Piráty na školství nepouštět

Gretou Thunbergovou vyvolaná a částí studentstva nesená globální klimatická stávka v pátek měla i svou českou podobu. Centrem Prahy sice prošlo jen pár stovek účastníků, ovšem jako jev by to nikdo neměl podceňovat. Podle sociologických studií mezi dorůstající generací a dvacátníky názor, že planeta se otepluje a lidstvo musí silně omezit vypouštění oxidu uhličitého, dominuje. I napravo od politického středu vidíme touhu přizpůsobit se – nikoliv věčné klimatické změně, ale této vágní emoci mladých Čechů. Jde o úlek politiků, kteří se i z jiných důvodů bojí, aby ještě někdy dokázali získat nějaké prvovoliče. Takže vemlouvavým tónem o Gretě mluví namátkou šéf STAN Vít Rakušan či místopředseda ODS Miloš Vystrčil, který má u modrých na starosti zelenou politiku. V Událostech, komentářích před měsícem Vystrčil během diskuse o Gretě T. mimo jiné pravil: „Co bych vyzdvihl, je zájem mladých o to, aby se klimatické změny řešily. Můžou k tomu sami přispět třeba tím, že když se pojede na dovolenou, tak se pojede tím způsobem, aby to nebyla příliš velká uhlíková zátěž... Mladí lidé právě tímto způsobem můžou využít aktivitu Grety.“

Jenže tempo neudávají tito neupřímní imitátoři, tempo udává někdo jiný, totiž Pirátská strana. Sympatie mezi ní a Pátky pro budoucnost (FfF) jsou oboustranné.

Ještě před prázdninami se „požadavky“ FfF pokusila vnést na pořad sněmovny pirátská poslankyně Dana Balcarová.

Teď ve čtvrtek se její stranický kolega, pražský radní pro školství Vít Šimral obrátil na ředitele pražských škol se žádostí, aby omluvili studenty, kteří se zúčastní klimatické stávky: „... rád bych Vás požádal o vstřícnost při omlouvání studentek a studentů za účelem účasti na stávce.“

Kromě toho radní Šimral žádá o „posílení výuky témat oboru environmentalistiky tak, aby se staly průřezovými skrze všechny vyučované předměty“. A nabízí komunikaci, rozuměj agitaci, politické reprezentace Prahy se studentkami a studenty.

Jistá indoktrinace v českých školách už je, především kombinací rámcových vzdělávacích programů a nabídky „neziskovek“, jež do škol přichází ve velkém objemu. Ale pokud vím, pirát Šimral se stal prvním politikem s nějakou reálnou mocí, který prosazuje politické mítinky na úkor vzdělávání. Šimralova reálná moc spočívá v tom, že střední školství spadá do kompetence krajských úřadů – a hlavní město Praha kraj je.

Bez ohledu na to, zda důvěřujeme tzv. vědeckému konsenzu o antropogenní klimatické změně, nebo vyhledáváme skeptičtější vědce, tzv. klimatická stávka je mimořádně směšná záležitost. Teenageři (asi se vyplatí opakovat, že aktivně jen malá část) tu inscenují rebelii, která je ve skutečnosti podporou vládní politiky, oficiálních cílů Evropské komise, a dokonce konferencí OSN. Naši stávkující proti váhajícím elementům ve společnosti a v establishmentu podporují ty agilnější hlasatele doktríny. Od kulturní revoluce v Číně, kde velký kormidelník Mao využil proti váhavcům nevzdělanou zfanatizovanou mládež, nás dělí vlastně už jen komunistická a východoasijská surovost. Studentům ale před vstupem do života pleteme pojmy. Být avantgardou hlavního proudu není rebelie. A živit v mladé ženě či muži iluzi, že místo znalostí stačí emoce nebo že mezi vědci v tak složitém oboru, jakým je klimatologie, panuje či vůbec může panovat definitivní shoda, je neomluvitelný výplach mozků.

Dnes se zdá, že Piráti půjdou do příštích voleb jako hlavní vyzývatel Andreje Babiše; každopádně mají šanci usednout v příští vládě. Každý, kdo je tzv. napravo od nich a ve vládě s nimi by se mohl ocitnout, si po Šimralovi musí do sešitku napsat: Piráty na školství nepouštět.

Další články Daniela Kaisera naleznete ZDE