Černé skládky zamořují hory a řeky. V Bosně ani 25 let po válce nevědí co s odpady

Zatímco ve vyspělých zemích rezonuje veřejným prostorem postava šestnáctileté švédské klimatické aktivistky a razantní varování před změnou klimatu, v chudších zemích mají zcela jiné starosti. Čtvrt století po skončení válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině se dodnes na podstatné části území nesváží odpad. Ten místy zamořuje největší přírodní chlouby země – hory a řeky. Často nejde jen o plasty a běžný odpad, problémem jsou i skládky s prošlými léčivy. Jedna z černých skládek se nachází jen několik kilometrů od hranic s Evropskou unií – v horách poblíž Národního parku řeky Una.

Několik kilometrů nad městem Drvar v horách zastavíme u odbočky na polní cestu, která je uvozena značkou s nápisem “deponija”. Že jde o černou skládku, je jasné už na první pohled z hlavní silnice směrem k hraniční obci Martin Brod, odkud se dá dostat do Chorvatska.

Prostor je ohraničen nízkým dřevěným plotem, stovky metrů kolem skládky ale poletují lehké předměty, zejména igelitové sáčky, které se zachytávají na nízkých stromech, jež zde v horách nedorůstají vysoko.

Nejen všudypřítomné plasty, krajinu zamořuje také štiplavý zápach. Odpadky zde totiž neukládají do země, ale zůstávají tady vyloženy tak, jak je vozy přivezou z nedalekého města. Některé se následně stávají terčem ptactva či hlodavců.

Zatímco ve větších městech, případně obcích v jejich blízkosti, jsou už odpady pravidelně sváženy na skládky či do spaloven a místy se také odpady třídí, v mnohých odlehlejších a chudších oblastech svoz odpadu nefunguje. Ten tak často končí v přírodě za městem, pokud je poblíž řeka, pak často právě v řekách.

Město duchů

Drvar, v dobách socialismu Titov Drvar, je pojmenovaný po někdejším autoritativním vůdci, který se zde v roce 1944 v jeskyních úspěšně skrýval před německou armádou. V dobách bývalé Jugoslávie to bylo významné průmyslové město, které prosperovalo. Většina obyvatel nalezla práci ve zdejších dřevozpracovatelských závodech nebo velké továrně na celulózu a výrobu papíru.

Je příjemný začátek podzimu, ale ulice rozlehlého města jsou během slunečného odpoledne pusté. Několik posledních kaváren, které tu zůstaly otevřené, zeje prázdnotou. Fasády budov jsou oprýskané, nějaké domy dokonce zcela zbořené. V jejich ruinách jsou často navezeny odpadky.

Mnoho lidí opustilo město nuceně během války na počátku 90. let, útočiště nalezli v jiných částech federace, zejména v hlavním městě Republiky Srbské, Banja Luce. I v současné době odsud lidé odcházejí. Město se totiž nachází v horách a v okolí nejsou žádná větší sídla, kde by bylo možné nalézt práci. Nyní zde kromě několika obchodů, kaváren, hospod, Titova muzea, školy a policejní stanice funguje jen dřevozpracovatelský závod. Podle oficiálních dat odsud po válce odešly tři tisíce obyvatel, místní se však shodují, že je to ve skutečnosti ještě více.

Podle odhadů nevládních organizací v posledních letech opustilo třiapůlmilionovou zemi kvůli znechucení z přetrvávajícího etnického napětí a korupčního prostředí na 150 000 lidí.

„Lidé mají čím dál větší problém najít si tu práci. Proto se stěhují jinam, kde jsou mnohem větší příležitosti,“ říká průvodkyně místního Titova muzea Elena a mezitím vysvětluje, že zde dodnes většina lidí obdivuje komunistického prezidenta Tita, s nímž si stále spojují nejen prosperitu města, ale celé Jugoslávie.

Odpad v řekách ucpává vodní elektrárny

Bosna a Hercegovina je považována za říční velmoc. Nachází se zde mnoho významných vodních zdrojů. I proto se zde historicky daří říčním rybám. Země je známá zejména produkcí kvalitních pstruhů, ale i kaprů.

Čím dál častějším problémem je ale významné znečištění řek, které se nacházejí poblíž lidských sídel. V nejmenších obcích často nejsou žádné kontejnery na svoz odpadu, ve větších pak jen několik málo kontejnerů na klíčových místech (například na návsích nebo silničních křižovatkách). Jednotlivé domácnosti zde vlastní popelnice nemají.

Odpad, zejména plastový, tak často končí právě v řekách. Jedna z významných dopravních křižovatek mezi městy Banja Luka, Mrkonjić Grad a Jajce nabízí pohled na dvě mísící se řeky – Crna se vlévá do Vrbasu. Zároveň se zde ale u souběhu silnic dole v řece usadilo množství petlahví a dalšího odpadu. Něco takového není v Bosně a Hercegovině neobvyklé, jedná se o důsledek lidské bezradnosti s nakládáním odpadů a neschopnosti rozhádané politické reprezentace zavést v celé zemi jejich svoz.

Odpadky v řekách dělají potíže také početným vodním elektrárnám. Země totiž vyrábí kolem 40 % své energie z vody. Právě naházený odpad v řekách ale často tyto elektrárny znečišťuje. Výrobci energie tak musejí nakupovat čím dál více speciálních robotů, kteří čistí řeku od odpadu tak, aby neucpával elektrárny.

Kam s nepotřebnými léky? V Bosně a Hercegovině se recykluje jen 10 % lékárénského odpadu

Místní si nelámou hlavu jen s komunálním odpadem, dalším velkým problémem je skutečnost, že se ve federaci recykluje pouze 10 % zdravotnického odpadu. Na to nedávno upozornilo rádio Svobodná Evropa. Většinou se jedná o léky s prošlou dobou minimální trvanlivosti.

Zatímco na sarajevské skládce mají už od roku 2007 zařízení na recyklaci zdravotnického odpadu, v jiných částech země už tomu tak na mnoha místech není. V samotném Kantonu Sarajevo se navíc daří recyklovat jen 15 % tohoto odpadu, což je lehce nadprůměrné číslo v porovnání s daty z celé federace.

Nepotřebná léčiva z lékáren a zdravotnických zařízení tak často končí v přírodě. Podobně jako v případech skládek s komunálním odpadem – i tady jsou četná místa, kde se léky povalují volně v horách.

Vládní organizace však tvrdí, že se situace zlepšuje, i když přiznávají, že jde o běh na dlouhou trať. „Mluvíme o dlouhém procesu. Je potřeba podnikat edukativní kroky a zvyšovat povědomí mezi obyvateli o tom, že zdravotnický odpad je důležité recyklovat,” řekla rádiu Svobodná Evropa Amela Hrbatová, ředitelka společnosti Epoka, která se zabývá recyklací odpadů.

Čtěte také: Bosna musí odstranit pravoslavný kostel z pozemku muslimské vdovy