Šestý srpen změnil svět. Účinek atomové bomby šokuje dodnes

Druhá světová válka na tichomořském bojišti zuřila ještě mnoho týdnů poté, co Evropa už oslavovala mír. A fanatický odpor japonských vojáků, kteří se jen vzácně vzdávali, dělal americkým generálům vážné starosti. Ty ještě zesílily poté, co dobývání menších ostrovů Iwodžima a Okinawa stálo životy 20 000 Američanů. Obavy z obrovských ztrát se tak staly jedním z hlavních důvodů, proč se americké velení rozhodlo shodit 6. srpna 1945 atomovou bombu.

Bylo pondělí čtvrt na devět ráno, když japonské přístavní město Hirošima ozářilo „druhé slunce". Tak o efektu, který výbuch uranové pumy nazvané Little Boy (Chlapeček) vyvolal, hovořili ti, kteří přežili. Díky ohromující záři, jež explozi atomové bomby provázela, také získala hrozivá zbraň v japonštině své jméno – pikadon, jež doslova znamená záblesk-bum. Vedle jasného světla ale Chlapeček způsobil hlavně mohutnou a ničivou tlakovou vlnu, provázenou spalujícím žárem.

Jeden z lidí, kteří přežili, řekl: „Hirošima nepřipomínala město, které zničila válka, ale děsivý obraz posledního soudu." Vydrželo jen málo budov, nejznámější z nich byl železobetonový Průmyslový palác. Dílo českého architekta Jana Letzela z let 1912 až 1915 leželo sice jen 150 metrů od výbuchu, díky pevné konstrukci ale stavba vydržela, všichni úředníci i návštěvníci však zemřeli. Torzo kdysi pyšné budovy je dnes Atomovým palácem – mementem, jež připomíná nebezpečí jaderného konfliktu.

Tlaková vlna a žár přinesly těsně po výbuchu smrt velké části z 350 000 obyvatel Hirošimy. Při explozi zemřelo nebo bylo smrtelně zraněno kolem 80 000 lidí – téměř každý, kdo byl v té chvíli blíže než kilometr a půl od hypocentra; atomová bomba ale přímo zabíjela i ve dvojnásobné vzdálenosti. Další tisíce lidí byly zraněny, téměř všechny přeživší pak postihla i do té doby zcela neznámá nemoc z ozáření. Té podlehly tisíce obyvatel Hirošimy i v dalších měsících a letech.

Do konce roku 1945 zemřelo v důsledku výbuchu atomové bomby 140 000 lidí, v letech 1946 až 1951 přibylo dalších 60 000 obětí a na komplikace spojené s ozářením umírají lidé dodnes. Podle japonských oficiálních údajů přesahuje celkový počet mrtvých z Hirošimy 260 000. Bomba zničila téměř celé město – stavby ze dřeva a cihel neměly šanci proti tlakové vlně, jež v hypocentru dosahovala rychlosti zvuku a ještě kilometr daleko byl nápor vzduchu větší než při hurikánu.

Použití atomové pumy na Hirošimu (a Nagasaki, zničené o tři dny později) je dodnes předmětem sporů. Zastánci poukazují na to, že bomba zachránila mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 000 mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.

Na druhou stranu se však také existují hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska – dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii lidstva – pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války. Statisíce mrtvých a raněných obyvatel Hirošimy a Nagasaki se staly názorným příkladem toho, že použití jaderných zbraní by vedlo jen ke zkáze a zmaru. Bez ohledu na to, kdo by atomovou pumu nebo raketu vypustil na nepřítele jako první.

Atomová bomba, která nakonec zničila Hirošimu, ale nezabíjela jen Japonce. Stala se osudnou i 900 amerických námořníků z lodi Indianopolis, která ji vezla na letiště na ostrově Tinian v Pacifiku. Při zpáteční cestě loď potopila japonská ponorka a kvůli utajení mise začaly záchranné lodě hledat přeživší členy posádky až po 96 hodinách. I díky této oběti mohla 6. srpna 1945 směrem k Japonsku odstartovat skupina bombardérů B-29. Letoun, který nesl bombu, se jmenoval po pilotově matce – Enola Gay.