec někdo dostane,“ řekla pro Echo24 místopředsedkyně představenstva asociace Pavla Břečková.
Ta v minulosti poukazovala na překážky, které se při žádosti o příspěvek vyskytnou. „Je totiž zásadní rozdělit, kdo pracuje na pojištěnou dohodu a kdo nikoliv. Tento kompenzační bonus se týká jen pojištěných dohodářů, jinými slovy jen dohody o pracovní činnosti nad 3 tisíce korun, kterých je minorita. Bonus se nebude týkat příliš dohod o provedení práce, protože těch je drtivá většina do 10 tisíc korun měsíčně, a je tak z pojištění vyloučena,“ uvedla dříve Břečková.
Ve srovnání s fungující Pětadvacítkou, která se zaměřovala na kompenzaci OSVČ, program znatelně pokulhává. Pomoc pro osoby samostatně výdělečně činné se rozběhl 9. dubna a za týden obdržela finanční správa 196 tisíc žádostí. Po měsíci fungování berňák registroval 476 tisíc žádostí za celkem 11,7 miliardy korun. To je v ostrém kontrastu s dohodáři, kteří navíc musí čekat na zpracování žádosti, protože se každá ze strany finanční správy prověřuje.
Přitom Pětadvacítka měla být původně také plná překážek. Při chystaném startu nasadila ministryně financí Alena Schillerová takové podmínky, že se živnostníci a podnikatelé velmi hlasitě ozvali. Stát totiž nejprve chtěl doložit desetiprocentní propad příjmů. „Desetiprocentní propad příjmů OSVČ jako podmínka vypadá velkoryse, ale ďábel je skryt ve výpočtu za kvartál a opomenutí inflace a růstu od loňska. Aby se do desetinového propadu podnikatel vešel po nárůstu tržeb od loňska skrze inflaci a hospodářský růst, musel by mu v karanténě klesnout příjem nikoli o deset procent, ale o 88 procent,“ upozornil analytik skupiny Natland Petr Bartoň.
Předseda rady Asociace nezávislých divadel Štěpán Kubišta pak upozornil, že se jedná o omezující podmínky pro velkou řadu OSVČ. Meziroční srovnání totiž nevypovídá v případě kulturních neziskových organizací o reálné finanční situaci OSVČ, protože práce v sektoru nemá pravidelný charakter, honoráře jsou vypláceny zpětně na základě smluv či faktur.
Ministryně Schillerová po kritice ustoupila a finanční příspěvky se začaly vyplácet všem, kdo podepsal čestné prohlášení.
