Edison naší doby má problémy

Málokdy se stane, že by jeden post na Twitteru vzbudil mezi dospělými lidmi takové pozdvižení jako tweety Donalda Trumpa. Nedávno se to povedlo Elonu Muskovi, šéfovi automobilky Tesla. V úterý 7. srpna ráno kalifornského času oznámil ve dvojici tweetů svým dvaadvaceti milionům sledovatelů: „Uvažuju o tom, že bych Teslu stáhl z veřejného obchodování za 420 $. Financování zajištěné. Akcionáři by se buď mohli nechat vykoupit za 420, anebo si akcie nechat a pokračovat v soukromé společnosti.“

Tím veškerá podobnost s tweety prezidenta Trumpa končí. Toto sdělení vyžadovalo k pochopení určitou orientaci v problému. Co tedy vzbudilo ten poprask?

Výrobce elektrických aut Tesla se obchoduje na burze, veřejná nabídka akcií (IPO) se uskutečnila v roce 2010. Tesla má za sebou mnohé úspěchy, ale také ji provázejí pochybnosti o dlouhodobém finančním zdraví firmy. Řada obchodníků periodicky spekuluje na pokles jejich akcií. Musk je celkem pochopitelně nemá rád, tvrdí, že jsou zainteresovaní na destrukci společnosti. Nemá rád ani „kvartální“ uvažování, k němuž jsou veřejně obchodované firmy nuceny, provoz jeho další firmy SpaceX, jež je privátně držená, se mu zamlouvá mnohem víc.

Veřejně obchodovaná firma má lepší přístup k financování, může taky motivovat zaměstnance vyplácením v akciích či v opcích (což Tesla praktikuje). Ale taky je podřízena mnohem větší regulatorní zátěži – na ochranu investorů. Mimo jiné právě i v případě, jako je stažení z trhu, jakož i v zacházení s informacemi, jež mohou ovlivnit hodnotu akcií. Prohlášení, jaké učinil Musk, je problematické hned z několika důvodů.

Jednak tu byla ta slova „financování zajištěno“. Musk by na vykoupení všech akcionářů za cenu, která byla asi o dvacet procent nad trhem, potřeboval hodně peněz, v řádu desítek miliard dolarů. Pokud by je neměl, byl by jeho tweet dost špatným vtipem na hranici zákona; hodně lidí by na tom mohlo prodělat a hodně lidí vydělat, zejména ti, kteří by znali pravdu, tedy včetně Muska, držícího asi dvanáct procent akcií. Člověk v Muskově pozici takové věci oznamuje po přípravě s právníky, a ne na Twitteru s použitím cifry známé jako slangový výraz pro marihuanu.

Proto taky hned v Tesle začala vyšetřovat Komise pro cenné papíry. Proto hned několik institucionálních investorů začalo pracovat na žalobě. Dosavadní stav poznání je takový, že Musk s některými potenciálními investory jednal, prý s šéfem saúdskoarabského státního investičního fondu, ale financování převzetí zajištěné neměl.

Dalším, kdo se ocitl v ožehavé situaci, byla správní rada firmy. Jí se Musk zodpovídá, ona reprezentuje zájmy akcionářů, a měla by tedy o takových krocích vědět. A příslušně se i chovat – v okamžiku, kdy chce ředitel akcionáře vykoupit, se jeho zájmy a zájmy akcionářů potenciálně rozcházejí. Je to jako „vytěsňování“ drobných akcionářů u nás, až na to, že Musk by musel vytěsňovat i velmi velké akcionáře. Správní rada by v tu chvíli měla utvořit separátní výbor jednající bez Muska. Její první prohlášení nebudilo dojem, že by její členové věděli mnoho.

Minulý pátek Musk svůj plán odpískal. Vyšetřování a žaloby ovšem běží dál.

Odehrálo se to po roce, který byl pro Muska dost bouřlivý. Nejen na Twitteru, jehož je agilním uživatelem, ale hlavně v práci.

Kdo je Elon Musk? Jeden z nejbohatších Američanů je původem Jihoafričan. V sedmnácti přijel studovat do Kanady, pak se přesunul do USA, ale nakonec – tak jako řada lidí, kteří uspěli v Silicon Valley – odešel ze Stanfordu podnikat. Boháče z něho udělalo to, když sloučil svou firmu vyvíjející internetový platební styk s konkurenčním podnikem Petera Thiela, pojmenovali ji PayPal a v roce 2002 ji prodali za 1,5 miliardy eBay. Za utržené peníze si koupil auto McLaren formule 1, které vzápětí zlikvidoval při havárii. Ale hlavně je využil k něčemu vzácnému – zakládání firem, jež přinášejí technologickou revoluci i mimo svět bitů a pixelů. Drze si usmyslel, že je schopen i v zavedených oborech začít dělat naprosto po svém a originálně to, co bylo považováno za víceméně nemožné. Heslem investičního fondu Petera Thiela, vystihujícím zklamání z nevyužitého potenciálu Silicon Valley, je „Chtěli jsme létající auta, dostali jsem sto čtyřicet znaků“. Neměli na mysli to, aby Twitter mezitím zdvojnásobil délku postu ze 140 na 280 znaků. Spíš to, co dělá Musk.

S firmou SpaceX se Musk rozhodl nacpat se mezi těch pár gigantů, jako je Boeing, schopných vyrábět kosmické rakety, a přišel se stroji, které prokazují konkurenceschopnost. Jeho projekt vlaku Hyperloop představuje první kvantový posun v pozemní dopravě po dlouhých desítkách let; překážky jeho realizaci nejsou ani tak technologické jako politické a taky to, zda by lidé byli schopni hyperrychlou jízdu snášet. Baterie, které vyvíjí pro Teslu a pro domácnosti, mají zatím nejblíž k vyřešení problému, kvůli němuž jsou prozatím alternativní zdroje energie marnotratným prestižním projektem: skladování elektřiny. Jeho nová firma Boring Company chce radikálně srazit náklady při hloubení tunelů.

Tesla byla založena v roce 2003, Musk se k ní připojil v roce 2004, ale plně ji vzal do ruky v roce 2008. Toho roku začala prodávat svůj Roadster, jenž se stal prvním úspěšným sériovým elektromobilem. Sériovým v tomto případě ovšem znamená, že se jich prodalo něco přes dva tisíce kusů; velkou část výroby obstarávala britská automobilka Lotus. Následujícího sedanu Model S se ovšem už prodal zhruba desetinásobek.

Bylo to auto, které lidi nadchlo prostě jako auto, nejen jako technologická kuriozita či pohyblivý nástroj signalizování ekologické progresivnosti. Musk taky pojal revolučně nejen technologii a design. Vybudoval síť nabíjecích stanic po celých USA. Na rozdíl od běžných automobilek jsou všechna dealerství a servisy Tesly jejím majetkem, takže firma má pod kontrolou celou zákaznickou zkušenost – je to jakýsi iPhone mezi automobily. Tesla byla sice autem pro boháče, ale základna pro šíření elektromobilů byla tu.

Po crossoveru Model X, jenž byl trochu krokem stranou, se rozhodujícím měl stát Model 3. To už mělo být běžně dostupné auto vyšší třídy, schopné konkurovat BMW trojkové řady. To ovšem znamenalo dostat se na úplně jiná výrobní čísla, stát se skutečnou velkou automobilkou. To je nesmírně konkurenční, logisticky náročný obor. Že je v něm možné i zaostat a dostat se do stadia klinické smrti, to právě Američanům nemusí nikdo připomínat.

Musk začal vedle továrny v Kalifornii budovat i Gigafactory v Nevadě, jež má být největší budovou na světě. Od prezentace prototypu na jaře 2016 mohli lidé skládat zálohu tisíc dolarů na koupi nového modelu; během měsíce jich bylo přes tři sta tisíc. V květnu 2016 Musk slíbil, že do konce roku 2017 dodá sto tisíc kusů a v roce 2018 dosáhne výrobní kapacity půl milionu vozů ročně. Koncem roku 2017 měl vyrábět 5000 kusů týdně.

Nestalo se, a nejen to. Z Tesly unikaly hororové story. Průmyslové roboty propichovaly baterie. Celá várka baterií byla vyrobena s pryskyřicí se špatným složením. Odpad a zmetky při výrobě dosahují obřích rozměrů. Zařízení pro výrobní linku od německé firmy Grohmann, kterou Musk koupil, bylo do Nevady narychlo dopraveno šesti letadly. Letos v létě Tesla konečně vyrobila 5000 aut za týden. To už jsou skutečná čísla; česká Škodovka vloni vyráběla 15 000 aut týdně. Jenže Musk při rozjezdu výroby propálil neuvěřitelné sumy peněz. A osobně ho řídil, jako by byl chytřejší než manažeři všech světových automobilek dohromady. Není divu, že se začaly objevovat pochybnosti o finanční životnosti Tesly a obchodníci spekulovali na pokles akcií.

Musk, který trpí obsesí, že musí mít sám všechno pod kontrolou (nejen při výrobě Modelu 3), zároveň nebyl schopen vzdát se impulzivního vrhání se do nejrůznějších akcí. Ne že by byl jako malé dítě – třeba miniponorka, kterou jeho inženýři bleskově sestrojili pro záchranu thajských chlapců uvězněných v jeskyni, fungovala a při trochu jiných okolnostech by zřejmě byla využitelná pro jejich záchranu.

Jeho záliba v Twitteru mu přinesla občas problémy a investoři a členové správní rady naznačují, že by toho měl nechat. Což lidé říkají i Donaldu Trumpovi, ale tím veškerá podobnost s prezidentem končí. Muskův Twitter je překvapivě příjemné čtení. Nápadně chybí marketingové fráze a bombast i neformálnost, jež přijde neformální jen autorům samotným. Zato narazíme na intelektuální či kulturní hříčky, jež jsou od technologa nečekané a vtipné tak, že nemáte pocit, že by se vytahoval. Když jeho Boring Company postovala fotografii z tunelu s popiskem „Kruhy, kruhy a zase kruhy“ (anglické ring znamená kruh, prstenec i prsten), okomentoval to poznámkou „wagnerovské“. Musk je liberál v americkém slova smyslu, ale velmi střízlivý. Nechce předělávat lidi a není nakažený politickou korektností „Lidé, kteří se prohlašují za socialisty, jsou obvykle depresivní, nemají smysl pro humor a chodili na drahou univerzitu. Osud miluje ironii,“ napsal nedávno a doprovodil to variací na známý vtip: „Kolik socialistů je potřeba na zašroubování žárovky?“ – „To není vtipné!“

Patos a idealismus si Musk nechává jen pro možnosti technologie. Jinak je na amerického miliardáře nezvykle střízlivý a ironický. Současný svět má skvěle řízené firmy, v nichž se uplatňuje systém, akumulované kolektivní poznání a drive k efektivnosti. Má podnikatele měnící svět novými obchodními modely. Má revolucionáře v informačních technologiích. Ale pokud bychom hledali nějakého vynálezce, který by se dokázal zároveň stát průmyslníkem jako Edison, pak k němu má nejblíž Elon Musk. Byla by škoda, kdyby měl skončit ve vězení.