5 Týdeník Echo - Genius Loci

Nebeské radosti ve Štrasburku

Týdeník Echo

Témata: , , ,

Bylo to loni týden před Velikonocemi. Na jihu Francie. Zase jeden teroristický útok. Zahynul při něm policista, který se nabídl islamistovi výměnou za ženu, kterou ten zločinec vzal jako rukojmí. Policista, kterého ten v Maroku narozený, Francií přijatý muslim ještě stačil zavraždit, než byl sám zastřelen, se jmenoval Arnaud Beltrame a prezident Macron o něm pak prohlásil, že to byl pravý hrdina a Francie na něj nezapomene, tak to tu připomínám. 

Takže i daleko na východě Francie, v ulicích předjarního Štrasburku patrolovaly vojenské hlídky se samopaly hezky položenými na hrudi, maskáče, bagančata a barety pluly nákupní třídou Grand rue – Langstrass směrem ke katedrále, kam se musí ve Štrasburku vždycky dojít. Působili ti hoši ležérně a byl na ně vlastně zajímavý pohled. Jako by se jen tak loudavě procházeli městem, které nedávno okupovali, takže by si člověk mohl představovat, že těmi ulicemi, které těžko mohou zapřít německý styl, prochází francouzská armáda, která to město obsadila a vyhlásila výjimečný stav.

Jenže Strasbourg byl už dávno pofrancouzštěný a obyvatelstvo pokojné, takže kdyby člověk nevěděl, co se v té zemi děje a co je příčinou roky trvajícího výjimečného stavu, byl by překvapen, k čemu v takovém pacifikovaném kraji jsou vojenské hlídky s kvéry k okamžitému použití. 

Straßburg je pěkné německé říšské město, ve kterém jeho kdysi převážně německé obyvatelstvo mluví francouzsky. Když se podíváte na zvonky, je to samý Klein, Muller nebo Jung, ale zato Louis, Charles nebo Xavier. Po Němcích tady zůstaly hrázděné domy, větší ordnung a kuchyně se silným zastoupením zelí a krvavých jelit. A samozřejmě pivo, které se tady pije víc než víno, i když to se v tom kraji také pěstuje. Tím krajem je Alsasko, jež střídavě padalo na německou a francouzskou stranu, aniž se někdo Alsasanů moc ptal. Jejich jazykem byla ovšem germánská alsaština, kterou se prý ještě občas mluví na venkově, ve Štrasburku zůstala zachována tak akorát na cedulích s názvy ulic, které ovšem nejsou vždy totožné. Takže třeba centrální Rue du vengt-deux novembre, tedy ulice 22. listopadu, připomíná „triumfální vstup“ francouzského vojska do Štrasburku po skončení války v roce 1918, odkdy zase patřilo město po padesátileté německé správě do Francie. Pod tím názvem je na ceduli ovšem menším písmem napsáno Nejstross, což je alsasky jednoduše Nová ulice. Nebo Pont National přes řeku Ill, jejíž kanál obtéká staré město, se jmenuje postaru Wissturmbruck, což bude alsasky asi most U Bílé věže. Je to myslím hezké řešení, jak si sice město pojmenovat po svém, ale úplně mu nevymazat paměť. Představte si, kdyby se třeba v Liberci nebo Chebu nebo vůbec všude v Sudetech obnovily aspoň na cedulích staré německé názvy ulic a náměstí, které se od vyhnání starých obyvatel většinou jmenují po českých obrozencích, kteří tam nikdy nebyli, nebo po Benešovi, který to zařídil. Třeba právě v tom Liberci, kde se náměstí před radnicí jmenuje Dr. Edvarda Beneše, přičemž se celé staletí jmenovalo jednoduše a neagresivně Altstädter Platz čili Staroměstské…

Ale tou hlavní věcí, kterou tady Němci nechali, je samozřejmě katedrála Notre-Dame. Čili münster, jak se takovým obrům v Německu říká. Byl jsem ve Štrasburku dvakrát v životě a je to úchvatný zážitek, stanout před ní, před Milovanou paní, jak Panně Marii pěkně říkají Němci: Liebfrauenmünster. Přicházíte k ní úzkou kramářskou uličkou (rue Merciére – Krämargasse), kolem goticky nachýlených hrázděných domů, takže ji dlouho nevidíte, ale pak se před vámi zjeví jako načervenalý gigant, vztyčený mezi pohádkovými kulisami, jako narudlý veleještěr s jedním rohem, neboť druhá věž už se z nějakých důvodů nepostavila. Takže tak asymetricky trčí jedna věž do výše 142 metrů. Ale nejúžasnější je ten gigantický portál a obří tympanon s kamennou encyklopedií mystického světa od jeho stvoření do konce věků. Desítky a stovky kamenných postav drží svá místa v obloucích, které spojují svět s nebesy, víru s dějinami, člověka s Bohem. A to vše je vtištěno do úžasné mnohosti tvarů, která jako by neměla konce a explodovala a vzápětí zamrzla do gejzíru, který stéká po obrovské stěně průčelí. 

Hezky ty pocity úžasu popsal jeden mladík, který ve Štrasburku studoval práva a začal trochu psát, nejdřív samozřejmě lyrické básničky, které se brzy dostaly do německých čítanek. Když na ten dojem už jako zralý muž vzpomínal v pamětech, které nazval Báseň a pravda, napsal: „Celou moji duši naplnil neznámý a intenzivní pocit – mohl jsem se jím rozechvívat i opájet, ale nemohl jsme ho poznat ani vysvětlit, protože se skládal z tisíce jednotlivostí spojených harmonicky v jeden celek. Takové jsou prý nebeské radosti a já jsem se tam znovu a znovu vracel, abych si nadpozemských slastí stále užíval.“ 

Jmenoval se samozřejmě Johann Wolfgang Goethe a jeho setkáním se štrasburskou katedrálou v roce 1770 začíná nová poetika a estetika. Jeho pohled na tu nestvůrnou nádheru z načervenalého pískovce nalámaného v blízkých Vogézách trhne oponou za klasicismem a otevře ji romantismu. Své nadšení, zrozené před portálem štrasburského münsteru, vyjádří ve spise, který je zároveň manifestem rodícího se romantismu: Von Deutscher Baukunst – O německém stavitelském umění z roku 1773. Jednoho ze stavitelů štrasburské katedrály Erwina von Steinbach (přelom 13. a 14. století) tam přirovná k Michelangelovi a Dürerovi, mluví o něm jako o pravém německém géniovi a stavbu samu nazve „pravzorem německé síly“.

 

Goethe přitom nebyl žádný nacionalista, jeho nadšení bylo spíš idealistické okouzlení architekturou, ve které hledal ducha, který se vzpíral omezené přítomnosti. O gotické architektuře má navíc jen mlhavé představy, nezná francouzské katedrály a myslí si, že je to ryze „německý styl“, jak tomu říkají v Itálii. Přesto má jeho setkání převratný význam a celá další generace se do těch monster zamiluje, takže romantismus je bez nich nepředstavitelný. Mladý Goethe se tedy ve Štrasburku revolučně nadchne pro něco, co jeho věk s nechutí odmítal. Osvícenství hledělo na gotické katedrály s opovržením, byla to pro něj tajemná a podivná monstra, která zůstala trčet uprostřed měst jako nechtěný balvan z temného věku, z nenáviděného středověku. Pro klasicisty a osvícence to byla architektura barbarská, tmářská, plná nesrozumitelných symbolů, které zatemňovaly cestu k jasu pokroku. Kdyby mohli a kdyby to nebylo tak drahé, odstřelí to, rozeberou na stavební kamení, jak se ovšem ve Francii za revoluce leckde stalo, třeba v Cluny, z největšího chrámu středověku zůstaly během pár let trosky. To katedrála ve Štrasburku měla štěstí, i když párkrát se na ni střílelo, z německých i francouzských kanonů. Když vylezete na tu věž, otevře se vám pohled na širokou rovinu Rýna, ohraničenou ze dvou stran siluetou nízkých pohoří. A člověk si může představit, jak to asi vypadalo, když táhli Francouzi od Vogéz, jako v roce 1681 Ludvík XIV., který to staré říšské město schramstl jak malinu. Nebo od Schwarzwaldu a přes Rýn, jako v roce 1792, kdy na revoluční jakobínskou Francii táhli interventi (byl bych na jejich straně), a obránce revoluce, Rouget de Lisle, jinak básník a skladatel spíš průměrný, složil tady ve Štrasburku jedné dubnové noci v záchvatu inspirace Marseillaisu, takže by se klidně mohla jmenovat taky Štrasburkéza…  

Dnes na Štrasburk táhnou davy europoslanců a eurobyrokratů, kteří mají na předměstí svou čtvrť. Jiná předměstí osídlili noví obyvatelé západní Evropy, kteří budou stále silněji měnit její podobu. Jeden z nich, Maročan, který se narodil už tady, postřílel loni čtrnáct dnů před Vánocemi pět náhodných lidí. Vybral si pro to místo kousek od katedrály, kde se konal trh, který si zatím uchoval jméno Chriskindelmärik. Provolával přitom slávu Bohu náboženství, o které se Goethe velmi zajímal a měl ho v distancované úctě. Věřil, že jeho místo je v Orientu a tady o něm může jen zasněně číst. To by koukal.

 

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.