Proč lidé poslušně zabíjejí?
55 let od Milgramova experimentu
NOVÉ
1
Při pohledu do historie nás mnohokrát dokáže zarazit, jak se mohli povětšinou normální a běžným životem žijící lidé dopustit téměř nelidských zvěrstev či ubližování ostatním lidem. Jak to, že lidí tak snadno podlehnou autoritě? Před 55 lety se na to v kontroverzním experimentu pokusil odpovědět psycholog z prestižní americké Yale University Stanley Milgram.
Stanleyho Milgrama k experimentu údajně inspiroval soud s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem. Ten na svoji obhajobu uváděl, že se by se sám vraždění a dalších zločinů proti lidskosti ve jménu třetí říše nikdy nedopustil, vše co prováděl bylo totiž jen poslouchání rozkazů.
První Milgramův experiment se odehrál roku 1963. Scény experimentu se vždy zúčastnili tři lidé ve třech různých rolích. „Zaštítěn slavnou Yale University začal získávat dobrovolníky pro pokus zaměřený na paměť a učení. Když se dobrovolník dostavil, byl seznámen s přísně vyhlížejícím experimentátorem a též s přátelsky vyhlížejícím druhým dobrovolníkem,“ popsal počáteční fázi experimentu psychiatr Radkin Honzák pro server psychologie.cz.
Přísně vyhlížející experimentátor pak vysvětlil dobrovolníkům, že mezi ně pomocí náhodného losu rozdělí dvě další role. Jeden z nich bude v experimentu v roli „učitele“, který bude druhého dobrovolníka v roli „žáka“ zkoušet a případně trestat za špatné odpovědi. Dobrovolníci však netušili, že druhý dobrovolník je ve skutečnosti nastrčená postava, na kterou v losu vždy padne role žáka, zatímco skutečný dobrovolník se vždy stane učitelem.
Nastrčeného dobrovolníka (žáka) pak s pomocí toho skutečného (učitele) přivázal experimentátor k „elektrickému“ křeslu. Učiteli vysvětlili, že bude žákovi za každou špatnou odpověď dávat stále silnější elektrický šok. „Pokud (žák) odpovídal správně, pokračovalo se dál, pokud se zmýlil, nebo neodpověděl, měl učitel za úkol dát mu postupně po 15 voltech stoupající elektrický šok od 15 V do 450 V. Učitel se domnívá, že skutečně uděluje elektrošoky, aparatura však není pod proudem a jeho žák je herec, který předstírá bolestivé reakce,“ popsal jádro experimentu Radkin Honzák.
Důležitá pak byla postava přísného experimentátora, který v případě, že začal žák zmítaný hranou bolestí prosit o ukončení experimentu a učitel se na něj obrátil s dotazem či pochybností, zda má pokračovat, experimentátor mu vysvětlil, že pokračovat musí.
Šokující výsledek i ostrá kritika
První Milgramův experiment dohnal naprosto všechny účastníky k šoku na hranici 300 V. Celých 65 % dobrovolníků pak i přes to, že žák předstíral, že už ani není schopen odpovídat, došlo až k nejvyšší hranici 450 V. „Šokovali ,žáka‘, i když zmlknul v předstírané agonii. Tak Milgram prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností,“ popsal výsledky experimentu Radkin Honzák.
Stanley Milgram poté vyzkoušel ještě celou řadu dalších verzí svého experimentu, v nichž přidával některé nové prvky. I když v některých případech došlo ke snížení procenta lidí, kteří byli schopni dojít až „do konce“, veskrze se vždy jednalo o překvapivě vysoká čísla.
Kontroverzní experiment se však po zveřejnění nevyhnul ostré kritice. „Za prohřešek bylo označeno podvádění pokusných osob (součástí informovaného souhlasu má být plné seznámení s podmínkami a průběhem), jejich vystavení psychickému utrpení (velká část pokusných osob vykázala známky extrémního stresu až po křečové projevy) a přes vědecký přínos se jeví sporné, zda pro zúčastněné převážil zisk všechna rizika,“ napsal pro server psychologie.cz psychiatr Radkin Honzák.
