Byl vězeňský stanfordský experiment podvrh? Nová nahrávka otřásla výzkumem

Stanfordský vězeňský experiment patří mezi nejznámější pokusy nejen na poli psychologie. Americký profesor Philip Zimbardo podložil své tvrzení, že se lidé mohou vlivem vnějších okolností chovat krutě, nebo se naopak stát odevzdanými obětmi. Téměř padesát let po experimentu se však na základě nových skutečností ukazuje, že experiment mohl být již od počátku zmanipulovaný. Zimbardo si však i přes vlnu kritiky stojí za svými závěry i nadále.

Zimbardův experiment z roku 1971 vyvolal po zveřejnění kontroverze. Profesor v něm pozoroval chování osmnácti studentů rozdělených na vězně a dozorce ve sklepení Stanfordovy univerzity. Jeho cílem bylo zjistit, zda je chování a brutalita dozorců způsobena extrémními okolnostmi, nebo zda závisí na psychických predispozicích účastníků. Experiment však musel být po šesti dnech předčasně ukončen kvůli krutému chování dozorců a špatnému psychickému stavu vězňů.

Odlišný pohled na experiment však nyní přineslo zjištění amerického novináře Bena Bluma, který na základě výpovědí účastníků a nově nalezené zvukové nahrávky došel k několika zjištěním. Své závěry zveřejnil na serveru Medium. Vězeň Douglas Korpi, který se v průběhu experimentu zhroutil, loni v rozhovoru Blumovi přiznal, že zhroucení pouze simuloval. „Každý, kdo je lékařem, by měl poznat, že jsem to hrál,” citoval Bloom z rozhovoru s Korpim.

Také dozorci prý nejednali podle sebe, ale přijímali pokyny od Zimbarda. Důležitou roli sehrál také šéf dozorců David Jaffe, který se účastnil profesorových přednášek. Byl součástí skupiny studentů, která měla s původní myšlenkou přijít. Zimbardo dlouho tvrdil, že si studenti vymysleli drsná pravidla sloužící k týrání z vězňů sami během experimentu. Blum však tvrdí, že se inspirovali ze zkušenosti bývalého trestance Carla Prescotta z věznice San Quentin, který byl konzultantem celého projektu.

Někteří z účastníků v rozhovorech rovněž uvádějí, že se snažili vyhovět Zimbardovým očekáváním a polepšit si tak u něj v rámci studia. Bloomovi přiznali, že se pokusili o co nejlepší herecký výkon, zároveň zpětně upozornili na řadu nedostatků viditelných na nahrávkách, které jejich slova potvrzují. Experiment byl podle nich celou dobu pod kontrolou a někteří si ho dokonce užívali, protože jim od dozorců nehrozilo reálné nebezpečí.

Nařčení jsou falešná, reaguje Zimbardo

Philip Zimbardo si však za svými závěry stojí. „Tímto zpochybňuji oba závěry a většinu důkazů, které předkládá pro svá falešná nařčení,“ reagoval profesor Zimbardo pro server china.com na Blumovu kritiku.

Vyjmenoval rovněž další autory, Briana Resnicka z deníku Vox, Jaye Van Bavel z magazínu Live Science a režiséra Thibaulta le Textiera, který přepis nahrávek vydal letos v knize History of a lie (Historie lži), kteří se ke kritice přidali. „Tvrdím, že žádná z těchto kritik neobsahuje žádné zásadní důkazy, které vyvrací závěry stanfordského vězeňského experimentu – jakou hodnotu má poznání, jak systematický a situační nátlak může vést k ovlivnění individuálního chování pozitivním nebo negativním směrem, často bez našeho vlastního vědomí,“ dodal profesor Zimbardo. 

Pochybnosti vyvstaly už při uvedení experimentu

Stanfordský experiment provázely pochybnosti již od chvíle jeho zveřejnění. Kritici ho nepovažují za relevantní kvůli nízkému počtu zúčastněných a tedy nízké reprezentativnosti. Vězni i dozorci věděli, o co se jedná a za účast byli placeni. Rovněž znali dobu jeho trvání. Zpochybňován je i závěr celého experimentu, ve kterém Zimbardo přikládá hlavní příčinu lidského jednání okolnostem a upozaďuje odpovědnost a charakter jednotlivce.

Ben Bloom na závěr citoval z dřívějšího rozhovoru s profesorem Zimbardem. Ten však v závěru odmítl nadále o experimentu hovořit. „Nechci ho již více obhajovat. Jeho obrana stojí za jeho dlouhověkostí,” uzavřel Zimbardo téma s tím, že si experiment žije svým životem již 50 let. Jeho odpůrci prý mohou klidně prohlašovat, že jde o podvrh. 

Pokud by se ukázalo, že experiment neproběhl podle vědeckých standardů, řada navazujících výzkumů a prací by ztratila svoji platnost. Přepsat by se mohla i řada učebnic psychologie. V ohrožení by byl i obsah Zimbardových knih Luciferův efekt nebo Moc a zlo, na kterých zúročil svou popularitu.

Výsledky výzkumu ovlivnily interpretaci lidského chování v historických momentech. Řada akademických prací na Zimbarda navazuje a vysvětluje tak chování dozorců v nacistických koncentračních táborech či krutosti války ve Vietnamu.

Zopakování experimentu vedlo k odlišným výsledkům

Blum však nebyl jediný, kdo se novou nahrávkou, kterou před měsícem dokonce vydal v knižní podobě režisér Thibault Le Texier, zabýval. Psycholog, historik a profesor Alexander Haslam se před lety pokusil stanfordský experiment zopakovat, dostal však zcela odlišné výsledky. Tvrzení, že lidskou přirozeností je konformní chování při represivním režimu, označil za chybnou. Přesto však stihla ovlivnit studie nejen v psychologii, ale i v kriminalistice.

Haslam pak argumentuje, že konformní chování aktivně vyvolávají vůdci tím, že se zastávají smysl společné identity. Zimbardo ho naopak označil za automatický a bezmyšlenkovitý. Nahrávka žádnou identifikaci s vůdcovskou rolí nepotvrzuje. 

Stejně tak nepotvrzuje automatický souhlas dozorců s rozkazy jeho šéfa. Proti neustálému nabádání k brutálnímu jednání měli připomínky. Naopak prokazuje snahy vedoucích experimentu vést dozorce k přijetí vůdcovské role a přimět je k očekávanému chování. Přednášku Alexandera Haslama shrnul na Twitteru zúčastněný sociolog Jay Van Bavel.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také:

„Nechte se zavřít, vyděláte si!“ Ministerstvo chce zvednout platy vězňů o tisíce korun

Tajné pohřebiště politických vězňů. Uctít oběti komunismu nepřišel z vlády nikdo