2 METROPOLITNÍ PLÁN

„Sídliště jsou tikající bombička. Stárnou, hloupnou a chudnou“

NOVÉ

Témata: , , ,

Praha se dočkala dokončeného Metropolitního plánu. Podle jeho autora architekta Romana Kouckého se jedná o plán stabilizační – společnost si podle něj potřebuje uvědomit, že Praha není jen Staré Město a historické centrum ale také modernistická Praha a sídliště. Prosadit ho přitom za současné politické reprezentace nebylo jednoduché a to především kvůli Zeleným. „To, že je metropolitní plán ve společném jednání, je zásluha primátorky,“ říká v rozhovoru pro Echo24 Koucký. 

Jak jste s Metropolitním plánem spokojený? Na tiskové konferenci jste řekl, že se jedná o plán stabilizační. To ve mně nevyvolává úplně pozitivní konotace. Měl jste na začátku jiné představy?

Není to negativní. Je to přirozený vývoj projektu. My jsme nastupovali v absolutní euforii, protože celých 25 let po revoluci se nenašel nikdo z politické reprezentace, kdo by chtěl naslouchat tomu, že je potřeba udělat změny v plánování města a najednou se to stalo…

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Máte na mysli Tomáše Hudečka?

Ano, především. Stal se z něj takový zvláštní vizionářsky smýšlející politik. Většinou byli politici doktoři, nebo učitelé. Tomáš Hudeček je geograf. To znamená, že umí číst mapu, vyzná se v měřítkách a zabýval se dopravní dostupností. Takže když spojil politické myšlení o spravování a vizi města s tím, jak fungují dopravní vzdálenosti, které dnes de facto utvářejí vše – bez pohybu není života ve městě – tak jsme získali nebývale naslouchajícího partnera. Konečně. Po velmi dlouhé a nelehké diskuzi se mu na jaře 2012 podařilo zastavit přípravu tzv. konceptu 2009, nového územního plánu, který byl ale připravován na základě starých principů. My jsme pak začali dělat plán zcela nový, plán pro jedenadvacáté století. Povedlo se zadání, bylo zpracováno, projednáno a schváleno během devíti měsíců. To byl velký úspěch. Praha následně vydala své vlastní inovativní stavební předpisy. Tohle vše je nutné přičíst podpoře tehdejší politické reprezentace, byla to výjimečná doba.

Jenže Tomáš Hudeček skončil asi po roce a půl. S jeho odchodem a příchodem především Zelených se to tedy změnilo?

Pracovali jsme až do zimy 2014 a na přelomu roku postupně přicházelo vystřízlivění. Měli jsme za sebou dobu zhruba jednoho a půl roku, kterou jsme měli na transformaci Institutu… Pak nastala doba temna. Postupně došlo k výraznému zdržení přípravy plánu – odhadl bych to souhrnně na 1,5 roku čistého času. Odevzdali jsme na podzim roku 2015, takže jsme na zpracování měli 2 roky a 2 měsíce a od listopadu 2015 do dubna 2018 pořád probíhala kontrola pořizovatele. Jejich „kontrola“ probíhala déle, než zpracování plánu. Za tu dobu, od listopadu 2015, jsme byli donuceni odevzdat devět kompletních dokumentací. Devět územních plánů Prahy, které byly navíc dvakrát kompletně a vždy kladně posouzeny z hlediska vlivu na udržitelný rozvoj. To vše proto, že pořizovatel se s jinou politickou reprezentací choval zcela jinak. Podpora už nebyla taková, ba právě naopak, náměstci pro rozvoj se usilovně snažili rozvoj zastavit.

Jak tedy změna politické reprezentace plán ovlivnila?

Na základě mnoha variant, změn, na základě diskusí, vyhazování ředitelů, odcházení a přicházení architektů vznikla tato poslední dokumentace. Je nutné říci, že všechno zlé je k něčemu dobré. Návrh je dnes tak propracovaný, tolikrát prokontrolovaný, zredukovaný a vypiplaný, že žádný takový plán v Česku neexistuje. A to je ten plán teprve před projednáváním. De facto by to měla být určitá skica – návrh. Ale my přitom máme za sebou mnoho korektur, mnoho pomluv a zpochybňování, mnoho lektorských posudků, mnoho diskusí, mnoho hádek o tom, jak to má celé vypadat, mnoho právních posouzení. Jsem přesvědčen, že to je na tom plánu to zajímavé. Že jde do projednávání takto „vyčištěný“.

Teď ho ale čeká ještě dlouhá cesta…

Já bych to odhadl ještě na pět let. Bude záležet na tom, jak bude pořizovatel pracovat…

Bojíte se, že připomínky, které můžou přijít, ten plán výrazně předělají a třeba zkazí?

Metropolitní plán je dnes v takové podobě, do které by se za normálních okolností dostal až po projednávání. Zdržení znamenalo poměrně rozsáhlou diskusi, byť ne tu otevřenou podle stavebního zákona, ale zato velmi důkladnou. Myslím, že plán je po metodické stránce hotový… Jestli ale bude společenská objednávka: „zničte ten plán, zakažte stavět v centru, stavte jen nové dálnice, udělejte spoustu rozvojových ploch a vraťte se k bolševickému způsobu plánování“, tak si myslím, že s tím nelze nic dělat. Já osobně velmi ctím zastupitelskou demokracii, ale obecný návrat direktivního řízení společnosti je všudypřítomný. Bude to stav společnosti, který se v plánu odrazí. Jen doufám, že zdravější část společnosti úplnou destrukci tak složitě cizelované práce nedopustí, ale nelze to odhadnout. Jen když si vezmeme podzimní komunální volby – to bude velká sázka do loterie.

Tam jsem chtěla směřovat následující otázkou. Jak do toho zasáhnou volby a může být ta změna pozitivní z vašeho pohledu? Může se najít někdo, kdo bude podporovat územní plánování?

A vy někoho takového znáte?

Popravdě asi ne. Ale třeba nás to překvapí. Takže podle vás to může být ještě horší, než je to teď?

Ano. Dokonce bohužel zásadně. Může to být od návratu k rigidnímu mafianismu až po absolutní aktivistickou anarchii. Dokonce může dojít ke kombinaci všeho. Nedá se to odhadnout a nikde zatím není vidět racionální konstruktivní střed.

Končící primátorka Adriana Krnáčová (ANO) také nejdříve o plán nejevila zvláštní zájem a pak překvapila…

Ano. To, že je metropolitní plán ve společném jednání, je zásluha primátorky. O tom není pochyb. Od nesmyslné destrukce v roce 2016, o kterou se pokusila náměstkyně „pro rozvoj“ (Petra Kolínská – pozn. red.) a o které jsme mluvili v našem minulém rozhovoru, zasáhla paní primátorka několikrát pozitivně zásadním způsobem a pomohla Metropolitnímu plánu na svět. Stejně, jako před tím zachránila před destrukcí Pražské stavební předpisy.

Dobře. Vraťme se k metropolitnímu plánu. Pochopila jsem, že muselo dojít k řadě kompromisů a že dle vašeho mínění mohl být plán v některých aspektech lepší.

Myslím si, že to, co jsme do Metropolitního plánu chtěli vložit, v něm je. Nemám rád kompromisy. Definovali jsme úplně jiný pohled na otevřenou krajinu, kde se bez změny plánu může krajina vyvíjet, pokud se jedná o zlepšování ekologické stability. To je důležité. Přesně jsme definovali parky a jejich hierarchii. Bohužel jsme museli převzít zastaralé a chybné prvky Územního systému ekologické stability z nadřazené dokumentace, to je pro Prahu jednoznačná prohra. Ale definovali jsme lokality a jejich charakter a jako první v historii jsme stanovili výškovou regulaci pro celé město. U té nás třeba druhá komise přiměla zamyslet se nad flexibilitou a myslím, že je to ještě lepší než původní návrh. Také jsme stanovili 21 míst, kde si myslíme, že může být zástavba vyšší.

Kde například?

Především Pankrác, Žižkov, Holešovice, Libeň, ale i další… Chci říci, že základní kompozice celé Prahy v plánu je. I když se postupně stal z toho plánu vizionářského plánem stabilizačním. Vracím se tím k první otázce. Stabilizační nemyslím pejorativně. Prostě naše společnost je natolik neuspořádaná a rozdělená – což ukázaly poslední volby – že nešly udělat dramatičtější kroky. My nyní potřebujeme společnost uklidnit, přesvědčit ji, že Praha má různé hodnoty, že to není jen Staré Město, ale také sídliště, kde žije více, než 1/3 obyvatel. Nemůžeme vymazat z historie Prahy 20. století. Musíme lidem vysvětlit, že máme historickou Prahu a také modernistickou Prahu a že s těmito dichotomiemi musíme pracovat.

Jaká je z hlediska stavění situace na sídlištích na okraji Prahy?

Nakonec se ukázalo, že sídliště jsou mnohem „stabilnější“, než jsme si přáli. Městské části na sídlištích nechtějí nic měnit. Jsou spokojeny s tím, co mají. To je ale strašně nebezpečné. Postupně probíhají změny – sídliště stárnou, hloupnou a chudnou. To je statisticky prokázané, jen jsou čísla zatím malá a tak to není tolik vidět. Ale tím, že současné politické reprezentace zablokují jakoukoliv výstavbu na sídlištích, aby si nerozhněvaly voliče, nechávají v Praze nastraženou tikající bombičku. Možná se to téhle generace ještě nedotkne, ale co dál? Třeba se to nyní zásadně změní, protože bytů je málo, ceny se změnily a najednou i hodnota bytů na sídlištích začíná být jiná. Ale vůbec se nedá odhadnout, jak to půjde dopředu. A třeba v tomto je ten stabilizační prvek plánu – říkáme, stavte na sídlištích, protože je třeba jim dodat další urbanistickou a tím i generační vrstvu, ale zároveň nasloucháme touze městských částí a jejich obyvatel a stabilizujeme je. Metropolitní plán je ale natolik flexibilní, že kdyby se situace začala horšit, tak je možné pomocí územních plánů vymezených částí Prahy, beze změny Metropolitního plánu, uspořádat území jinak, otevřeněji. To považuji za klíčovou výhodu Metropolitního plánu.

Troufám si ale říct, že pro spoustu lidí je územní plán obecně neuchopitelný, nebo je vůbec nezajímá…

Myslím, že to zajímá asi tři procenta obyvatel. Majitele pozemků. A samozřejmě zejména ty, kteří se živí destrukcí podobných dokumentací.

Zkusme lidem vysvětlit, co jim Metropolitní plán přinese. Čemu třeba otevírá dveře?

Plán definuje hodnoty a potenciál, říká, jak chránit obraz města a kde by se mohlo víc stavět. Stanovuje priority. Snažili jsme se to udělat tak, aby plán nebyl další překážkou v rozvoji města, protože těch je dnes příliš. Plán je přísný, byť se někteří snaží vyvolat dojem, že je bez regulací. Plán říká, že na všech bílých plochách je možné stavět, ale snaží se nediktovat, co a jak se má stavět. Plán definuje strukturu města, ulice, náměstí, parky a říká, kde by měly být vyšší stavby a kde nikoliv. Takže se nemůže stát to, co dnes, že na libovolném místě skoupím-li dostatek pozemků, mohu postavit libovolně vysokou stavbu. Také jednoznačně říká, tohle jsou parky a tohle je krajina – tam se stavět nesmí – říká, že pokud je město moc široké, je drahý jeho provoz, proto doporučuje stavět uvnitř. A když se podaří zlevnit provoz města, tak se to jednoznačně musí odrazit na vyšší životní úrovni. Třeba ne hned, ale postupně. Proto je Vídeň nejlepší na celém světě, protože je asi čtyřikrát hustší než Praha a má krátké vzdálenosti. Problém je ale především v té následné povolovací legislativě – stavební zákon, zákon o ochraně přírody, o památkách a další oborové zákony, vždy potřebujete asi 40 „razítek“. To žádný plán neumí ovlivnit.

Objevila se samozřejmě kritika, že ubyde zeleň, protože plán chce zastavět parky. Je to tak? Ubyde zeleň? A pokud ano, je to špatně pro Prahu?

Praha je jedno z nejzelenějších měst na světě. Počátkem května přestává být město vidět a začíná být vidět zase až na podzim v listopadu. To si málokdo uvědomuje. Myslím si, že to je jedna z věcí, kterou se společnost musí naučit vnímat. Aktivisti tvrdí, že chrání každou zeleň, ale zeleň není kulturní krajina. Ta vypadá jinak. Nežijeme v divočině. Praha je kulturní město, má krajinnou složku velmi výraznou, ale ta je bohužel neudržovaná. Správa takového rozsahu parků je velmi nákladná. Proto jsou parky, mimo jiné, přerostlé, zarostlé náletem, je v nich od 2. světové války spoustu stromů, které v nich nemají co dělat a chybí v nich vybavenost.

Takže regulace zeleně je vlastně žádoucí…

Ano. My jsme udělali kompletní inventuru tzv. městských džunglí, každou tu plochu jsme prozkoumali a řekli jsme, že buď se z ní stane park, nebo může být zastavěna. Tam, kde si městské části přály třeba propojit zástavbu, učinili jsme tak. Tam, kde žádný takový požadavek nebyl, jsme vždy navrhli nové parky, nebo místa k rekreaci. K zastavění jsme tak navrhli pouze 10% těchto ploch. Ale že by Metropolitní plán zastavoval parky, to je skutečně bohapustá pomluva. Podívejte se na ten plán a zjistíte, že zelenější už být snad ani nemůže.

Závěrem, co nás čeká teď?

Za nás, za tým Kanceláře metropolitního plánu jsme teď hotoví. Předali jsme dokumentaci a nyní je vše v rukou pořizovatele, veškerá činnost je nyní v jeho režii. Temné síly bohužel postupně, několikrát zajistily, že Metropolitní plán nebude vystaven tak, jak by si zasloužil. Celá kampaň kolem plánu bude spíše součástí jakési volební kampaně, a to je velká škoda a především chyba. Metropolitní plán se tak nyní musí obhájit sám, ale já osobně jsem přesvědčen, že je na to velmi dobře připraven.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Autor Metropolitního plánu: Stropnický chce destrukci, Praha jde ke dnu

Velký krok pro rozvoj Prahy. Důležitý metropolitní plán je hotový

Byrokracie protahuje stavbu bytu v Praze na deset let. Nájmy kvůli tomu rostou


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.