„Nástupnická ideologie“ se dere k moci. Současné šílenství jen tak neskončí

Když dav v britském Bristolu pokácel sochu obchodníka s otroky a místního mecenáše Edwarda Colstona, bylo jasné, že protestní hnutí, které zachvátilo celý Západ a v menší míře dorazilo i do Česka, vstoupilo do nové fáze.

Prvotní protesty v USA, které reagovaly na smrt černocha George Floyda pod kolenem bílého policisty Dereka Chauvina, byly pochopitelné. Můžeme se donekonečna dohadovat, nakolik je americká policie prolezlá rasismem, nakolik je to způsobeno spíš postojem „Nejdřív střílej a až potom se ptej“, nakolik je americká společnost prostě násilnější. Jisté je, že udušení Floyda byl zločin a způsob udržování pořádku v USA je zralý na hlubokou reformu. To je něco, na čem se shodnou politici zprava doleva.

Podobně rabování, které tyto oprávněné protesty doprovázelo, se dalo pochopit spíš jako oportunistické využití situace než projev politického názoru. Ve chvíli, kdy Colston letěl k zemi, bylo jasné, že nejde o hnutí s omezenými požadavky na reformu policie, ale o něco mnohem většího. Možná až revolučnějšího.

Hnutí nemá úplně jasnou identitu. Může se mu říkat bojovníci za sociální spravedlnost, Black Lives Matter, politická korektnost, dokonce i MeToo. Podle kulturního kritika Wesleyho Yanga žádný z těchto názvů ho plně nevystihuje. Říká mu proto „nástupnická ideologie“. Ta má ambici, podobně jako marxismus, nahradit vládnoucí liberalismus něčím novým.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.