Ve věku 100 let zemřel vědec Kolmer. Znal tajnou cestu z Terezína, ale neutekl
ÚMRTÍ PŘEŽIVŠÍHO HOLOKAUSTU
Ve věku 100 let zemřel v pátek Felix Kolmer, celoživotní nadšený skaut, vědec a muž, který přežil několik koncentračních táborů. ČTK to potvrdil předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek. Svou nedobrovolnou pouť po koncentračních táborech začal Kolmer v Terezíně, odkud dokonce mohl utéct, neboť znal únikovou cestu ven. Jak řekl před časem v rozhovoru s ČTK, neudělal to, aby uvnitř zůstal někdo, kdo by v případě smrtelného ohrožení vězňů je dokázal zachránit.
Nakonec údajně zůstal jediný, kdo cestu vyzkoušel. Později prošel vyhlazovacím táborem v Osvětimi a díky kuriózním útěkům se na samém konci války dostal na svobodu. Generaci Němců, která páchala nacistické zločiny, dodnes neodpustil. Vraždy odpustit nelze, řekl Kolmer v roce 2015, kdy mu bylo 92 let.
Felix Kolmer se narodil 3. května 1922. Odmalička se zajímal o elektrotechniku a chtěl se stál elektroinženýrem. Byl nadšeným a aktivním skautem. Po nástupu nacismu se v důsledku protižidovských represí stal truhlářským učněm, uvádí se v jeho medailonku na webu Paměti národa.
V roce 1941 putoval do Terezína, kde pracoval při zakládání ghetta, později byl svědkem hrůz odehrávajících se v Malé pevnosti a stal se členem tamního podzemního hnutí. V Terezíně mu v roce 1941 zemřela matka. „My jsme se domnívali, že jedeme na nějakou práci a v sobotu zase přijedeme domů,“ popisoval mezinárodně uznávaný odborník na akustiku svůj první transport. Co nacisté zamýšleli se Židy, prý netušil ani poté, co z ghetta začaly odjíždět transporty do Osvětimi.
V Terezíně se mu podařilo objevit starou chodbu vedoucí z pevnosti, kterou dokonce dvakrát vyšel ven a zaplaval si v Labi, pokaždé se ale vrátil. „Můj úkol byl jenom vědět, že se dá utéct, a držet to jako tajemství až do okamžiku, až to bude zapotřebí. Těmi chodbami nikdo neunikl. Já jsem byl tím jediným, kdo si to zkusil, ale vrátil jsem se, protože já jsem byl nositelem toho tajemství,“ vyvrátil držitel Ceny paměti národa tvrzení, že pomáhal Židům k únikům z Terezína.
V říjnu 1944 byl transportován do Osvětimi, kde mimo jiné viděl Josefa Mengeleho s úsměvem posílat lidi do plynu. Kuriózním způsobem však unikl do tábora Friedland, kde se dočkal konce války. Poté mohl studovat a postupně se stal světově uznávanou kapacitou v oboru akustiky. Je jedním z průkopníků tohoto oboru v tuzemsku, působil i jako pedagog a je autorem a spoluautorem mnoha publikací. Spolupracoval při odškodňování obětí nacistického teroru. Za tuto i svoji odbornou činnost dostal několik vyznamenání a ocenění.