Česká justice, ňadra v dějinách a jak se z lidí dělají neosoby

Nečekanou změnu v křesle ministra spravedlnosti analyzuje Lenka Zlámalová, zatímco Jiří Peňás líčí zážitky z toulek Maďarskem a zamýšlí se i nad mystériem ňader. K případu britského filozofa Rogera Scrutona se ve svém eseji vrací Martin Weiss.

„Vyměnit ministra spravedlnosti, který je nezbytným aktérem změn ve státním zastupitelství, den po oficiálním prohlášení, že policie navrhuje obžalobu Andreje Babiše, je brutálním vzkazem žalobcům. Dejte si pozor, pro svou osobní svobodu jsem připraven udělat úplně všechno a najal jsem si na to pořádně tvrdou pitbulku, která nebude mít zábrany po vás vystartovat. Však ji dobře znáte,“ vžívá se do uvažování předsedy vlády Lenka Zlámalová.

„Muži mezi sebou vedou různé hovory, v nichž nejednou padne leccos zajímavého, o čem by nemluvili třeba na veřejnosti nebo neřekli do sdělovacích prostředků, tedy do médií, i když se v nich často třeba živí. Tak třeba není obvyklé a ani rozumné, aby zveřejňovali svůj názor na ňadra a věci s nimi spojené, třeba na kojení, tím spíše před publikem. Je to, jak napsal minulý týden kolega Ondřej Štindl, minové pole, a člověk, muž naší kultury, musí být trochu sebevrah nebo masochista, aby na něj vstoupil, natož aby po něm začal pobíhat, to se z něho pak rychle stane zajíc v honební sezoně. Já se tu v něj se všemi možnými následky proměním,“ riskuje Jiří Peňás.

„Útoky na Rogera Scrutona už jsme v Echu komentovali víckrát,“ říká Martin Weiss a pokračuje: „Podívejme se na anatomii jedné pomluvy z posledního rozhovoru. Scruton byl mimo jiné kritizován za to, co tam řekl o Číňanech. ,Vytvářejí z vlastních lidí roboty, a tak omezují, co je možné dělat. Každý jednotlivý Číňan je něco jako replikou toho dalšího, a to je strašidelné.‘ Autor pro vytištěný text vyškrtl vedlejší větu ,a tak omezují, co je možné dělat‘, čímž ve zbylém textu zesílí nápadnost slov ,replika‘ a ,robot‘, jež mají dehumanizující konotace. Ale umíme snad ještě číst? Je jasné, že když se řekne ,Číňané‘, myslí se tím v tomto kontextu čínský stát, čínské komunistické vedení. Tak jako když mluvíme třeba o německém průmyslu nebo německém fotbale, tak řekneme ,Němci‘, aniž tím myslíme všechny Němce. Anebo ještě jinak. Kdyby nějaký cizinec napsal, že se ,Češi v 70. letech rychle podřídili normalizačnímu režimu‘, asi bychom chápali smysl toho tvrzení a nepokoušeli se ho vyvrátit tím, že tu bylo pár desítek jednotlivců, kteří dávali veřejně najevo nesouhlas s režimem, a tvrzení je tudíž čechofobní.“