O výhru v německých volbách se popere SPD s CDU/CSU. Dělí je procento
VOLBY V NĚMECKU
V Německu, u klíčového ekonomického partnera České republiky, se schyluje k nedělním volbám, které rozhodnou o složení tamějšího parlamentu na další čtyři roky. Na výhru si myslí především sociální demokraté (SPD) vedení současným ministrem financí Olafem Scholzem a konzervativní unie CDU/CSU, jejímž lídrem je Armin Laschet. Souboj může dopadnout ve prospěch kohokoliv, podle posledního průzkumu totiž dělí favority pouhé procento. Nedělní volby současně znamenají konec Angely Merkelové na postu kancléřky. Merkelová, která je v čele vlády od roku 2005, se už o premiérské křeslo ani o poslanecký mandát neuchází.
Podle posledního, v pátek zveřejněného průzkumu, který provedl Institut pro demoskopii v Allensbachu, by německé volby vyhrála sociální demokracie s 26 procenty hlasů. Následovala by konzervativní unie CDU/CSU s 25 procenty. Třetí by skončili Zelení s 16 procenty, čtvrtí liberálové z FDP s 10,5 a pátá Alternativa pro Německo (AfD) s deseti procenty hlasů. Pětiprocentní hranici nutnou pro zvolení by těsně překonala ještě Levice.
Počet zákonodárců naroste
Hovoří se také o pomalu se nafukujícím parlamentu. Německý Spolkový sněm by totiž mohl mít po nedělních parlamentních volbách více než 900 poslanců. Vyplývá to z propočtu výzkumníka Roberta Vehrkampa. V ideálním případě by mělo být německých poslanců 598, kvůli složitému volebnímu systému jich ovšem v končícím volebním období bylo dosud rekordních 709.
Současnému parlamentu se v německých médiích přezdívá XL. Vzhledem k očekávání, že po nedělních volbách dál nabobtná, se již nyní budoucímu Spolkovému sněmu říká XXL. Výzkumník Vehrkamp na základě čtvrtečního průzkumu veřejného mínění televizní stanice ZDF vypočítal, že mandát by mohlo v neděli získat mezi 672 a 912 kandidáty. Pravděpodobnou střední variantou je podle něj 810 poslanců. Problémem jsou takzvané převislé a vyrovnávací mandáty. V parlamentních volbách se hlasuje ve 299 okrscích a každý volič má dva hlasy, tím prvním vybírá konkrétního kandidáta pro přímý mandát, druhým podporuje stranu.
Oblíbené korespondenční hlasy
Volební místnosti v Německu se sice otevřou až v neděli, ještě předtím ale miliony lidí odevzdaly svůj hlas poštou. Očekává se, že podíl poštovních hlasů by vůči těm prezenčním mohl být vyrovnaný. Důvodem je nejen rok od roku vyšší obliba korespondenčního hlasování, ale také trvající pandemie nemoci covid-19.
To, že by mohla letos hlasovat až polovina zúčastněných voličů poštou, se domnívá šéf statistického úřadu Georg Thiel, který je z titulu své funkce předsedou ústřední volební komise. Podobný názor má i německá politoložka Andrea Römmeleová z berlínské vysoké školy Hertie School, která se v rozhovoru se zahraničními novináři odvolávala na očekávání analytiků.
Distanční způsob volby změnil i způsob vedení kampaně politických stran. „My nevolíme 26. září, protože to je jen poslední den voleb,“ řekla Römmeleová s tím, že volby se konaly každý den posledních několik týdnů, kdy bylo korespondenční hlasování otevřené. „Poštou už volily miliony lidí. Mnozí odborníci říkají, že tak bude hlasovat až polovina voličů,“ uvedla.
Konec Merkelové
Po Angele Merkelové jako kancléřce se většině Němců podle všeho nebude stýskat. Vyplývá to z průzkumu institutu Civey, který zveřejnil list Augsburger Allgemeine. Na otázku, zda budou Merkelovou v kancléřském úřadu postrádat, odpovědělo 38 procent „určitě ne“ a 14 procent „spíše ne“, celkem tedy 52 procent. Naproti tomu 38 procent respondentů si myslí, že první žena v čele německé vlády chybět bude: podle 14 procent „spíše“ a podle 24 procent „určitě“. Deset procent dotázaných si není jistých.
Nejvíce budou podle sondáže Merkelovou v nejvyšších patrech německé politiky postrádat příznivci konzervativní unie CDU/CSU, za kterou vládu 16 let vedla. Lítost nad jejím odchodem vyjádřilo 63 procent z nich. Nejméně oblíbená je kancléřka dlouhodobě u voličů protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD), což se projevilo i v aktuálním průzkumu. Chybět bude po odchodu do politického důchodu jen dvěma procentům z nich. Sedmašedesátiletá Merkelová je od prosince 1990 nepřetržitě členkou Spolkového sněmu, do kterého už letos ale nekandiduje.
Při nedávné návštěvě Spojených států na dotaz, co bude dělat, až v úřadu skončí, Merkelová uvedla, že si dá nejprve pauzu a bude přemýšlet o tom, co ji vlastně zajímá. V uplynulých 16 letech na to totiž podle svých slov měla jen velmi málo času. „Pak si asi zkusím něco přečíst, pak se mi zavřou oči, protože budu unavená, pak budu trochu spát a pak se uvidí,“ řekla o svých plánech končící kancléřka.
Alternativa pro Německo (AfD) – Populistická euroskeptická strana, založili ji hamburský ekonom Bernd Lucke a politik Alexander Gauland. Ustavující sněm se konal před volbami na jaře 2013 a účast v parlamentu tehdy straně unikla jen velmi těsně, získala 4,7 procenta hlasů. Záhy se začala profilovat i jako protiimigrační; v čemž jí výrazně pomohla migrační krize z roku 2015. Je silná hlavně na území bývalé Německé demokratické republiky, jak dokazují i volby do zemských sněmů v Sasku a Braniborsku před dvěma lety, kde skončila druhá. Na první křesla v zemských parlamentech (saském, braniborském a durynském) dosáhla AfD v roce 2014, v Sasku i Braniborsku tehdy byla čtvrtá. O rok později její zástupci usedli i v parlamentech Hamburku a Brém. Nyní má strana zastoupení ve všech sněmech, dosud ale nikde nezvítězila a všude je v opozici. Už od roku 2014 je AfD zastoupena i v Evropském parlamentu (EP). V minulých volbách už skončila tato strana, která hlásá podporu tradiční rodině a usiluje o užší vztahy s Ruskem, třetí se ziskem 12,6 procenta hlasů, a obsadila 94 křesel v parlamentu. Ostatní strany si od ní drží odstup, sbírá hlavně protestní hlasy lidí frustrovaných. Nyní se její preference pohybují kolem 12 procent. Vedou ji Jörg Meuthen a Tino Chrupalla.
Křesťanskodemokratická unie Německa/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU) – Pravicový subjekt, složený ze dvou sesterských politických stran, které vznikly krátce po druhé světové válce. CSU působí výhradně na území Bavorska, zatímco CDU má stranické organizace ve všech ostatních spolkových zemích. V programové rovině se obě strany hlásí ke křesťanskosociálnímu a liberálně-konzervativnímu proudu. Z CDU/CSU pocházelo pět poválečných kancléřů: Konrad Adenauer (ve funkci 1949-1963), Ludwig Erhard (1963-1966), Kurt Georg Kiesinger (1966-1969), Helmut Kohl (1982-1998) a Angela Merkelová (od listopadu 2005). Předsedkyní CDU byla v letech 2000-2018 kancléřka Merkelová, nyní je vede Armin Laschet, v čele CSU stojí bavorský premiér Markus Söder, nedávno znovuzvolený. Minulé volby vyhráli konzervativci se ziskem 32,9 procenta hlasů a 246 mandátů, jejich letošní preference se pohybují nad dvaceti procenty.
Levice (Die Linke) – Levicová strana, která vznikla v červnu 2007 spojením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS) a levicové Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti (WASG). Ve srovnání se sociálně demokratickou SPD deklaruje mnohem výraznější levicovou orientaci, podle některých až krajně levicovou. Strana má tradičně dvoučlenné předsednictvo, aktuálně ve složení Janine Wisslerová a Susanne Hennigová-Wellsowová. Do parlamentu se strana dostala po volbách v roce 2013, kdy jí zisk 8,6 procenta vynesl 64 křesel, v minulých volbách si o pět křesel polepšila (zisk 9,2 procenta) a byla pátá. Nyní se její preference pohybují kolem šesti až osmi procent.
Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) – Levicová strana, založena před 154 lety. Poválečná SPD se zformovala v západních okupačních zónách jako lidová strana sociálnědemokratického zaměření. Spolu s křesťanskými demokraty patří k tradičně nejsilnějším subjektům na německé politické scéně. Z osmi poválečných kancléřů pocházeli z SPD tři: Willy Brandt (ve funkci 1969-1974), Helmut Schmidt (1974-1982) a Gerhard Schröder (1998-2005). Nejhorší volební výsledek v poválečné éře, 20,5 procenta, strana zaznamenala v minulých volbách, kdy oproti předchozím ztratila v parlamentu 40 křesel. Předsedou strany je od loňského srpna Olaf Scholz, který patří mezi neoblíbenější politiky v zemi a svoji stranu vede podle průzkumů k volebnímu vítězství. Aktuální sondáže straně přisuzují kolem 26 procent.
Spojenectví 90/Zelení – Zelení vzešli v 70. letech z podhoubí ekologických, pacifistických a feministických občanských sdružení. Strana, která se původně profilovala jako protisystémová, se v březnu 1983 poprvé dostala do federálního parlamentu a postupně prošla přeměnou ve standardní politický subjekt. Současný název získala v roce 1993, kdy se západoněmečtí Zelení sloučili s původně východoněmeckým Spojenectvím 90. V říjnu 1998 Zelení poprvé zasedli ve federální vládě a v květnu 2011 získali svého prvního předsedu zemské vlády. Dvoučlenné předsednictvo strany tvoří v současnosti Annalena Baerbocková, která je i kandidátkou na křeslo kancléřky, a Robert Habeck. I přes preferenční propady a současné skandály míří Zelení k historicky nejlepšímu volebnímu výsledku. Aktuálně jim průzkumy připisují třetí místo se 17 procenty což by byl téměř dvojnásobek oproti volbám před pěti lety, kdy ji podpořilo 8,9 procenta voličů a získala 67 mandátů, o čtyři více než v předchozích volbách.
Svobodná demokratická strana (FDP) – Vznikla v roce 1948 spojením několika německých liberálních subjektů. Svobodní byli po dlouhou dobu „jazýčkem na vahách“, který se přikláněl buď k vládní spolupráci s CDU/CSU, nebo k SPD. S proměnou stranického systému v 80. a 90. letech však byla jejich role oslabena. Jejími voliči jsou tradičně střední třída a vzdělaní intelektuálové, profiluje se jako strana středo-pravicová. Základními principy jejího programu jsou dle možnosti minimální zásahy státu do života občanů, nedotknutelné soukromé vlastnictví a volný trh. Ve volbách v září 2009 dosáhla FDP historicky nejlepšího výsledku: 14,6 procenta hlasů, ale v předposledních volbách vypadla z parlamentu se ziskem 4,8 procenta. Před pěti lety se tam vrátila, se ziskem 10,7 procenta hlasů a 80 křesel, skončila na čtvrtém místě. Nyní se v průzkumech pohybuje čtvrtém až pátém místě se zhruba jedenácti procenty. Předsedou strany je od prosince 2013 Christian Lindner.
