Hlavně „netrajdat“ po světě

Hlavně „netrajdat“ po světě
Komentáře

komentář

Ondřej Štindl

Prezident Zeman v rozhovoru pro Frekvenci 1 projevil názor, že české hranice by měly být zavřené ještě rok, a to i směrem ven, doporučuje lidem dovolenou v české krajině. Velice výmluvný příklad toho, jak politická moc může nouzovému stavu přijít na chuť. Zákaz vycestování je totiž zjevně protiústavní, což všichni tak nějak tuší, raději se v tom ale nešťourají. A i jeho přínos pro boj s pandemií COVID-19 je sporný.

Zvlášť kdyby pro cestovatele platila stejná pravidla, jako už teď připouští krizový štáb pro případ služebních a obchodních cest, které možná budou povoleny. Tedy povinnost prokázat při příjezdu bezinfekčnost (třeba testem) nebo se odebrat na čtrnáct dní do karantény. Svobodu pohybu lidem zaručuje ústava, která není žádný luxus pro pohodové časy, ale základní dokument státu, shrnutí jeho hodnot, o něž je potřeba se opírat především v dobách horších.

 

Ústavní práva mohou být omezena jen za určitých podmínek a z přesně popsaných důvodů. Ústavní právníci v té věci mají jasno, předpokládám, že stejně tak i prezident Miloš Zeman. Přesto je ale pro něj výhodné prezentovat se tímhle způsobem. Pandemie COVID-19 a v souvislosti s ní vyhlášená opatření zvýraznily potřebu disciplinovanosti lidí a část politiků by asi tu okolnostmi vynucenou ukázněnost proměnila v cosi trvalejšího.

Uzavřené hranice, nemožnost vycestovat části lidí asociuje časy totalitního režimu. Pro jinou část ale ta asociace není nepříjemná nebo má dojem, že v časech krize by si druzí neměli moc vyskakovat, lepší je se zařadit, jistě v tom taky hraje nějakou roli strach z nákazy, tím ale trpíme v jisté míře všichni. Zákaz vycestování je také projevem nedůvěry k občanům, která je rovněž charakteristická pro autoritářské režimy.

Lidé zřejmě nejsou schopni vyhodnotit situaci, bezhlavě by se hrnuli do cizích zemí, kam by je stejně nepustili, vystavovali se riziku nákazy jenom pro ten „rajc“. Hrad v té souvislosti drží svou obvyklou rozdělující rétoriku: na jedné straně ti zodpovědní a disciplinovaní a na druhé sobci, kteří na „dolních deset milionů“ kašlou, klidně by si trajdali po světě.

Jenomže lidé nevolají po zrušení zákazu vycestovat proto, aby si mohli v dekadentní cizině užívat nezaslouženého luxusu. Mohou mít pro svoje cesty vážné důvody, třeba rodinné, mohou chtít překročit hranice třeba i proto, že se rozhodli už nevracet, chtějí žít někde jinde. Anebo ani nikam cestovat nechtějí, ale nedělá jim dobře, když jim někdo seškrtává jejich ústavní práva, vědomí, že se mohou kdykoliv sbalit a vyrazit jinam, je součástí jejich chápání svobody.

Zemanův mluvčí Ovčáček na Twitteru sdílel článek o názorech ústavních právníků, kteří zákaz vycestování vnímají kriticky. Doprovodil ho pobouřeným komentářem. Nikdo ani jediným slovem nezmínil otázky lidských životů. Dalo by se to odbýt jako pro něj typická kýčovitá přepjatost. Je za ní ale možné vnímat i jakousi taktiku. Umlátit jakoukoli kritiku poukazem na ochranu lidských životů, snažit se tím zastavit diskusi, v zájmu záchrany životů je přece ospravedlnitelné cokoliv.

Jenomže přínos zákazu vycestování pro záchranu životů je značně diskutabilní. A navíc pro svobodnou společnost není fyzické přežití tou nezpochybnitelně nejvyšší hodnotou. Společnost, která se v zájmu udržení iluze bezpečí snadno vzdává svobod, o ně může definitivně přijít. Pandemie COVID-19 definitivně promění naše životy, slyšíme pořád dokola. Ve sporu o zákaz vycestování jsou možná vidět kontury té proměny i politických střetů, které se v době po koronaviru budou vést.

Foto: poutak

 

Související články