Euro ztrácí pozici

Svět se opět začal po ekonomické stránce vyvíjet velmi nerovnoměrně a i pro nás z toho plynou určité důsledky. Napovídají tomu poslední zprávy. Ve Spojených státech amerických pokračuje velmi rychlý pokles míry nezaměstnanosti. Neboli americká ekonomika v tuto chvíli obstojně rychle roste. Vedle toho tu máme Evropu.

Německé ekonomické instituty snižují odhadovaný růst hrubého domácího produktu (HDP) Německa v letošním roce na 2,7 % z dřívějších 4,8 %. A dodávají, že pokud dojde k přerušení dodávek ruského plynu, Německo se propadne rovnou do recese.

Tedy odhady jsou stále nižší. A do toho tu máme řadu předstihových indikátorů, zejména německé předstihové indikátory ZEW a Ifo, které měří ekonomickou náladu a očekávání v zemi, a které také výrazně klesají. A tím věští výrazné zpomalení německého a potažmo evropského hospodářského růstu, ne-li přímo recesi během několika měsíců.

Dvě velké ekonomické zóny, dva docela odlišné výhledy. Když už jsme u toho, pro českou ekonomiku také platí, že aktuálně se odhaduje její zpomalení, guvernér mluví o možném zpomalení až někam k nule.

K tomu si připočtěme druhý rozdíl: eurozóna je stále na minimálních úrokových sazbách, Američané zahájili zvyšování úrokových sazeb celkem svižným tempem. A tím to zdaleka nekončí. Tento týden se totiž veřejně prezentovala prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová poté, co zasedalo vedení ECB a jednalo o její měnové politice. Neboli o nastavení úrokových sazeb a dalších rozhodnutích, které ovlivní nás všechny – nejen eurozónu, ale zprostředkovaně i další země v Evropské unii. A ekonom občas neví, zda se smát, nebo plakat.

Lagardeová totiž pronášela „zásadní“ a „budovatelské“ výroky, jako že „ECB podnikne veškeré nutné kroky k tomu, aby naplnila svůj mandát“, anebo že „ECB je velice vnímavá k současné nejistotě“. Ale jak by tento mandát měl být naplněn, jak ECB hodlá naplnit svůj úkol udržet měnovou a cenou stabilitu a vrátit inflaci na 2 procenta – o tom jsme se nedozvěděli ani písmenko.

 

Centrální banka totiž navzdory současné inflaci ponechala svou hlavní úrokovou sazbu na 0 procentech a takzvanou depozitní sazbu i dál drží na mínus 0,5 procentu. Neboli úrokové sazby jsou nastavené tak, aby inflaci velmi efektivně pohnojily a aby se inflace šroubovala stále výš.

Dokonce i další nástroj, který má centrální banka k dispozici pro ovlivňování inflace, totiž tisk peněz skrze výkup málo bonitních státních dluhopisů od bank výměnou za prakticky nekryté peníze, které se tak dostávají do oběhu, zůstává beze změny a poskytuje inflaci další palivo.

A teď si obojí dejme dohromady. Rychlejší hospodářský růst, vyšší úrokové sazby – versus mizerný hospodářský růst a extrémně nízké úrokové sazby. Kterápak měna asi bude posilovat a která oslabovat?

Samozřejmě k posílení má našlápnuto měna první, tedy měna lépe úročená a měna země s rychlejším hospodářským růstem. Dolar skutečně posiluje k euru dlouhodobě, a to od května 2021 dosud. To je však pohled nazpět do minulosti. Aktuální rozdíl mezi vývojem Evropy a Ameriky ale mluví o budoucnosti – o budoucím vývoji kurzu. Můžeme tedy předpokládat, že stávající vývoj bude pokračovat i dál. Dolar bude sílit proti euru.

Nebude to ale jenom dolar, proti komu bude euro ztrácet. Česká ekonomika sice nemá v tuto chvíli výhodu proti eurozóně v tom, že bychom mohli očekávat rychlejší hospodářský růst v Česku než v eurozóně, ale zato má koruna proti euru výhodu výrazně vyššího úročení. I koruna by tedy měla proti euru dlouhodobě získávat.

Euro se tedy aktuálně jeví jako nejméně výhodnou měnou pro uložení peněz – prakticky neúročené, likvidované vysokou inflací a ještě oslabující.