Katastrofismus jako životní postoj. Doba v něčem připomíná starý Řím

Občas máme pocit, že svět se kolem nás bortí. V naší severočeské vísce častěji slýchám neobvykle agresivní výpady proti politikům všech stran, lidový slovník, řekl bych, ještě víc zhrubl a asi nejhorší ze všeho je téměř všudypřítomná obava, co s námi bude. Nad společností občas leží jako temná, těžká deka a také víme, že strach stojí u kořenů hněvu.

Když se mě lidi ptají, jak se mají s dobou vyrovnat, zkouším zahnat své vlastní stresy a odpovídám, že asi ještě bude hůř, ale že se tato doba dá prožít mnohem lépe, když si dáme pozor na to, jak o ní přemýšlíme a jak ji prožíváme. Stále totiž žijeme z poměrně laciných potravin minulé sklizně a dosud se naplno neprojevily potíže spojené se sníženou dodávkou ukrajinského obilí, se suchem v USA či nedostatkem vody v lidnatém Pákistánu. Zatím je čas se psychologicky připravit. Jeden nedostatek nám totiž nehrozí – špatných zpráv bude stále dost.

Tato doba v něčem připomíná císařský Řím. Vlády se rychle mění, skandálů neubývá. Lid se dožaduje chleba a her. Současné násilné filmy a počítačové hry i u malých dětí prosycují celou společnost a podobají se méně virtuálním soubojům gladiátorů v římském Koloseu. Zvykli jsme si na to, ale v pořádku to, myslím, není. Podobně se můžeme dívat na současnou vlnu pornografie jako na digitální analogii antických orgií a trochu se znepokojením sledovat, jak se hetéry a omamné látky zabydlily i u bohatých a vlivných lobbistů a politiků.

Nesnažím se psát další, nadbytečnou kritiku doby, ale upozornit, že tohle je přesně to prostředí, kdy se v multikulturním helénském období a později v císařském Římě rozmohlo apokalyptické uvažování, přestože konec Říma měl nastat až za několik staletí. Ve společnostech naštěstí platí zákon polarity, kdy společně dejme tomu s orgiastickým či hédonickým přístupem k životu vzniká opačný, například asketický postoj. Zralá a pozdní období říší už v sobě nesou zatím jen málo zřetelné semínko nové společnosti. V případě pozdně antického Říma to bylo jednoduché a neformální křesťanství. V naší době to ještě nevíme, ale řekl bych, že nová mentalita přinese nějakou náboženskou syntézu východních a západních prvků společně s péčí o přírodu.

V zásadě platí, že lidé mají obvykle dost neurčitý, ale přitom silný pocit, že existuje nějaký vrozený řád a že jeho překročení mívá za následek pohromu.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.